Můj první článek na Ženy s r.o. Tedy tematicky? Žena ženám.
Ženy, vidím nás. Ó, TOLIK žen. TOLIK nádherných žen. Tolik krásy, tolik úsměvů a tolik čisté touhy. Tolik jasnosti, tolik lásky, tolik slz a tolik síly. Tolik důvěry a odevzdání se. Tolik víry, odvahy, péče, starostlivosti, trpělivosti, něhy a proudění, tolik nezlomnosti a hloubky. Tolik nekonečné práce a bezmezné služby, tolik vděčnosti. Tolik snahy. Zas a znovu, DÁT. Stmelit, urovnat, pohladit, uzdravit, rozesmát, podpořit, podržet, ocenit a motivovat. Rozdat se pro lásku z lásky. Zas a znovu vstát. Zas a znovu se nikoho a ničeho nebát. NIKDY to, nic, sebe, život, naději, nevzdat.
Ženy drahocenné. Vidím nás. Vidím bolest, utrpení, neporozumění, otázky a zrady, odřená kolena i zjizvená Srdce. Vidím hrozné rány a dramatické zvraty. Vidím prekérky z kterých tuhne v žilách krev. Vidím, že to jen ženská jemnost a božské atributy ženy dosud drží při životě náš současný, chaotický a bláznivý svět.
Žena je polovina páru a má své dané určení. Já nepřehlížím muže, jen teď mluvím o nás ženách, o našem učení. Mluvím o naší úloze a moci.
TOLIK žen, kam jen oko dohlédne. Malé, velké, širší, tenké, mladé, staré, dominantní, submisivní, s tituly i bez, úspěšné či v úctyhodné pokoře ve všednosti prospěšné, dcery, sestry, matky, manželky, neprovdané partnerky, všem nám v žilách koluje prvotně stejná ženská krev.
Všechny JSME anima, Bohyně, Máří Magdaléna i Matka Marie.
Nejsme z porcelánu, ač křehkost sama jsme, a jen ignorant, odmítání, hloupost, ego a zlo nás donutí dát ránu. Boj není v našem prvotním plánu. JSME život a chceme milovat. Pokud již bojujeme, tak jen proto, aby mohla Láska dále prýštit, cirkulovat.
Ženy, chci vám říct, zopakovat, jednu tak známou, a tak pravdivou, ale i tak málo praktikovanou, věc. Co je to zač? Prostý fakt :Holky, MUSÍME se, kvůli sobě, každá sebe samu, ( zas ) MILOVAT. MÍT SE RÁDA. Je čas.
Co já, to osud, co já, to život.
Naše srdíčka jsou jako květ. Kvítek, který stále dýchá. Jeho vůně je nejkrásnější parfém pro tento svět. Nenechme jej vyčpět. Najděme, možná znovu, možná poprvé, možná stálou, Lásku v něm a nechme ji v nejvyšší možné intenzitě rozvonět.
Žena NENÍ muž. JE ČAS, to pochopit, přijmout a začít plně žít, už. Mějme se rády, ženy. V každé z nás je naše pravá podstata. Jsme TAK úžasné. POKUD se rozpomeneme na svou přirozenost a projevíme ji, všechno na světě se začne měnit k lepšímu, svět se díky tomu postupně vrátí do rovnováhy a pořádku.
TAKOVOU moc má žena. Ale aby jí mohla použít, musí se mít doopravdy ráda. Bude-li se mít ráda, nebude závidět, žárlit, soupeřit. Bude-li se milovat, nebude spoustu nepravostí a sebeponižujících skutečností a praktik, které jí odvádějí od její přirozenosti a pravé síly. Žena, která se miluje, prospívá základně sobě, druhotně všem.
NIKDO A NIC nepřekoná a nezdolá ženu, která se má doopravdy ráda.
To je dobrá zpráva, ne?
Ženy, hlavně je to pravda.
Jsme v tom, holky, všechny společně.
Viděly jste „Jíst, meditovat, milovat“? Ano? Pak rozumíte mému závěrečnému zvolání „…. jsme sestryyyyyyyyyyyyy“. A, jinak to nebude. Musíme se, každá sebe samu, vidět a rozpoznávat v naší nejhlubší přirozenosti a oslnivé kráse. Musíme najít svou pravou sílu a z té čerpat, o tu se opírat. Musíme objevit svou vnitřní Ženu a ozářeny její nepopsatelnou nádherou si musíme začít této Sebe Sama vážit a milovat se.
Sebeláska není o tom, jak vypadáme, jak chytré či sociálně a podobně na výši jsme. Sebeláska je o tom, MILOVAT SE po té, co jsme ZJISTILY, KDO JSME.
Jsme půlka Jediného Boha. Jsme zhmotněný zázrak. Holky, my JSME Bůh. A taky jsme sestry.
Ať se mnou souhlasíte či ne, jsem Vaše sestra, sestra v Já, a odteď sem, na Ženy s r.o., budu psát.
Tak, pokud se vám zalíbím, těším se na společné chvilky a sdílení. A pokud jste dnes dočetly až sem, pak díky a super den!
Dagmar, ♥D.
