Stárnutí je proces, který nezastavíme. Když to vezmeme do důsledku, tak od prvního dne, kdy se narodíme, stárneme. Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2024 činí průměrná délka života 76,89 let u mužů a 82,78 let u žen. Tato čísla představují nárůst oproti předchozím letům a jsou nejvyšší v historii České republiky. Nicméně, ve srovnání s průměrem Evropské unie, který je přibližně 80,7 let, Česko stále mírně zaostává.

Ovšem pozor, délka života ve zdraví, tedy počet let, které člověk prožije bez závažných zdravotních omezení, je v Česku v případě mužů 61,7 let a u žen pak  62,6 let. To znamená, že muži stráví přibližně 15 let a ženy až 20 let svého života s chronickými onemocněními nebo zdravotními omezeními. Myslím si, že je velmi důležité uvědomit si rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami – věk dožití ve zdraví a věk dožití. Dvě zcela odlišné hodnoty!

Ve srovnání s některými evropskými zeměmi, jako je Švédsko, kde lidé žijí ve zdraví až do 72 let, zaostává Česko o přibližně 8–10 let. Tento rozdíl je způsoben zejména nezdravým životním stylem, včetně vysoké konzumace alkoholu, kouření, nezdravé stravy a nedostatku fyzické aktivity. Zdraví není samozřejmost, ale výsledek každodenní péče. Čím dříve si tento princip osvojíme, tím více let můžeme prožít plnohodnotně a bez zásadních zdravotních omezení.

Pro zlepšení délky života ve zdraví je důležité zaměřit se na:

  • Zdravý životní styl – tedy podpora zdravé výživy, pravidelné fyzické aktivity a omezení konzumace alkoholu a kouření, stresu, a to již v produktivním věku.

  • Preventivní péči, což zahrnuje pravidelné preventivní prohlídky a screeningové programy.

  • Zdravotní gramotnost neboli vzdělávání obyvatel o významu prevence a zdravého životního stylu.

Implementace těchto opatření může přispět k prodloužení let prožitých ve zdraví a snížení zátěže zdravotního systému. Čekat se změnou životního stylu až do chvíle, kdy se nemoc ozve, často znamená zásadní omezení kvality života a složitější (či nemožnou) nápravu.

Zdraví jako investice, ne samozřejmost

V každodenním shonu máme tendenci považovat zdraví za něco, co „funguje samo od sebe“. Dokud nás nic nebolí, máme pocit, že jsme zdraví a péče o tělo i duši často ustupuje do pozadí před povinnostmi, kariérou, rodinou či pohodlím. Jenže zdraví není stav, ale proces. A jako každý proces, i ten tělesný a duševní, potřebuje údržbu, prevenci a vědomou pozornost. Začít se starat o sebe až ve chvíli, kdy se ozve nemoc, je jako začít hasit až v době, kdy je dům zcela v plamenech. Může být pozdě, a i když ne, škody jsou často dlouhodobé.

Důležité je také uvědomit si, že péče o zdraví není sobecká. Zdravý člověk je méně závislý na systému, může být déle aktivní, pracovat, pečovat o druhé a zapojovat se do společnosti. Společnost, kde většina lidí investuje do svého zdraví včas, šetří zdravotní výdaje, prodlužuje produktivní věk a zvyšuje kvalitu života celé populace.

Zdraví bychom proto měli vnímat podobně jako finanční spoření – čím dříve začneme, tím víc se nám to v budoucnu vrátí. A na rozdíl od peněz si zdraví nelze „vypůjčit“. Pečovat o zdraví je osobní odpovědnost, ale i projev úcty k sobě, blízkým a společnosti. Začněme dřív, než bude pozdě – protože nemoc nečeká na správný okamžik, kdy nám to bude vyhovovat.

Autor: Lenka Fasnerová, pohybový terapeut a lektor

Zdroj: Lenka Fasnerová, pohybový terapeut a lektor; csu.gov.cz; ct24.ceskatelevize.cz; ceske-novinky.cz

Foto: Shutterstock

Tagy:

©2025 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account