Pozorujete, že je váš protějšek už celé týdny unavený, podrážděný, nebo uzavřený? Může dokonce ztrácet zájem o věci, které ho vždy těšily, nemá chuť k jídlu, případně se vyhýbá i kontaktu s vámi. V takových chvílích není od věci vyhledat odbornou pomoc. Psycholožka Julie Janošíková nám poskytla několik rad, jak citlivě nadnést možnost návštěvy odborníka a kdy je dobré zajít na párovou terapii.

Téma terapie zůstává pro mnoho lidí stále citlivé, vždyť zasahuje do zranitelnosti, studu i strachu ze selhání. Přesto právě otevření rozhovoru může být prvním krokem k lepšímu porozumění sobě i partnerovi a ke zdravějšímu vztahu. Přirozeně se objeví pochybnosti: „Co když ho tím zraním?“ nebo „Co když to vezme jako kritiku?“

„Téma je vhodné otevřít tehdy, jestliže dlouhodobě pozorujeme nepohodu – ať už jde o pocit, že se partner motá v kruhu, nebo začíná selhávat v běžném fungování v práci, doma či ve vztazích,“ říká psycholožka a terapeutka Julie Janošíková. „Důležitým momentem je také naše vlastní prožívání. Pokud se ve vztahu necítíme dobře, jsme vyčerpaní nebo frustrovaní, je legitimní o odborné pomoci mluvit.“

Pomáhat, nebo nezasahovat?

Být oporou někomu, kdo se trápí, je přirozené. Jenže srdce vám říká, abyste pomohli, zatímco rozum varuje, abyste netlačili. Tohle vnitřní napětí je typické a nemusíte se za něj stydět. Podpora totiž neznamená převzít zodpovědnost za partnerovo duševní zdraví, a mlčení není vždy projevem respektu, někdy jen pocitu bezmoci.

Podpora přerůstající v zátěž

Dlouhodobé trápení jednoho partnera nevyhnutelně ovlivňuje vztah. Ten druhý často přebírá roli „držáka“ – posluchače, stabilního bodu, poradce. Jenže tahle role je vyčerpávající. Vzniká pocit osamění, frustrace a nespokojenosti. „Pečující partner bývá emočně přetížený. Prožívá strach, smutek, úzkost i bezmoc. Ať dělá cokoli, situace se nelepší. Častý je dojem, že musí zachránit vztah, ale pro něj samotného už prostor nezbývá,“ upozorňuje Julie Janošíková, která působí na platformě Terapie.cz.

Když každý roste jiným tempem

Někdy na sobě jeden z partnerů aktivně pracuje, kdy čte, chodí na terapii, lépe rozumí svým emocím a potřebám, učí se je lépe komunikovat a nastavovat zdravé hranice. Protějšek zůstává spíš na místě. Takzvaný growth gap může vyvolat zmatek i napětí.

„Najednou může druhý mít pocit, že člověka vedle sebe nepoznává. Změny jednoho mohou být vnímány jako kritika nebo vzdálení. Klíčová je ochota obou stran o změnách mluvit,“ vysvětluje Julie Janošíková. „Někdy je užitečná i párová terapie, která pomáhá nalézt nový způsob fungování.“

Proč lidé terapii odmítají

Odpor k terapii je častý a má své psychologické opodstatnění. Strach, že terapie je jen pro psychicky narušené, zlehčování vlastních problémů, nebo nastavení, že si člověk musí poradit sám, to jsou běžné důvody. Někdy je překážkou i obava otevřít bolestivá témata. „Obecně platí, že tlak vyvolává protitlak. Přemlouvání, ultimáta či manipulace bývají nefunkční,“ uvádí Julie Janošíková.

Jak o terapii mluvit

Nadneste ji ve chvíli, kdy je partner v klidu, cítí se relativně bezpečně a je otevřený rozhovoru. „Zmínit odbornou pomoc v hádce, v afektu nebo jako argument ,proti němu‘ většinou nepřinese nic dobrého. Pravděpodobněji to prohloubí obranu a pocit napadení,“ upozorňuje Julie Janošíková.

Tón a formulace rozhodují, takže místo: „Měl bys jít na terapii,“ zkuste: „Vidím, že se trápíš, a je mi to líto.“ Terapii lze představit jako prostor pro sebe či investici do kvality života. Přirovnání ke cvičení je často srozumitelné: když nás bolí záda, jdeme k fyzioterapeutovi. Jestli nás dlouhodobě bolí duše, zaslouží si stejnou péči.

Psycholožka doporučuje další tipy:

• používejte tzv. já-výroky: „Mám o tebe strach…“, „Cítím se bezmocně…“

• sdílejte vlastní zkušenosti, pakliže je máte

• respektujte tempo druhého

„Terapie vyžaduje určitou míru otevřenosti a důvěry – a ta se nedá vynutit,“ doplňuje odbornice na duševní zdraví.

Individuální vs. párová terapie

Pokud jde o osobní témata, jako jsou například úzkosti, deprese, trauma nebo závislosti, bývají vhodnější individuální sezení. Párová terapie dává větší smysl, když se potíže odehrávají víc ve vztahu. Tedy v případě, že jde třeba o konflikty, odcizení, narušenou komunikaci, nevěru nebo rozdílná očekávání. V praxi se ale tyto přístupy často prolínají a mohou se dobře doplňovat. Julie Janošíková zmiňuje, že klíčové je právě zjistit, v čem tkví podstata potíží.

Co dělat, když partner pomoc odmítá

Dlouhodobé odmítání může být vyčerpávající. Občas je potřeba trpělivost a prostor, aby rozhodnutí padlo od partnera samotného. Zároveň je důležité nastavit si vlastní hranice a ujasnit si, co ještě zvládnu a kde už narážím na své limity. „Někdy paradoxně větší změnu přinese určitý odstup než neustálý tlak,“ dodává Julie Janošíková z platformy Terapie.cz.

Pokud se ale situace zhoršuje a začíná ohrožovat zdraví nebo dokonce život, je žádoucí vyhledat odbornou péči – krizové centrum, Centrum duševního zdraví, psychiatrickou ambulanci nebo praktického lékaře.

Hlavně neztraťte sami sebe

Nemůžeme partnera zachránit ani opravit. Můžeme ale nadhodit téma, nabídnout cestu, být oporou a zároveň pečovat o sebe. I pouhé otevření rozhovoru je krok správným směrem. „Vaše únava není selhání. Sebepéče není sobectví, ale podmínka toho, abyste mohli být dlouhodobě oporou. Pomáhat druhému má smysl – ale ne za cenu ztráty sebe sama,“ uzavírá Julie Janošíková.

Zdroj: Julie Janošíková, terapie.cz

Foto: pexels.com

Péče o ruce není jen otázkou estetiky, ale i každodenního rituálu, který dokáže výrazně ovlivnit náš celkový dojem. Podnikatelka Tamara Rotterová, která už téměř dvě dekády stojí za značkou Alessandro v Česku, vypráví o své cestě v kosmetickém byznysu, nejčastějších chybách v péči o nehty i o tom, proč se z revolučního systému Striplac stal naprostý bestseller. V rozhovoru prozrazuje i to, jak si udržuje rovnováhu mezi podnikáním a osobním životem.

Co vás přivedlo k vašemu podnikání a proč jste si vybrala právě segment péče o ruce? A proč právě značku Alessandro?

K péči o ruce jsem se dostala vlastně velmi přirozeně. Svět kosmetiky mě vždy přitahoval, ale zároveň jsem hledala obor, který má dlouhodobý potenciál a kde je možné spojit estetiku s péčí. Ruce jsou přitom něco, co nás reprezentuje každý den – při práci, při setkáních i v běžném životě.

