379

Od roku 2008 práce v automobilové firmě, při narození první dcery zkrácený úvazek a běžná rutina. Takový byl pracovní život Sandry předtím, než její dcerka Klárka oslavila druhé narozeniny. Když se Sandra měla vrátit do práce, nastal zvrat, díky kterému dnes mezi nepřetržitou péčí o malou holčičku stíhá být hrdou ambasadorkou Máma Job, spravovat firemní profily na portálu Hitprace.cz, psát texty pro Talent kompas a frčet na vodíku. Jak tohle všechno zvládá a co byl ten moment, který změnil (nejen) Sandře život?

Když se rozhodnete založit rodinu, je jasné, že některé věci prostě nebudou jako dřív. Své o tom ví i Sandra Maršíková. Šest let pracovala v logistice jako disponent, dále prošla oddělením nákupu, bezpečnosti a při první rodičovské dovolené také HR. Zákaznickou péči má prostě v krvi. Když se v životě Klárky objevily určité životní okolnosti, musela Sandra své priority úplně přehodnotit. Radost z toho, že se rodina rozrostla o malou dcerku, vystřídala otázka, co bude dál. Nejen s Klárčiným zdravím, ale i životním stylem všech členů domácnosti.

Nejtěžší případ aneb když se nemůžete dotknout svého dítěte

Do Klárčiných dvou let nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla vyrůstat jako ostatní děti. Narodila se zdravá a tak to také zůstalo do doby, než se ale začaly vyskytovat první problémy. Začalo to ekzematickými ložisky, které se během dvou měsíců rozšířily po celém těle, poté se přidaly i potravinové alergie. Na ty zabíraly pouze velmi silné léky. Pro lékaře v nemocnici představovala v této oblasti jeden z nejtěžších případů, jelikož nemohli najít příčinu Klárčina trápení. ,,Když se na to podívám z psychosomatického hlediska, asi vidím nějaké spojitosti. Ale nikdo mi nikdy neřekl přesnou příčinu, podle lékařů je to multifaktoriální. Ona je prostě taková studie sama o sobě.“ říká (dnes už s úsměvem) Sandra.

Změna životního stylu

Klárka reagovala negativně na spoustu běžných potravin. A tak bylo jasné, že do školky, která by ji za normálních okolností čekala už další rok, nastoupit nemůže. ,,Nejde ji dát jen tak někomu na hlídání, protože člověk se jí musí postarat o každé jídlo v daném dni. Je to možné pouze tehdy, když máme tetu na hlídání, která k nám může docházet. Naučila jsem se ale pracovat dle směn manžela a nespoléhat na ostatní. Nebudu lhát, není to ideální, ale co je dnes ideál? Když mluvím s cizími lidmi ohledně toho, co má Klárka k jídlu, bývá pro mě jednodušší vyjmenovat ty potraviny, které jíst může, než na co má alergii. Z ovoce a zeleniny to totiž je jen avokádo, banán, okurka, mrkev nebo petržel. Když dělám hlavní jídla, můžu použít z masa například hovězí, někdy i divočinu. Jinak ale nemůže jíst vejce, pšenici, mléčné výrobky nebo třeba ořechy. Právě u ořechů díky testům víme, že alergie na ně je hodně silná. Klárka by nám mohla začít natékat nebo se dusit. A tak musíme mít doma takovou tu injekci „kdyby náhodou“. Navíc kvůli užívání silných léků nemohla ještě nedávno být vystavovaná slunečnímu záření. I když nyní už je to lepší, stále jsme opatrní.“

Péče o Klárku byla zpočátku, i díky navštěvování nemocnic nebo alternativních pracovišť (například s akupunkturou a pomocnými metodami), velmi časově náročná. „Vnitřně to bylo pro mě vážně zničující. Nemohla jsem se v ničem realizovat, byla jsem jen zavřená a úplně mě to odtrhlo od světa.“ vzpomíná na náročný rok Sandra.

V té chvíli už bylo jasné, že i když se stav mírně zlepší, nebude moci Sandra docházet do práce ani na půl úvazku. A tak, jakmile to bylo jen trochu možné, začala se poohlížet po jiných pracovních příležitostech. Díky známé, která provozuje sociální podnik s expozicemi v Žatci, jí bylo umožněno pomáhat párkrát do týdne s propagací. Začala tak poznávat svět marketingu, který ji zaujal hlavně možností seberozvoje.

Na palubě onlinu

První setkání Sandry s prací v on-line světě „z obýváku“ proběhlo prostřednictvím portálu Hitprace.cz. „Tam vlastně pomáhám doteď. Jednak se správou profilů a komunikací s registrovanými firmami, tak i s e-maily a komunikací všeobecně. To byl můj začátek.“

Díky sociální síti LinkedIn brzy narazila i na další zajímavé příležitosti. Zaujal ji projekt Máma Job, a tak se rozhodla kontaktovat ženy, které na něm pracují. Časem ale spolupráce dostala úplně jiný rozměr.

Kolegyně Lenka Mazalová, která v personalistice pracovala již několik let, se totiž rozhodla založit projekt Talent kompas – český nástroj pro harmonizaci talentů. Odhalí vám 29 vašich vloh a seřadí je od nejsilnější po nejslabší. K pěti z nich, které určují vaši osobnost jako celek a směřují vaše nadání a dovednosti, dostanete také detailní popis.

