Péče o zevnějšek patřila k důležitým součástem života již ve starověkém Egyptě. Pravidelné koupele či používání kosmetiky, parfémů a mentolek nepatřily pouze mezi výsady bohatých. Egypťané si dokonce holili hlavy (nosili paruky), aby předešli zavšivení nebo jiným problémům. A kosmetika plnila nejen úlohu zkrášlující, ale měla rovněž zdravotní benefity, zároveň sloužila jako jeden z nejčastějších předmětů, jež se ukládaly do hrobů k zemřelým. Různé esence a oleje se též používaly při náboženských rituálech a byly součástí příprav na posmrtný život. V hrobce faraona Tutanchamona se dokonce dochovala řada nádob ještě obsahujících zbytky nejrůznějších vonných a léčivých směsí.
Kosmetická rutina starověkého Egypta
Starověcí Egypťané používali přírodní suroviny s hydratačními, protizánětlivými, antiseptickými nebo hojivými účinky. Mnohé z nich přitom nacházejí uplatnění v kosmetice a medicíně i dnes – kromě zkrášlování nebo zpomalování stárnutí pleti pomáhají například v dermatologii při léčbě kožních problémů jako jsou ekzémy, akné, či popáleniny.
Kupříkladu využívali včelí produkty k hojení ran a jako základ pro masti. Dobře si totiž uvědomovali léčivé účinky propolisu stejně jako dnešní kosmetické firmy, které výtažky z medu či včelího vosku používají v mnoha kosmetických krémech, ale také v léčivech nebo v balzámech na rty. Med se ve starobylém Egyptě nanášel na pokožku především proto, že pomáhal hojit a bělit jizvy. Pro tyto aplikace se používaly rozdrcené lotosové květy a olej z různých rostlin (např. z papyru). Tyto směsi také chránily před písečnými muškami a dalším hmyzem. Obzvláště sladce vonícími směsmi se v silnější vrstvě potíralo podpaží a nohy. Egypťané totiž chodili většinou naboso, takže mast chránila především chodidla. Již tehdy existovali dokonce pedikéři a manikéři, kteří lidem z vyšších vrstev pomocí malého nožíku a pilníku ošetřovali ruce a nohy.
Mezi další součásti kosmetických přípravků tehdy i dnes patří přírodní oleje, a to nejčastěji olivový, mandlový, sezamový či moringový, které hydratují pleť a příjemně voní. Olivový olej patří k nejdostupnější a napomáhá léčit ekzémy a suchou pokožku, sezamový olej nebo masti s živočišnými tuky dokážou ochránit před sluncem a rovněž byly využívány k hojení ran. Mandlový olej, dnes hojně používáme na dětskou dermatitidu, pro citlivou pleť a na strie. Opomenout nesmíme ani blahodárné účinky aloe vera. Egypťané rovněž velmi oceňovali růžový olej, který byl a je symbolem luxusu a má anti-agingové účinky.
Výrobou kosmetiky se ve starověkém Egyptě zaobírali profesionálové, kteří svou práci brali velmi vážně. Jedním z důvodů, proč tolik dbali na dokonalé účinky svých mastí a další přípravků, bylo, že v případě nespokojenosti zákazníků byli odsouzeni ke ztrátě pověsti a rovněž později ke špatnému přijetí bohy v posmrtném životě. Používali tedy pouze složky, které prokazatelně změkčovaly pokožku, chránily před spálením, případně chránily oči.
Kosmetiku ve starobylém Egyptě používali ženy i muži všech společenských vrstev. Součástí každodenních rituálů bývalo ranní koupání, proto se v každé domácnosti nacházelo umyvadlo a dbán určené na mytí rukou a sprchování. Egypťané měli dokonce speciální kamenné, fajánsové, keramické nebo dřevěné nádoby jako lázně pro mytí nohou. K ranní hygieně dále patřilo namazání těla krémem a nanesení make-upu, jež byl získáván z okru s občasnou příměsí santalového dřeva.
Make-up a parfémy v dobách faraonů
Také líčení využívaly bez rozdílu ženy i muži. Obzvláště signifikantní byl způsob líčení očí, přičemž silné černé linky plnily nejen estetický účel, ale také zdravotní. Tuk v nich obsažení totiž zachycoval všudypřítomný poletující písek, barva odrážela prudké sluneční světlo a chránila před spáleninami. Olovnaté soli v líčidle dokonce stimulovaly imunitní systém proti očním infekcím. Dnes už se však nepoužívají kvůli své toxicitě.