Značka Alessandro mě oslovila svou kvalitou, profesionalitou a neustálými inovacemi. Od začátku patří mezi špičku v profesionální péči o ruce a nehty. V roce 2006 jsem získala možnost ji zastupovat v České republice a od té doby ji společně s týmem rozvíjíme a budujeme její pozici na našem trhu.

Jak by měla vypadat každodenní péče o ruce a nehty?

Základem je pravidelná hydratace. Krém na ruce by měl být součástí každodenní rutiny – ideálně po každém mytí rukou. Velmi důležitá je také péče o nehtovou kůžičku, kterou stačí pravidelně vyživovat olejíčkem. Dnes už navíc máme možnost vybírat si krémy na ruce cílené na konkrétní potřeby pokožky, podobně jako u pleťové kosmetiky. Existují například krémy s retinolem, které pomáhají redukovat pigmentové skvrny a sjednocovat tón pokožky na rukou, nebo produkty s ceramidy, které podporují obnovu narušené kožní bariéry a intenzivně regenerují suchou pokožku.

Jednou týdně je dobré nehty jemně upravit pilníkem a dopřát rukám trochu více péče – například peeling nebo výživnou masku. Jsou to malé rituály, které ale dokážou udržet ruce dlouhodobě krásné a zdravé.

Jaké jsou nejčastější chyby při úpravě nehtů a péči o ně?

Jednou z nejčastějších chyb je příliš agresivní odstraňování nehtové kůžičky. Ta má ochrannou funkci, proto je lepší ji pouze jemně zatlačit a pravidelně hydratovat. Další častou chybou je používání kovových pilníků nebo pilování nehtů „tam a zpět“, což může způsobit jejich třepení. A mnoho lidí také podceňuje hydrataci – přitom právě ta je pro zdravý vzhled rukou naprosto zásadní.

V čem spočívají hlavní výhody striplacu?

Striplac je náš bestseller.  Je unikátní především tím, že jde o UV slupovací lak na nehty, který se vytvrzuje v UV/LED lampě. Díky tomu má krásný lesk, perfektní vzhled a vydrží až 14 dní bez olupování. Jeho největší výhodou je ale způsob odstranění. Na rozdíl od klasických gel laků se Striplac jednoduše sloupne z nehtu, takže není potřeba pilování ani agresivní odstraňovače. To je nejen šetrnější k přírodním nehtům, ale také velmi praktické.

Velkou výhodou je také možnost domácí aplikace. Zákaznice si mohou pořídit kompletní sadu s lampou a vytvořit si manikúru s profesionálním výsledkem jako ze salonu přímo doma – kdykoliv mají čas nebo chuť, bez nutnosti pravidelných návštěv salonu.

Když jsme Striplac uvedli na český trh v roce 2013, byla to skutečně malá revoluce. Do té doby totiž ženy neměly mnoho možností, jak si vytvořit dlouhotrvající manikúru samy doma. Striplac byl první ucelený systém, který přinesl profesionální výsledek, ale byl navržený právě pro domácí použití. Od začátku jsme navíc nabízeli nejširší výběr barev i různých typů startovacích sad s lampou, takže si každá žena mohla vybrat variantu, která jí nejlépe vyhovuje.

Jak vypadá váš typický den? Daří se vám udržet balanc mezi prací a rodinným životem?

Můj pracovní den bývá poměrně dynamický a každý den je úplně jiný, než ten předchozí. Zahrnuje schůzky, komunikaci s týmem, plánování projektů i práci na nových produktech nebo kampaních. Často také cestuji nebo se účastním různých beauty akcí a školení.

Balanc mezi prací a osobním životem je samozřejmě někdy výzva, ale já si vědomě vytvářím prostor pro rodinu a čas pro sebe. Myslím, že právě rovnováha je dlouhodobě velmi důležitá. V začátcích podnikání jsem byla úplně pohlcená prací což se  negativně odrazilo na soukromí a zdraví. Dneska vím, že čas na odpočinek a osobní život, je úplně stejně důležitý, jako čas, který věnuji svojí firmě.

Zažila jste někdy okamžiky, kdy jste to chtěla vzdát?

Podnikání přináší i náročnější období a výzvy a já navíc začala budovat firmu v období ekonomické krize v roce 2008, tím bylo všechno mnohem těžší. Určitě byly momenty, kdy to nebylo jednoduché, ale zpětně mám pocit, že na těch těžkých situacích, jsem se nejvíc naučila. Nikdy jsem ale neměla pocit, že bych chtěla všechno vzdát. Pro mě je každá krize velká výzva a příležitost něco změnit, posunout se dál a hledat nové cesty.

Když se ohlédnete za svým podnikáním, co byste udělala jinak?

Možná bych se některá rozhodnutí nebála udělat o něco dříve. Podnikání vás naučí více důvěřovat vlastní intuici a nebát se změn. Na druhou stranu si myslím, že každá zkušenost – i ta složitější – má svůj význam a pomáhá člověku růst.

A za co byste se naopak pochválila?

Mám radost, že se nám podařilo vybudovat silnou a respektovanou značku na českém trhu a vytvořit kolem ní skvělý tým lidí. Velmi si také vážím dlouhodobých vztahů s našimi partnery a zákazníky, kteří s námi často spolupracují mnoho let.

Jaké produkty patří mezi vaše nejoblíbenější a jaké jsou vaše bestsellery?

Mezi moje osobní favority patří samozřejmě Striplac, který přinesl do manikúry opravdu velkou změnu. Velmi oblíbené jsou ale také naše pečující produkty – například výživné krémy na ruce nebo olejíčky na nehtovou kůžičku. Právě kombinace dekorativní manikúry a kvalitní péče je podle mě klíčem ke krásným rukám.

Podléhá úprava nehtů trendům? A pokud ano, jaké jsou ty aktuální?

Ano, stejně jako v módě se i v manikúře trendy neustále vyvíjejí. V posledních letech je velmi silný trend přirozenosti – kratší až středně dlouhé nehty, čisté linie a elegantní odstíny. Velmi populární jsou také jemné nude barvy, mléčné tóny nebo minimalistické zdobení. Zároveň se ale pravidelně vracejí i výraznější barvy nebo kreativní nail art, které dodávají manikúře osobitý styl.

V lednu jste se zúčastnili beauty & yoga festivalu New Year’s Flow v Obecním domě. Jaký je váš vztah k józe?

Jógu vnímám jako skvělý způsob, jak zpomalit, zklidnit mysl a zároveň udělat něco pro své tělo. V dnešní rychlé době je podle mě velmi důležité najít si chvíli jen pro sebe. Jóga je navíc součástí mého života i profesně – sama jsem instruktorkou jógy, takže je pro mě propojení péče o tělo, mysl i krásu ještě přirozenější. I proto mi dává velký smysl spojení světa beauty a jógy na festivalu New Year’s Flow. Propojení péče o sebe, zdravého životního stylu a krásy je podle mě velmi inspirativní a jsem ráda, že jsme mohly být u toho.

Foto: Tamara Rotterová / Alessandro (se souhlasem)

Krásu vnímá každý jinak, ale rozhodně by neměla být redukována pouze na vzhled. Ačkoliv to i v důsledku trendů na sociálních sítích může bohužel vypadat jinak, skutečná krása často není v tom, co je viditelné na první pohled.

Průzkum společnosti Dove však ukázal, že až 87 % všech komplimentů dívkám se týká právě jejich vzhledu a jen pouhých 9 % oceňuje například jejich schopnosti. Na jednu stranu jistě není nic špatného na tom ocenit, že to dívce sluší, nicméně nezůstávejte pouze při tom. Většina lidí si neuvědomuje, jakou mají slova moc, dokážou značně ovlivnit způsob, jakým o sobě uvažujeme. Mnohdy i nevinná věta, kterou na naši adresu někdo pronese v dětství, se vryje hluboko do podvědomí a ovlivní nás ještě i v dospělosti.

