Tradičně v pondělí další pokračování ze života jedné malé podnikatelky 😉
V den, kdy jsem se dozvěděla o podrazu, který na nás připravila Martina s Pavlou, chtěla jsem rezignovat. Viděla jsem před sebou jen starosti bez konce. Ztratila jsem naději, že opravdu budu moci jednou z firmy odejít, aniž by se položila. Nechtěla jsem o své podnikání přijít, ale také jsem chtěla dítě a intenzivně jsem cítila, že ta změna musí přijít. V červnu 2011 jsem se rozhodla firmu prodat.
Kontaktovala jsem několik osob, které v minulosti projevily o ConPro zájem. Absolvovala jsem několik jednání a překvapilo mne, že to šlo docela rychle. Přátelé, kteří již měli podobné zkušenosti, mi poradili, jak připravit firmu k prodeji, jak připravit projekt, jak jej nabídnout, jak vyčíslit hodnotu firmy, ziskovost jednotlivých projektů a predikci budoucího fungování firmy. Na závěr úvodních jednání jsem měla tři vážné zájemce. Všichni byli přesvědčeni, že případný prodej je jen otázkou několika málo, dokonce třeba jen dvou, měsíců. A já najednou poprvé reálně viděla a cítila tu možnost, že bych mohla být ještě do konce léta bez firmy.
Rozjelo se další kolo jednání s firmou, která mi přišla nejzajímavější. V polovině července jsme se potkali v jedné příjemné pražské kavárně a přišla i konkrétní nabídka. Patnáct milionů korun vyplacených v průběhu následujících tří let při udržení stávajícího obratu, k tomu manažerská pozice, tzn. zaměstnanecký poměr s příslušným platem na dobu dvou let. Rozešli jsme příjemně naladěni a byl čas vše promyslet a říci konečné slovo.
Když jsem toho dne dorazila do kanceláře, atmosféra byla příjemná, klidná, téměř harmonická. A najednou se projevilo mé staré já a já slyšela svůj vnitřní hlas: „Nevzdávej to! Vždyť to už nejsi jenom ty, máš kolem sebe tým, ve kterém lidé opravdu chtějí pracovat a drží při sobě. Máte pěkné zakázky, které lidé v týmu zvládají i bez tvého velkého přičinění.“
Den po mém rozjímání na terase jsem se vydala obhlédnout natáčení reklamního spotu na Slapech, které jsme ten den měli. Měla jsem z toho dobrý pocit, vše hladce probíhalo v tvůrčí atmosféře. Přesto jsem se úplně necítila ve své kůži. Nebylo mi špatně, byl to zkrátka jen takový jiný pocit, který jsem si nechtělaani připustit. Pocit, který jsem už jednou zažila. Večer přijel František po několika dnech ze Slovenska domů a já mu oznámila radostnou zprávu: „Čekáme miminko“.
Všechno najednou bylo vedlejší. Plány na dvouletý manažerský post s tučným pravidelným příjmem byly tím pádem pasé. A mně se ulevilo. Najednou jsem totiž měla záminku hlavně i pro sebe říct, že nabídku na odkoupení firmy nemohu přijmout. Ostatně nechtěli jsme ji prodat ani jeden. Otázka bytí či nebytí byla vyřešena.
Naučila jsem se, že pro společnost, která má fungovat, je důležité následující:
-
Nabízí kvalitní produkt a perfektní servis
Má skvělý tým
Umí držet slovo
Je vůči klientům vstřícná
Dokáže být dostatečně flexibilní a transparentní
Ke všem činnostem přistupuje profesionálně
Průběžně získává skvělé reference
Je prospěšná
Má reprezentativní prostory, kde vaši lidé rádi pracují
Je zisková
Text je použit z knihy Úspěch měřím štěstím, redakčně kráceno, vydala Mladá fronta 2013.
Autorky: JItka Skalická, Eva Čejková Vašková