Sandra v té době fungovala na poli Máma Job již jako ambasadorka a nápad s Talent kompasem ji zaujal natolik, že se rozhodla otestovat i sama sebe. „Ve výsledcích testu vidíte rozepsaný postup, jak s daným talentem pracovat. Zároveň se vám zobrazí i jeho negativa. Mě třeba vyšel jako jeden z talentů empatie, a když jsem se zamyslela nad její negativní stránkou, hned jsem si vzpomněla na příklad ze života. Vím tak mnohem lépe, na co si mám dát pozor. Třeba právě díky ,,nehlídanému” talentu – empatii jsem lidi k sobě pustila blíže a oni toho pak zneužili. Práce na sobě samém ale nekončí jen testem. Je to vždy i o tom, jestli je člověk ochotný rozvíjet se a posouvat dále.“, popisuje.

A to Sandra rozhodně byla. Častější kontakt s Lenkou vyústil ve společnou práci na Talent kompasu. Sandra v něm sice má oficiální pozici Marketingový manažer, ale dle jejích slov si na role moc nepotrpí. „Je to pořád o té reálné práci, ne o tom, co si člověk přidělí za název pozice. Hodně píšu, ale prožitkově. Neprošla jsem si žádnými kurzy, nevystudovala marketingovou školu. Prostě píšu to, co žiju.“

#frcimenavodiku

Projekty Hitprace.cz, Máma job a Talent kompas ale nejsou jediné, na kterých můžete vidět kus Sandřiny práce. Její „srdcovkou“ je firma H2 World Health & Beauty Company s.r.o., zabývající se vodíkovými technologiemi v oblasti zdraví.

„O molekulárním vodíku jsem nejdříve vůbec nic nevěděla. Když na tom ale Klárka byla hodně špatně a já díky pracovnímu působení na LinkedIn měla příležitost od zakladatele firmy Davida Maršálka dostat pro ni pomoc ve formě doplňků a prototypu inhalátoru, neváhala jsem. Jakmile jsem viděla jejich účinky a působení na imunitu, její kůži, a také při nachlazení (kdy měla díky lékům potlačenou imunitu a byla velmi náchylná na infekce), nedalo mi to a začali jsme s Davidem více spolupracovat. Přemýšlela jsem, jak dostat k lidem blíže inhalace s molekulárním vodíkem a napadlo mě využít možnosti pronájmu inhalátoru. Začala jsem jezdit k lidem, kteří ho potřebovali. A jezdím stále, funguji jako konzultant. Inhalátor je totiž investice, kterou si nemůže každý dovolit.“ říká Sandra. Cena nejmenšího takového přístroje začíná na 30 000 Kč, Klárčin inhalátor ale stál 50 000 Kč. Silnější verze, u kterých není třeba sedět tak dlouhou dobu, dosahují cen 70 000 Kč a více.

,,Zaujalo mě, že se o tohle téma zajímá i odborná veřejnost a existují i studie, ve kterých jsou zaznamenané pokroky určitých případů. Technologie se využívá například v lázeňství a je velmi univerzálním pomocníkem v mnoha oblastech zdraví (např. alergie, ekzémy, postcovidové problémy, psychika, záněty atd.). Navíc nejsou dosud zjištěny nežádoucí účinky, takže si dovolím říct, že něco takového jsem ještě nezažila. Do jisté míry je to ale pořád studie, a tak nechci říkat, že vodík dokáže zachránit vše. Může ale pomoci v mnoha oblastech. Při probíhající inhalaci je pak mimo jiné potřeba řídit se hlavně pocitově a ke každému přistupovat individuálně. Je to prostě různé, třeba i z časového hlediska – někomu stačí půlhodina, někomu zase hodina.“ popisuje postup Sandra.

Technologie ji nadchla natolik, že se ji rozhodla ve spolupráci se svým nynějším kolegou a investorem šířit dál. Pomáhat nemocným lidem byl ostatně vždy její sen. A tak vznikl hashtag #frcimenavodiku, pod kterým nyní vzniká i aplikace, ve které se lidé budou moci registrovat k pronájmu inhalátoru. Vizí do budoucna jsou pak mimo jiné i aplikační místa s inhalátory, na které budeme moci fyzicky docházet. Vše se tvoří postupně, pomalými kroky – je totiž kladen důraz zejména na kvalitu a celý proces objednávání, aby vše fungovalo, jak má.

Co bude dál?

I přes všechny životní okolnosti je Sandra nyní šťastná. „Mám díky Klárce nastavený režim a pracuji z domova. Časem jsem zjistila, že mě práce vlastně takhle baví. Nejsem ale pořád zavřená někde u počítače, kompenzují mi to vyjížďky za lidmi s inhalátorem.“

Klárce jsou momentálně 4 roky, a i když do školky zatím nechodí, Sandra vidí budoucnost optimisticky. Do inhalací s molekulárním vodíkem vkládá stále velkou šanci na lepší udržení Klárčina zdraví, aby zvládala být bez těžších léků (které jsou již nějaký čas vysazené). A tak je čím dál reálnější možnost, že by se mohla alespoň na pár hodin týdně podívat i do školního prostředí (nejspíše za přítomnosti asistentky, kvůli nutnosti častého promazávání ekzémů). Kontakt ji ale nechybí, děti miluje a často si hraje se svou sestrou na hřišti. Když je možnost, schází se Sandra také s ostatními maminkami.

„Všem rodičům, kteří si prochází těžkým obdobím, bych vzkázala, že je velmi důležité vidět možnosti, zvednout se a jít dál. Každý malý krůček kupředu je obrovský krok. Čas pro vás samotné přijde, začneme totiž „plakat nad štěstím“ druhých a přestaneme plakat nad sebou.“ vzkazuje Sandra.

 

A tak přejeme Sandře i Klárce hlavně zdraví a doufáme, že díky jejich projektu bude frčet na vodíku mnohem více lidí!

 

Autorka: Barbora Štarhová

Foto: archiv Sandry Maršíkové

Tagy:
2 Komentářů
  1. Romana Mlynářová 2 měsíci ago

    Přeji hodně zdraví

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account