„Dívky potřebují zažívat, že mají hodnotu i pro to, kdo jsou, ne pouze pro to, jak vypadají,“ říká psycholožka Andrea Antalová, odborná garantka kampaně značky Dove s názvem Krása je pocit. Ve své praxi se věnuje tématům sebepřijetí, psychické odolnosti a zdravého sebeobrazu. „Kampaň vnímám jako důležitou připomínku, že slova mají velkou sílu a že bychom měli mnohem víc podporovat odvahu, schopnosti a osobnost dívek,“ dodává.

Kampaň Krása je pocit staví na tom, že neexistuje jediná definice krásy. Stavět na pouhém vzhledu je krátkozraké, vždyť krása může vyrůstat z toho, jak se člověk cítí, jak sám sebe vnímá a jaký má prostor se autenticky projevovat. Přišel čas přestat ženy a dívky posuzovat pouze podle toho, jak vypadají, a začít vnímat i jejich další kvality jako třeba talent, odvaha, schopnosti apod.

Ambasadorkami kampaně se staly dvě ženy, jejichž životní zkušenosti jsou rozdílné, ale spojuje je důraz na autenticitu, svobodu a vlastní pohled na to, co krása znamená. Jsou jimi za Českou republiku herečka Berenika Kohoutová a za Slovensko influencerka a autorka Ema Müller.

Berenika Kohoutová vnímá jako maminka dvou dcer toto téma velmi citlivě, rozhodně jí není lhostejné, co o sobě holky slýchají a podle čeho si budují vlastní hodnotu. „Krása pro mě dnes znamená být sama sebou, cítit se dobře ve svém těle a nespojovat svou hodnotu jen s tím, co je vidět navenek,“ prozradila herečka. Proměnil se během života její vztah ke kráse? A proč se stala součástí kampaně Krása je pocit?

Průzkum Dove pro Česko ukázal, že dnes holky a dívky chválíme skoro jen za to, jak vypadají. Vás v dětství chválili spíš za vzhled, nebo za něco, co se vám povedlo?

Za obojí. Doma jsem slýchala, že jsem hezká holčička. Ale taky se kladl důraz na to, aby se vyzdvihly moje talenty.

Vyrůstala jste v uměleckém prostředí, ovlivnilo to v dětství Váš vztah ke zpětné vazbě?

Už tehdy jsem pochopila, že se pohybuju v prostředí, kde budu neustále terčem posuzování. Ale to, že jsem tomu byla vystavená od dětství, mi dnes paradoxně pomáhá snášet to lépe.

Neměla jste tedy nikdy pocit, že svou hodnotu příliš odvozujete od názorů jiných lidí?

Vlastně ne. Já jsem se s vědomím své hodnoty nějakým zvláštním způsobem narodila.

A jak s tím pracujete u svých dcer?

Mám samozřejmě tendenci je neustále za něco chválit. Ale taky jsem si čím dál víc vědoma, jak je dobře, když si samy umí přijít na to, v čem vynikají a co jim nejde. Chtěla bych v nich tuhle schopnost dál pěstovat.

Za co byste chtěla, aby lidé chválili Vás?

Chtěla bych jim být dobrou inspirací.

Kdy jste se naposledy cítila krásná? Mělo to nějakou spojitost i s tím, jak jste se cítila?

Odpočatá, se svou rodinou, s vlasy od moře a pletí od sluníčka si připadám krásná vždycky. Tam je krása hodně o pocitu. Zároveň si vzhledem ke své práci dokážu užít, když si mě někdo vezme do parády.

Jak naše vnímání krásy podle Vás určují sociální sítě?

Instagramová doba je v tomto ohledu velmi nebezpečná. Ano, existuje spousta profilů, které vyzdvihují přirozenost. Ale každého ovlivňuje něco jiného. A pokud mě baví sledovat pouze osobnosti, které servírují dokonalost, má to dopad na moje vnímání sebe i ostatních. Influenceři a influencerky by si měli být vědomi své moci druhé ovlivňovat.

Budete své dcery nějak aktivně chránit před negativními dopady sociálních sítí?

Naštěstí to zatím nemusím úplně řešit, nicméně starší dcera už se blíží věku, kdy je bude chtít používat. Proto bych uvítala, kdyby byla zavedená plošná omezení ze strany státu, jako je to už v některých zemích. Je to velké a komplikované téma. Považuju taky za důležité se o těchto věcech otevřeně bavit i se samotnými dětmi.

Proč jste se rozhodla stát ambasadorkou kampaně značky Dove “Krása je pocit”?

Líbí se mi, že Dove otevírá debatu o tom, že krása může mít spoustu podob a že bychom k sobě měli být mnohem laskavější. V tomhle jde proti logice třeba právě sociálních sítí, kde má hodně lidí tendenci srovnávat sebe i ostatní s úplně nerealistickými ideály. Jako máma cítím, jak jsou podobné kampaně důležité.

Zdroj: Dove

Foto: Dove (se souhlasem)

Březen je tradičně spojován se zdravím mozku. Zatímco věda postupuje vpřed, naše každodenní realita – chronický stres a neustálé digitální přetížení – se stává tichým urychlovačem stárnutí našeho nejdůležitějšího orgánu. Lékaři a psychoterapeuti varují: mozek v režimu „přežít“ ztrácí schopnost logického úsudku. Jak těmto stavům předcházet a jak si nechat odborně změřit vliv stresu na vlastní organismus, ukáže Veletrh zdraví 16. května v pražské Pragovce.

Stav „přežít“, ne „přemýšlet“: Jak stres mění náš mozek

Chronicky zvýšený kortizol (stresový hormon) může v dlouhodobém horizontu způsobovat zapomínání, tzv. „mozkovou mlhu“, potíže s učením a soustředěním. „Nejcitlivější na dlouhodobý stres je hipokampus, část mozku zodpovědná za ukládání nových vzpomínek, orientaci a vyhodnocování situací. Zvýšený kortizol může dokonce negativně ovlivnit tvorbu nových neuronů,“ vysvětluje psychoterapeutka kliniky WE CARE Mgr. Michaela Kuba Mrštíková.

Stres oslabuje části mozku řídící plánování a regulaci emocí, zatímco vládu přebírá amygdala (poplachové centrum). „Nastupuje impulzivita, vnímáme svět černobíle a logický úsudek ustupuje. Jsme ve stavu ‚přežít‘, nikoliv ‚přemýšlet‘. V takové fázi už nepomůže říct si ‚to je nesmysl‘, protože mozek je v úplně jiném režimu,“ dodává Mrštíková.

Digitální závislost jako reálná diagnóza

Zdrojem chronického stresu je i fenomén dnešní doby – digitální přetížení. Nadměrné trávení času v online světě může vést až k závislosti, kterou odborně nazýváme netolismem. „Řadíme ho k nelátkovým závislostem. Mezi projevy patří například neustále se zvyšující doba strávená na sítích, úzkosti, podráždění či pocity prázdnoty v době, kdy dotyčný není online, nebo zanedbávání všech ostatních aspektů života,“ uvádí psychiatrička kliniky WE CARE MUDr. Olga De La Noche.

Podle lékařky má digitální zátěž i konkrétní fyzické a psychické dopady. „Lidé mohou začít pociťovat bolesti zad, krční páteře a hlavy, únavu a podrážděnost očí či poruchy spánku. Mezi psychické příznaky pak patří například poruchy soustředění, pocit přetížení a psychického vyčerpání,“ vypočítává MUDr. De La Noche.

Existuje přitom jasná hranice, kdy je čas od obrazovek odejít. Dospělý a dospívající člověk by ideálně neměl ve svém mimopracovním či mimostudijním čase trávit u displejů více než 2 hodiny denně. U dětí je tato doporučená míra ještě nižší – maximálně kolem 1 hodiny denně.