Zmíněný okr, červený a žlutý, sloužil k barvení rtů, tváří i jako oční stíny. Možná to nevíte, ale i dnes je okr běžnou součástí dekorativní kosmetiky, např. rtěnek, tvářenek, bronzerů a make-upů – je totiž netoxický a stabilní. Ani pleťové masky nejsou záležitostí moderní doby, Egypťané používaly k čištění pleti a léčení kožních problémů jíly a jílové masky či peelingy tu máme dodnes, samozřejmě v inovované podobě. K dočasnému líčení, zdobení kůže nebo barvení vlasů, se zase dodnes používá henna. Navracíme se tedy stále ke starým osvědčeným ingrediencím a recepturám.
Staří Egypťané chtěli také hezky vonět, proto jim ani parfumérství nebylo cizí. Nejoblíbenějším parfémem byl kyphi, který se vyráběl z kadidla, myrhy, mastichy, borové pryskyřice, skořice, kardamonu, šafránu, jalovce, máty a dalších bylin a koření. Levnější verzí byli parfémy vyrobené z květin, kořenů, bylin a dalších přírodnin, přičemž parfém vznikl spojením těchto ingrediencí rozemletých na pastu s tukem či olejem. Časté bylo rovněž využití esenciálních olejů a vonné pryskyřice (například lotosový olej, kadidlo, myrha, koriandr, fenykl, levandule, skořice apod.).
Nesmírně důležitá byla také sůl, kterou staří Egypťané považovali za symbol čistoty, využívali ji k léčbě infekcí, a byla klíčovou složkou při mumifikaci mrtvých. K balzamování totiž využívali natron (přírodní směs uhličitanu sodného a chloridu sodného), který vysušoval tělo a zabraňoval rozkladu.
Dentální hygiena (nejen) za časů Tutanchamona
Ačkoliv se to může zdát dnes zvláštní, staří Egypťané značně pečovali i o svůj chrup. Nejprve vynalezli zubní pasu a posléze také kartáček. Zmínky o používání zubní pasty pocházejí z předdynastického období a vyráběla se ze směsi máty, kamenné soli, pepře a sušeného květu kosatce. Uvedená směs se rozemlela na prášek a nanesla na zuby, kde v propojení se slinami vytvořila pastu. Kartáček nejprve vypadal jako tyčinky, jejíž konec byl roztřepený do tvaru vějíře, později vznikla vroubkovaná tyčinka s tenkými proužky nastříhaných rostlin (nejspíše papyru) pevně svázanými do vroubku jako štětiny. Pro zachování svěžího dechu vyráběli Egypťané mentolky, a to smícháním kadidla, skořice, melounu, piniových semínek a kešu oříšků, jejich rozemletím na prášek a přidáním medu.
Osobní hygiena a kosmetika tedy hrály ve starém Egyptě zásadní roli, nejen v pozemské životě, ale také v souvislosti s posmrtným životem. Kosmetické produkty uchovávaly Egypťané v krásných nádobách a skříňkách. Tyto předměty patřily k nejpropracovanějším a vkládaly se i do hrobek zemřelých. Bohatá kosmetická výbava byla nalezena například i v hrobce faraona Tutanchamona. Skvostné nádoby z alabastru ukrývaly vzácné voňavky, oleje a krémy. Některé obsahovaly složky jako kadidlo, myrhu nebo cedrový olej – luxusní suroviny s antiseptickými a pečujícími účinky. Masti byly tak cenné, že první zloději, kteří se do Tutanchamonovy hrobky dostali, raději v rychlosti vyprázdnili obsah nádherně zdobených nádob, které pak na místě zanechali prázdné. To, že odnesli jen vzácné emulze a esence, dokazují otisky jejich prstů na dně těchto schránek. Díky tomu ale v hrobce zůstaly, a my je můžeme obdivovat třeba na výstavě „Tutanchamon – jeho hrobka a poklady“, která je až do 30. června 2025 denně otevřena v pražských Letňanech.
Zdroj: Wikipedia Commons; www.worldhistory.org
Foto: se souhlasem Kristýny Solničkové (Ženy s.r.o.) a pořadatelů výstavy Tutanchamon – jeho hrobka a poklady
