Tento článek tak nějak nepřímo navazuje na můj první “Celiakie nebyla naší volbou”.
Se situací jsme tak nějak zžiti, ale neznamená to, že to jde vše vždy hladce, jak by si člověk představoval.
Občas se dostanu do situací, kdy si připadám, jak idiot, exot či z jiné planety. Třeba když se někde potřebuji zeptat na alergeny… Nicméně lepší se 10x zeptat, než mít pak zdravotní problém. A tedy lepší se cítit jak idiot, než riskovat.
Nedávno jsme navštívili jednu z “hranolkáren” v Českých Budějovicích. Vzhledem k tomu, že zde mají pouze hranolky a k nim různé omáčky, tak by si jeden řekl, že pro celiaka ideální volba a vše proběhne tak nějak bez problémů. Ale ouha… Chtěli jsme vědět alergeny v kečupu, zda tam nějaké jsou. Nikde totiž nebyla cedulka. Obsluha byla evidentně zaskočena, zatvářila se kysele a začala zmatkovat. Sdělili nám, že dávají kečup jedné značky. Manžel jim říkal, že složení bude na láhvi. Začali tedy patrát a dopátrali se, že je bez lepku.
Další situací byl dnešní nákup v jednom hypermarketu, kdy jsem chtěla dcerce dopřát “marcipánovou” figurku. Ptala jsem se obsluhující slečny, zda tam je lepek. Slečna mi otráveně odpověděla, že si myslí, že určitě. Požádala jsem tedy o seznam alergenů. Opět kyselý výraz. Lísteček se složením mi začala číst, pak mi ho i půjčila. Dopátrali jsme se, že figurka je bezpečná.
V obou případech mi chybělo trošku pochopení a ochoty, ale chápu, že jsme jen lidé…
Nu, závěrem cítit se jako idiot nebo exot je asi v tomto případě normální. Přiznám se, že mě to sem tam zatím vyvede z míry, ale nic hrozného. Zvykám si. Věřím, že postupem času to sama budu vnímat jinak a i společnost bude více osvícená vzhledem k tomu, že potravinové alergie, intolerance a další potíže jsou na vzestupu.