Cesta z bludného kruhu: Kvarteto zdraví a rituály

Základem kompenzace je podle odbornic tzv. „kvarteto“: spánek – strava – pohyb – odpočinek. Přetížení poznáme právě tak, že se tento kruh začne hroutit: špatně spíme, vyhledáváme rychlé cukry a tučná jídla a kortizol nám brání v odpočinku.

Tipy pro okamžitý restart mozku:

• Dýchání: Zklidnění podpoří dlouhé výdechy (delší než nádech) a zpomalení tempa řeči.

• Mikro pauzy bezpečí: Krátké okamžiky vědomého zklidnění během dne.

• Osobní rituály: Šálek čaje, teplá vana, psaní deníku či olejový zábal pro zklidnění nervové soustavy a navození pocitu bezpečí.

• Smyslová podpora: Využití zátěžových dek, chlad na obličej nebo relaxační hudba.

Veletrh zdraví 2026: Diagnostika, která nelže

Problematika stresu a digitální zátěže tvoří jádro programu Veletrhu zdraví (16. května v Pragovce). Akce nabízí možnost změřit vliv stresu na organismus pomocí dat.

• Stresový index a HRV: Měření variability srdečního tepu odhalí stav vašeho nervového systému.

• Biologický věk a stav cév: Zjistíte reálnou kondici svého těla.

• Neurostimulace: Technologie pro restart mozku pomocí světla a vibrací.

• Odborné přednášky: Vystoupení MUDr. Olgy De La Noche (11:30) a Mgr. Michaely Kuby Mrštíkové (11:40).

Mgr. Michaela Kuba Mrštíková „Čas máme všichni stejný, jen naše priority v něm jsou proměnlivé.“ Vystudovala andragogiku na FF UK a má státní zkoušku z psychologie. Absolvovala pětiletý psychoterapeutický výcvik na Skálově Institutu. Po 23 letech v automobilovém průmyslu zažila syndrom vyhoření na vlastní kůži. Od roku 2017 pracuje jako psychoterapeutka, koučka a mentorka. Je členkou České Asociace pro psychoterapii a učí klienty naslouchat tělu dříve, než jim vyšle stopku.

MUDr. Olga De La Noche „Naše tělo, mysl a emoce jsou rovnocenné spojené nádoby.“ Absolventka lékařské fakulty v Hradci Králové se specializací v psychiatrii a atestací z roku 2018. Vedle práce v Centru duševního zdraví se na klinice We Care věnuje psychoterapii. Vnímá člověka jako celek a psychické zdraví považuje za klíčový pilíř cesty k vitalitě a dlouhověkosti.

Porodnictví v Česku prochází velkou proměnou. Budoucí maminky dnes mají více možností než kdy dřív a mohou si porod přizpůsobit podle svých představ. Porodní plány, které byly dříve spíše výjimkou, jsou nyní běžnou součástí porodní péče a zdravotníci je stále častěji respektují. Kromě klasických medicínských postupů jsou k dispozici i přirozenější metody tlumení bolesti, aromaterapie, hypnoporod, porod do vody nebo novinka – porodní gauč. Trendem současnosti je důraz na komfort rodiček, minimalizace zbytečných zásahů a podporu bondingu mezi matkou a novorozencem ihned po porodu. Moderní porodnictví se tak stále více soustředí na to, aby ženy měly nejen bezpečný, ale i co nejpříjemnější zážitek z příchodu svého dítěte na svět.

Postupy, které už v porodnicích nenajdete

Porodnictví se neustále vyvíjí a některé dřívější praktiky už patří minulosti – a to z dobrých důvodů. Například kdysi běžné podávání silných sedativ, která ženy uváděla do stavu „nevědomí“, se dnes považuje za zastaralé a nebezpečné. Rovněž rutinní podávání oxytocinu k umělému urychlení porodu bez jasného lékařského důvodu už přísně regulují moderní medicínské protokoly.

Dalším dříve častým zákrokem bylo manuální oddělení placenty, pokud se sama neuvolnila. Tento zásah mohl vést ke komplikacím, jako jsou infekce nebo silné krvácení. Dnes se klade důraz na přirozené odloučení placenty a lékaři zasahují pouze v nezbytných případech.

Před příchodem ultrazvuku, který je dnes rutinní součástí prenatální péče a používá se ke sledování vývoje plodu, detekci možných komplikací a určování pohlaví dítěte, se využívaly rentgenové snímky k posouzení vývoje plodu, ale kvůli riziku radiace pro dítě se dnes používají jen ve výjimečných situacích. Díky technologickému pokroku tak mají budoucí maminky bezpečnější a šetrnější péči než kdykoli předtím.

Přirozené porody a větší kontrola rodiček

Stále více žen se rozhoduje pro přirozené porody bez zbytečných medicínských zásahů, pokud je to bezpečné. Porodnice umožňují svobodu pohybu během porodu, což rodičkám pomáhá lépe zvládat bolest a přirozeně řídit proces porodu. Rostoucí popularitu mají také hydroterapie – porody do vody, které poskytují úlevu od bolesti a podporují přirozený způsob úlevy od bolesti během porodu. Voda pomáhá zmírnit bolest, snižuje potřebu epidurální anestezie a může urychlit fázi rozšiřování. Porody do vody vyžadují speciální vybavení a odbornou přípravu personálu. V dnešní době je tato možnost poskytována ve většině porodnic.

Nejnovější inovací v českých porodnicích je porodní gauč, který je již běžnou součástí porodní péče ve Velké Británii, Německu či Austrálii a nyní si získává velkou oblibu i v Česku. Rodičkám umožňuje volně volit polohu během porodu. Tento trend nahrazuje tradiční porodní kozu a přispívá k přirozenějšímu a pohodlnějšímu průběhu porodu s menší potřebou zásahů. Gauč podporuje různé porodní polohy, minimalizuje riziko poranění a umožňuje intimní atmosféru s možností zapojení partnera. Velkou výhodou je také okamžitý a nerušený bonding celé rodiny, kdy novorozenec zůstává po porodu s rodiči, pokud je vše v pořádku.

Důležitým trendem je možnost přípravy individuálního porodního plánu, který si rodičky sestavují předem. Tento plán obsahuje jejich preference ohledně polohy při porodu, úlevových metod, přítomnosti doprovodu či odmítnutí některých zákroků. V minulosti nebylo běžné, aby zdravotnický personál takové plány akceptoval, dnes jsou však součástí běžné praxe v mnoha porodnicích.

Humanizace nemocniční péče

Moderní porodnictví klade důraz na minimalizaci rutinních zákroků, jako je nástřih hráze nebo umělé vyvolání porodu bez zdravotní indikace. Velký důraz je kladen na bonding – kontakt kůže na kůži ihned po porodu, který posiluje vazbu mezi matkou a dítětem. Rodičky mají také možnost využít přítomnost duly nebo porodní asistentky pro emoční podporu.

Možnosti odběru pupečníkové krve, tkáně pupečníku a placenty

V minulosti byly tyto metody spíše vzácností, dnes jsou však dostupné v mnoha českých porodnicích. Odběr pupečníkové krve umožňuje uchování cenných kmenových buněk pro budoucí léčbu. Stejně tak lze odebrat i tkáň pupečníku a placenty, které jsou v současné době zkoumány v mnoha klinických studiích pro léčbu různých onemocnění. Uchování placenty umožňuje v ČR pouze jedna banka pupečníkové krve.

Podle odborníků z Cord Blood Center bylo ještě před několika lety možné při porodu odebrat pouze pupečníkovou krev. Dnes však existuje více variant, včetně odběru samotné pupeční šňůry a placenty. Tímto způsobem lze uchovat různé typy buněk, které mohou mít široké využití a potenciálně pomáhat i desítky let po odběru.

Moderní medicína podle odborníků umožňuje uchovávat cenné buňky z pupečníkové krve, placenty i pupeční šňůry, což otevírá dveře k léčbě celé řady onemocnění. Tento bezbolestný a bezpečný proces může mít přínos nejen pro samotné dítě, ale i pro jeho rodinu a budoucí generace. Odborníci zároveň věří, že tato inovativní možnost přinese naději a pomoc nejen současné generaci, ale i těm budoucím.

Alternativní metody tlumení bolesti

Kromě teď již běžné epidurální anestezie jsou dostupné i další alternativní metody úlevy od bolesti. Hypnoporod, aromaterapie, akupunktura nebo TENS (elektrická stimulace nervů) nabízejí přirozené způsoby, jak zvládnout porodní bolest. Některé porodnice dokonce testují využití virtuální reality a relaxačních aplikací ke zklidnění rodiček během porodu.

Inovace v monitorování a porodním prostředí

Moderní technologie umožňují bezdrátové monitorování plodu, což rodičkám dává volnost pohybu. Další novinkou je tzv. gentle C-section (jemný císařský řez), který umožňuje pomalejší a šetrnější průběh operace, kdy se matka může dívat na porod přes průhlednou bariéru, a novorozenec je často umístěn přímo na její hrudník na kůži hned po narození. Jemný císařský řez je relativně nový koncept a jeho uplatňování může být omezeno. Tento přístup vyžaduje speciální přípravu a změny v operačních procedurách, které nemusí být všude přijaty. Porodnice se také přizpůsobují individuálním preferencím rodiček – například možnost volby hudby, osvětlení nebo porodní polohy při přirozeném porodu i při císařském řezu.

Rodinné porodní sály

Tyto sály jsou navrženy tak, aby poskytovaly příjemnější a méně klinické prostředí. Umožňují partnerům a jiným rodinným příslušníkům být aktivně zapojeni do porodního procesu, což podporuje pozitivnější porodní zážitek. Moderní, rodinně orientované porodní sály se začínají objevovat i u nás, ale jejich rozšíření není univerzální. Většina standardních porodnic může stále nabízet tradičnější porodní prostředí.

Lepší psychická příprava na porod

Kurzy přípravy k porodu jsou stále populárnější a pomáhají ženám cítit se jistější. Stoupá i povědomí o duševním zdraví matek a prevenci poporodní deprese či posttraumatických stavů po porodu.

Moderní porodnictví v Česku se posouvá směrem k větší individualizaci péče, respektu k přáním rodiček a využívání nejnovějších medicínských poznatků. Díky tomu mají ženy větší kontrolu nad svým porodem, mohou volit metody tlumení bolesti a využívat inovativní přístupy, které jim přinášejí větší komfort a bezpečí a ve finále také celkový zážitek z porodu.

Zdroj: Cord Blood Center CZ

Foto: iStock.com

Zima představuje pro naši pokožku velkou zátěž. Mráz, vítr, sníh i přetopené interiéry jí vůbec neprospívají a i v případě, že se o ni dobře staráme, může se objevit pnutí, šupinatost či popraskané rty. Jak tedy o pokožku pečovat, aby byla skutečně chráněná?

Neviditelný štít pokožky

Kožní bariéra je ochranná vrstva na povrchu kůže, která funguje jako štít proti vnějším vlivům a zároveň brání zbytečným ztrátám vlhkosti. Když je v dobré kondici, pokožka je pružná, klidná a odolná. Jakmile se ale naruší, voda z kůže se začne rychleji odpařovat a pleť reaguje podrážděním, suchostí a nepříjemným napětím. Právě proto jsou zimní měsíce pro bariéru pokožky obzvlášť náročné. Studený vzduch venku a suchý vzduch uvnitř vytvářejí prostředí, ve kterém se vlhkost z pokožky ztrácí rychleji než kdy jindy.

Pouhá hydratace v zimě nestačí

„Hydratace je důležitá, ale bez ochrany kožní bariéry v zimě jednoduše nestačí. Uzamknutí vlhkosti je základ, na kterém Vaseline staví už více než stopadesát let,“ vysvětluje Patrícia Hubek, brand manažerka kategorie Skin care, Unilever, a doplňuje: „Pokud pokožce sice dodáme hydrataci, ale necháme ji bez ochrany, vlhkost se velmi rychle odpaří. Právě proto hrají v zimní péči zásadní roli okluzivní produkty, které na povrchu vytvoří jemnou ochrannou vrstvu a pomohou udržet hydrataci tam, kde má být.“

Tento princip je jednoduchý, ale mimořádně účinný – zejména v extrémních podmínkách, jako je mráz, vítr nebo suchý vzduch.

Jednoduchost, která funguje i v extrémech

V náročných podmínkách se osvědčuje minimalistický přístup. Produkty bez zbytečných příměsí, které pokožku nedráždí a soustředí se na jednu hlavní funkci – ochranu bariéry. Právě proto má Vaseline Jelly své pevné místo v zimní péči jako univerzální produkt. Vytváří na pokožce ochranný film, který pomáhá uzamknout vlhkost a dává kůži prostor k regeneraci, ať už jde o celé tělo, ruce nebo rty.

Nejčastější zimní problémy a jak na ně

Rty patří mezi nejzranitelnější místa. Vítr a mráz je rychle vysušují a popraskání je otázkou chvíle. Tenká ochranná vrstva před odchodem ven a silnější vrstva na noc mohou výrazně pomoci s regenerací. Jemná pokožka v okolí nosu je v zimě namáhána nejen chladem, ale i častým otěrem kapesníků při rýmě nebo nachlazení. Jemná kůže se snadno podráždí, začervená, začne pálit nebo se loupat. Pomáhá pravidelná ochranná péče, která sníží tření, podpoří zklidnění a pomůže udržet vlhkost i při častém smrkání.

Ruce jsou v zimě vystaveny kombinaci chladu, vody, mycích prostředků a dezinfekce. Tato zátěž narušuje lipidovou složku kožní bariéry, což vede k vysušení, drsnosti a vzniku drobných prasklin. Aplikace ochranné péče ihned po mytí pomáhá uzamknout zbytkovou vlhkost. Noční péče se silnější ochrannou vrstvou pak podporuje obnovu bariéry během spánku.

Horké sprchy a suchý vzduch v interiéru oslabují přirozený ochranný film pokožky. Nejvíce se to projevuje na lýtkách, loktech a kolenech, kde je kůže silnější, ale zároveň náchylná k vysušení. Ideálním momentem pro péči je krátce po sprše, kdy je pokožka ještě lehce vlhká právě tehdy lze hydrataci nejefektivněji uzamknout a podpořit regeneraci kožní bariéry.

Zimní tipy pro viditelný rozdíl

• Sprchujte se kratší dobu a spíš teplou vodou než horkou.
• Volte jemné mycí produkty, které nenarušují přirozený ochranný film.
• Po sprše nebo mytí nanášejte péči do několika minut.
• Chraňte pokožku i oblečením – rukavice a šála nejsou jen stylový doplněk.
• Pokud můžete, zlepšete vlhkost vzduchu doma nebo v kanceláři.

Extrémní počasí je běžnou součástí našich zim. O to důležitější je chránit kožní bariéru – základ zdravě vypadající a komfortní pokožky. Když se zaměříme na uzamčení vlhkosti a jednoduchou, funkční péči, pokožka se nám odvděčí klidem, hebkostí a větší odolností. A přesně to je v zimě ten největší luxus.

Zdroj: Vaseline

Foto: freepik.com

První teplejší dny s sebou nepřinášejí jen chuť odložit kabát, ale také potřebu „odlehčit“ tělu i hlavě. Po zimě jsme často unavenější, méně se hýbeme, jíme těžší jídla a fungujeme víc v režimu přežívání než vitality. Není divu, že právě jaro je tradičně obdobím očisty. Ale pozor. Očista nemusí znamenat drastický detox, hladovku nebo extrémní kúry. Naopak.

Co vlastně znamená jarní očista?

Z pohledu tradičního bylinkářství i moderního přístupu k prevenci jde o podporu přirozených procesů v těle jako:

• podpora jater a trávení
• stimulace krevního oběhu
• podpora lymfatického systému
• harmonizace nervové soustavy
• doplnění kvalitních tuků a antioxidantů

Tělo má schopnost regenerace samo o sobě, potřebuje však pro to podmínky.

Játra jako klíčový orgán jarního restartu

Játra jsou naším hlavním detoxikačním orgánem. Filtrují krev, odbourávají toxiny, zpracovávají tuky i hormony. V tradičních systémech péče o zdraví je jaro obdobím, kdy se játra podporují cíleně, a to lehčí stravou, bylinami, dostatkem tekutin a kvalitními tuky.

Mezi tradičně využívané rostliny patří například ostropestřec (podpora regenerace jaterních buněk), pampeliška (podpora trávení a žlučníku), kopřiva (pročištění krve), vrba nebo další byliny s protizánětlivým účinkem V knize White Elephant se opakovaně zdůrazňuje myšlenka, že rostliny nepůsobí izolovaně, ale komplexně – podporují organismus jako celek, nejen jeden symptom.

Tuky nejsou nepřítel

Velkým mýtem detoxu je vynechávání tuků. Kvalitní rostlinné oleje jsou přitom klíčové, protože například:

• lněný olej je bohatý na omega-3 mastné kyseliny, podporuje cévy, snižuje zánětlivé procesy a harmonizuje metabolismus tuků,
• hroznový olej lisovaný za studena je zase silný antioxidant, podporuje elasticitu cév a regeneraci pokožky.

Omega-3 mastné kyseliny hrají důležitou roli při regulaci zánětu, krevního tlaku i hormonální rovnováhy. A právě jaro je ideální čas jejich příjem vědomě zvýšit.

Detox hlavy, protože stres je největší toxická zátěž

Často řešíme toxiny z jídla, ale zapomínáme na chronický stres. Ten zatěžuje srdce, cévy, nervový systém i hormonální osu. Pokud tedy chceme skutečný restart, nemůžeme ignorovat psychiku, na kterou jsou skvělé adaptogenní rostliny jako ženšen, rozchodnice, eleuterokok či maca. Tělu pomáhají lépe zvládat stres a obnovovat energii. Byliny jako kozlík, třezalka nebo šišák zase podporují kvalitní spánek a psychickou stabilitu. A bez spánku detox prostě nefunguje.

Očista jako návrat k rovnováze, ne jako trest

Jarní očista by neměla být o sebetrestání, měla by být o laskavosti. Někdy stačí opravdu málo, třeba více pohybu na denním světle, více vody, více zelených potravin, méně průmyslově zpracovaných jídel, kvalitní oleje a byliny, vědomá práce se stresem.

Když je příroda filozofií, ne marketingem

Značka White Elephant (Bílý slon) staví svou filozofii právě na úctě k přírodním zákonům a harmonii organismu. Její směsi kombinují tradiční byliny, adaptogeny a oleje lisované za studena do komplexních produktů zaměřených například na podporu srdce a cév, psychickou pohodu, vitalitu nebo hormonální rovnováhu. Pro jarní období mohou být zajímavé zejména kombinace s lněným či hroznovým olejem, případně směsi podporující játra a celkovou regeneraci. Symbolem značky je bílý slon – symbol štěstí, vyrovnanosti a moudrosti. A možná právě to je nejdůležitější připomenutí: očista není jen o těle, ale o vnitřní rovnováze.

Jaro začíná rozhodnutím

Nemusíte měnit všechno. Stačí začít jednou věcí, která se může zdát banální, ale v dlouhodobém horizontu poznáte její účinek – sklenice vody po probuzení, lžíce kvalitního oleje do salátu, procházka bez telefonu nebo bylinný čaj místo další kávy. Jaro není o výkonu, je o probuzení. A očista? Ta začíná ve chvíli, kdy se rozhodnete dát sobě víc prostoru než svému kalendáři.

Zdroj: Wikipedia Commons; White Elephant

Foto: freepik.com

Jaro není jen roční období. Je to přechod, otevírání a nádech po dlouhé zimě. Zatímco příroda se probouzí přirozeně, my ženy často jedeme dál ve stejném tempu – práce, rodina, projekty, odpovědnost. Jenže právě teď je ideální chvíle zpomalit a zeptat se: Co potřebuje moje tělo? Co potřebuje moje hlava? Co potřebuje moje srdce?

Méně tlaku, více přirozenosti

Moderní svět nás naučil řešit věci rychle, takže když nás bolí hlava, sáhneme po pilulce. Ve chvílích, kdy jsme unavené, dáme si kávu, a když jsme pod tlakem, prostě zatneme zuby. Jenže stále více žen se vrací k jemnějšímu přístupu, k prevenci, bylinám a olejům lisovaným za studena. No a také k tradicím, které tu byly dávno před námi.

Fytoterapie – tedy léčba rostlinami – nestojí jen na zkušenostech našich babiček, ale i na moderním výzkumu. Rostliny obsahují silice, flavonoidy, glykosidy nebo antioxidanty, které podporují přirozené procesy v těle. Neřeší jen jeden příznak, ale pracují komplexně. A právě jaro je ideální období, kdy tělu dopřát restart.

Jarní energie pro srdce i nervy

Po zimě bývá organismus zpomalený. Časté jsou výkyvy nálad, únava, podrážděnost nebo pocit „vnitřního zahlcení“. Nejedná se o slabost, nýbrž o přirozenou reakci na dlouhé měsíce bez světla.

Tradičně se proto na jaře doporučují:

• byliny podporující srdce a cévy (například hloh nebo srdečník),
• adaptogeny, které pomáhají zvládat stres (ženšen, rozchodnice),
• rostliny harmonizující nervový systém (kozlíkový kořen, šišák, třezalka),
• kvalitní rostlinné oleje lisované za studena, například lněný nebo hroznový, bohaté na omega-3 a antioxidanty.

Zvlášť pro podnikající ženy, které nesou vysokou míru odpovědnosti, je podpora nervového systému a kardiovaskulárního zdraví zásadní. Stres není jen „v hlavě“. Reálně zatěžuje srdce, cévy i hormonální rovnováhu.

Detox není hladovka, ale návrat k rovnováze

Slovo detox je dnes nadužívané. Nemusí však znamenat drastické kúry, jarní očista může být mnohem jemnější:

• lehčí strava,
• více zelených potravin,
• podpora jater a trávení pomocí bylin,
• omezení chemie v kosmetice i potravinách,
• kvalitní spánek.

Právě spánek je podceňovaným pilířem zdraví. Pokud tělo dlouhodobě neodpočívá, regenerace neprobíhá a žádný doplněk to nezachrání.

Symbol harmonie: Když příroda není trend, ale filozofie

Zajímavým příkladem značky, která staví na úctě k přírodě, je White Elephant (Bílý slon). Její filozofie vychází z jednoduché myšlenky: Člověk může léčit, ale příroda uzdravuje. Symbol bílého slona představuje harmonii, vyrovnanost a vnitřní klid. Produkty značky kombinují tradiční byliny, superpotraviny a oleje lisované za studena v komplexních směsích zaměřených například na:

• podporu srdce a cév,
• duševní pohodu a zvládání stresu,
• vitalitu a energii,
• hormonální rovnováhu.

Pro jarní období mohou být zajímavé například kombinace s lněným či hroznovým olejem, adaptogeny jako maca nebo ženšen, případně směsi podporující psychickou stabilitu a lepší spánek. Co je sympatické, že značka deklaruje důraz na kvalitní suroviny, šetrné výrobní postupy a netestování na zvířatech.

Jaro jako vnitřní rozhodnutí

Možná nepotřebujete radikální změnu. Možná stačí malý krok:

• začít den bez mobilu,
• přidat do jídelníčku kvalitní olej,
• dopřát si bylinný čaj místo třetí kávy,
• víc chodit ven,
• vědomě pracovat se stresem.

Jaro není o tlaku na výkon, nýbrž o probuzení. A pokud něco můžeme převzít z přírody, je to právě její rytmus. Nezrychluje násilím, jen se postupně rozvíjí. Možná je čas udělat to samé.

Zdroj: Wikipedia commons; White Elephant

Foto: freepik.com

Zakončit den sklenkou oblíbeného moku je pro mnohé běžné. Víno jako společník pohodového večer, pivo k večeři a podobně  – může se zdát, že jde o zcela neškodný rituál, snad proto mnozí přehlédnou, že již překročili hranici. Rozhodně zpozorněte, když ve vás už jen představa, že strávíte večer tzv. na suchu, vyvolává podráždění. Co dělat, aby se z neškodného zvyku nestalo něco horšího, a jak poznat, že je čas vyhledat pomoc, prozrazuje psychoterapeutka a adiktoložka Mgr. Denisa Kratochvílová.

Právě ve chvíli, kdy se vytrácí schopnost odpočívat bez alkoholu, je dobré zbystřit. Často to totiž znamená, že alkohol začal plnit funkci regulace stresu a emocí. „Pro některé lidi může být těžké odpočívat bez alkoholu, protože si na něj postupně zvykli jako na hlavní způsob, jak se uvolnit. Tlumí napětí, stres a nepříjemné emoce. Mozek se tak může ‚naučit‘, že skutečný odpočinek přichází až s alkoholem. Když pak chybí, objeví se neklid, podrážděnost nebo pocit, že člověk nedokáže vypnout,“ vysvětluje Denisa Kratochvílová, psychoterapeutka a adiktoložka z platformy Terapie.cz.

Když sklenka po práci přestává být nevinná

Pokud člověk na alkohol myslí dopředu, neumí si představit večer bez skleničky, je to další důležitý signál. Nemusí se hned jednat o závislostní chování, ale může jít o rozvíjející se rizikové nebo škodlivé užívání alkoholu. „O rizikovém užívání mluvíme tehdy, když ještě nedochází ke zjevné újmě, ale zvyšuje se pravděpodobnost zdravotních či sociálních problémů. O škodlivém užívání pak ve chvíli, kdy už alkohol prokazatelně zdraví nebo život člověka poškozuje,“ říká odbornice.

Často se nenápadně zvyšuje vypité množství a plány se alkoholu začínají přizpůsobovat. Důležitým ukazatelem mohou být i reakce okolí. „Blízcí si všímají, že člověk pije hodně nebo že opilost u něj vypadá jinak než dřív. Tyto varovné signály máme tendenci přehlížet, protože my sami jsme k tomuto závěru nedošli,“ pokračuje Denisa Kratochvílová.

Odměna vs. úleva

Z biologického hlediska alkohol vždy aktivuje v mozku systém odměny. Mimo jiné zvýšeným vyplavováním dopaminu, který vyvolává pocit úlevy. Rozdíl mezi odměnou a úlevou je hlavně v tom, v jakém rozpoložení se napijeme. „Pokud je alkohol spojený s radostí, oslavou nebo příjemnou sociální situací, může krátkodobě zesílit pozitivní emoce. Když je ale používán jako prostředek ke zvládání stresu, smutku, úzkosti nebo vnitřního napětí, stává se nástrojem úniku. V náročných obdobích se pak může zdát, že alkohol pomáhá, dlouhodobě však problém neřeší, ale spíš udržuje,“ upřesňuje Denisa Kratochvílová.

První signály, že alkohol začíná škodit

Mezi nejčastější varovné signály patří zhoršení kvality spánku. „Alkohol může navodit ospalost, ale narušuje hluboké fáze spánku i přirozený rytmus. Člověk se pak budí unavený, neodpočatý, s pocitem vnitřního neklidu,“ přibližuje Denisa Kratochvílová. Na nekvalitní spánek navazuje podrážděnost, úzkost, kolísání nálady, horší koncentrace a větší emoční přecitlivělost. Tyto změny se často promítají i do vztahů a komunikace.

Problém si často nepřipouštíme

Zlehčování a srovnávání s „horšími případy“ je přirozený obranný mechanismus, který pomáhá snížit nepříjemné pocity viny, studu nebo strachu ze ztráty kontroly. Obzvlášť výkonní a navenek fungující lidé mají tendenci své pití bagatelizovat. „Alkohol jim zatím viditelně nenarušuje práci ani vztahy. Okolí je vnímá jako spolehlivé a úspěšné. Alkohol navíc plní funkci zvládání stresu, takže se jeví spíš jako pomoc než problém,“ říká Denisa Kratochvílová.

Jak vypadá tzv. funkční pití

Navenek všechno funguje bezvadně, práce, povinnosti i rodina. Alkohol je ale pravidelnou součástí dne. „Slouží k uvolnění nebo vypnutí a jeho vynechání vyvolává neklid či podráždění. Problém se neprojevuje selháním, ale postupnou závislostí na alkoholu jako hlavním nástroji regulace stresu, emocí nebo únavy. Teprve časem může dojít k tělesné adaptaci,“ konstatuje Denisa Kratochvílová.

Otázky, které stojí za to si položit

Upřímné odpovědi na následující otázky mohou napovědět víc než srovnávání s ostatními.

• Proč piju? Kvůli radosti, nebo hlavně kvůli úlevě?

• Ovlivňuje alkohol můj spánek, náladu, vztahy nebo zdraví?

• Umím si představit den nebo týden bez alkoholu?

• Jak často a kolik piju?

Kdy vyhledat odbornou pomoc

„O pomoc odborníka si člověk může říct kdykoliv. Nemusí čekat, až bude situace vážná. Včasná intervence nebo prevence mnohdy úplně stačí,“ říká Denisa Kratochvílová. Spousta lidí se bojí, že dostanou „nálepku alkoholika“ nebo že budou muset okamžitě abstinovat. Cílem terapie není zákaz ani odsuzování, ale porozumění vztahu k alkoholu a hledání bezpečnějších cest vlastním tempem.

Vztah k alkoholu lze změnit i bez abstinence

Klíčové je pochopit, jakou funkci alkohol plní, a hledat jiné způsoby, jak tuto potřebu naplnit. „Je užitečné zamyslet se nad rodinnou anamnézou, postojem k alkoholu a nad tím, zda člověk dokáže běžně fungovat i bez něj. Pokud už má pocit, že by se mohlo jednat o problém, je dobré se včas zastavit, s někým si o tom promluvit a zkusit pít v jiné formě a množství,“ radí Denisa Kratochvílová.

Zdravější alternativy ke „skleničce po práci“

Zažitý rituál konce dne lze nahradit jiným, prospěšnějším: stejný čaj každý večer, krátká procházka, teplá sprcha, zápis několika vět do deníku, kniha, seriál či hudba. „Někdy se může jednat o realistický kompromis, tedy určit si dny v týdnu bez alkoholu a střídat skleničku s nealko rituálem,“ doporučuje Denisa Kratochvílová z platformy Terapie.cz

Naslouchejte si

Změna vztahu k alkoholu nemusí znamenat radikální rozhodnutí. Někdy stačí začít tím, že si všimneme, proč si dnes sklenku naléváme, co od ní čekáme a zda existuje i jiný způsob, jak si dopřát úlevu nebo relaxovat.

Kde hledat pomoc

Existuje několik možností, jak vyhledat podporu. Terapie může být intenzivní nebo probíhat formou hospitalizace, často se využívají i ambulantní programy, včetně skupinových sezení. K dispozici jsou také tzv. peer konzultanti, tedy lidé, kteří sami mají zkušenost s problematickým pitím a dokážou podpořit a porozumět. Pomoc je možné hledat například na národních stránkách pro omezení konzumace alkoholu alkohol-škodí.cz, u Anonymních alkoholiků (anonymnialkoholici.cz), kde je k dispozici i anonymní poradenství, nebo u Národní linky pro odvykání na čísle 800 350 000.

Zdroj: Mgr. Denisa Kratochvílová, psycholožka a adiktoložka; terapie.cz

Foto: Pexels.com

V situacích, kdy klasická léčba častokrát nestačí, již nemusíte ztrácet naději. Léčba pomocí kmenových buněk, které mají schopnost regenerovat tkáně a obnovovat funkce organismu, totiž poskytuje zcela nové možnosti. Krásným důkazem toho, jak kmenové buňky obsažené v pupečníkové krvi umí změnit či zlepšit kvalitu života, je malý Alex ze Slovenska. Na svět přišel po komplikovaném porodu císařským řezem, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se jeho život měl lišit od ostatních. Pak se však objevila vážná infekce vyžadující intenzivní antibiotickou léčbu a další výzvy na sebe nenechaly nečekat.

„Pamatuji si, když se Alex narodil. Byl to ten nejkrásnější moment našeho života, ale ani ve snu by mě nenapadlo, jak náročný boj nás čeká,“ začíná svůj příběh Monika, máma malého Alexe. Alex se narodil jako zdravé dítě, ale komplikace při porodu a následná infekce způsobily, že musel být léčen kombinací silných antibiotik (kombinací ampicilinu a gentamicinu). „Netušili jsme, že kombinace léků, které mu podaly, může mít u novorozenců několik vedlejších účinků, které se mohou projevit až později,“ vzpomíná Monika a dodává: „Už od prvních dnů byl Alex neklidný, plačtivý, měl problémy se spánkem i příjmem potravy, trápil ho reflux a koliky“.

Jako miminko se vyvíjel jako jiné děti – smál se, hrál si, těšil se z přítomnosti rodiny. Když mu bylo asi rok, rodiče si všimli, že se jeho chování mění. „Začal být nervózní, křičel, házel se o zem a bil si hlavičku, když se mu něco nelíbilo. Znepokojovalo nás to, ale okolí nás přesvědčovalo, že je to jen období vzdoru,“ říká Monika.

Varovné signály, nejistota a verdikt lékařů

Situace se ještě více zhoršila v 15. měsíci, kdy se Alexův vývoj jako by zastavil. Přestal mluvit a nerozuměl, co od něj rodiče chtějí. Měl slabý oční kontakt, nereagoval na jméno a jeho chování bylo často nepředvídatelné. „Nejvíce nás znepokojovaly jeho rituály. Na procházce musel jet stejnou trasou, kontroloval obsah každé odpadkové nádoby, počítal sloupy na plotě. Neuměl si hrát s hračkami, točil kolečky na autíčkách nebo jinými předměty. Měl strach z hlasitých zvuků, jako byl vysavač, mixér či fén a pokud jsme narušili jeho rituály, dostal prudký záchvat,“ popisuje Monika.

Navzdory svým odborným znalostem z oblasti pedagogiky měla Monika pocit, že jí nikdo nevěří. „Lékaři nás ujišťovali, že je všechno v pořádku, okolí nás obviňovalo, že si vymýšlíme diagnózy, že ho nezvládáme. Ale já jsem cítila, že něco není v pořádku,“ přiznává. Zlom nastal, když Alex jako tříletý nastoupil do školky. Učitelky si všimly, že nekomunikuje s dětmi, nezapojuje se do aktivit a vyhýbá se kolektivu. Po sérii vyšetření přišla diagnóza: Aspergerův syndrom. „Byla to úleva, ale zároveň začátek nové kapitoly. Věděli jsme, že musíme jednat, aby měl Alex šanci na plnohodnotný život,“ říká Monika.

Diagnóza? Aspergerův syndrom

Kromě hlavní diagnózy, Aspergerova syndromu, Alexovi diagnostikovali i několik dalších problémů. Zjistili mu alergii na bílkovinu kravského mléka, vejce, jablka i histaminovou intoleranci a SIBO, což znamená, že v jeho střevě probíhal silný zánětlivý proces. Kromě toho měl opožděný vývoj řeči, narušenou komunikační schopnost, dyzartrii, dyspraxii, používal echolálie a měl oslabené porozumění řeči. Trápila ho i snížená pozornost, hypermobilita kloubů, ploché nohy, vpadlé kotníky a kolínka do X.

„Věděli jsme, že musíme jednat, aby se Alex dokázal zařadit do běžného života,“ říká Monika. Alex začal absolvovat různé terapie – od logopedie přes arteterapii po fyzioterapii. Navzdory počátečnímu viditelnému pokroku přišel regres. „Odrazu odmítal terapie, terapeuty, začal se sebepoškozovat, měl záchvaty hněvu. Museli jsme začít znovu,“ říká jeho máma.

Světýlko naděje v podobě nové léčby

Rodiče se rozhodli pro odvážný krok – léčbu pomocí pupečníkové krve. V březnu 2022 Alex absolvoval aplikaci buněk. „Neměli jsme velká očekávání, ale chtěli jsme zkusit všechno, co mu může pomoci. Bylo nám řečeno, že pokroky bývají individuální a že pokud chceme buňky co nejvíce podpořit, musíme v nejbližším období zabojovat, neboť po podání pupečníkové krve je výrazně zvýšená schopnost mozku učit se,“ říká Monika. „A my jsme opravdu zabojovali a buňky jsme podpořili různými terapiemi,“ dodává.

Zlepšení přišlo téměř okamžitě. „Už po pár dnech spal lépe. Potom nastoupilo tzv. terapeutické zhoršení, což je podle odborníků dobrý znak. Postupně se zlepšila jemná i hrubá motorika, začal kreslit, vybarvovat, povídat složitější věty, i hrát si s dětmi. Dokonce ustoupily alergie a záněty ve střevě,“ s radostí dodává Monika. Alex se naučil kreslit, hrát si na prolézačkách, začal používat složité věty a zlepšil se jeho kontakt s dětmi. „Konečně začal povídat o svých emocích, dokázal pochopit pocity druhých a začal si hledat kamarády,“ vyjmenovává Monika. Změny nebyly jen v jeho chování, ale také v jeho zdraví. Ustoupily alergie, zlepšilo se trávení a celková imunita. Pokroky se začaly objevovat už necelé pololetí po léčbě.

Velké pokroky a nové výzvy

Dnes, dva a půl roku po podání pupečníkové krve, Alexův příběh inspiruje. Jeho pokroky ukazují, jak obrovský potenciál má léčba pupečníkovou krví. Příběh malého Alexe je důkazem, že moderní medicína může být klíčem k řešením, která mění životy. Díky odvaze jeho rodičů, jejich neúnavnému hledání možností a podpoře odborníků dnes Alex činí pokroky, které dříve vypadaly jako nedosažitelné. Jak říká máma Monika: „Nikdy se nevzdávejte. Máte-li pocit, že něco není v pořádku, bojujte za své dítě. Stojí to za to.“

Zdroj: Cord Blood Center CZ

Foto: freepik.com (autor: onlyyouqj)