Zlost je jednou ze základních emocí. Lidé ji často odsuzují jako něco negativního, něco, co se nesmí vyjadřovat.
Všichni občas cítíme zlost. Zlobíme se na sebe, na druhé lidi nebo okolnosti. Jenže, přece není správné zlost cítit. Cože nám to říkali rodiče? “Hodná holčička se nevzteká. To je, ale škaredý, vzteklý chlapeček.“ Tak tu zlost spolkneme nebo ji potlačíme, schováme do „šuplíčku“.A je po zlosti! To jsme, ale šikovní! Nebo ne?
Jenže zlost je uvnitř, sice pěkně pod pokličkou, nikdo jí nevidí, ale bublá tam a vře. Bolí nás žaludek, píchá u srdce, pod pravým žebrem a my nevíme proč. Na svou potlačenou zlost jsme už dávno zapomněli. Tak co s tím?
Nemáme své emoce potlačovat, no, ale řvát na druhého a být vzteklý, asi není správná cesta. Tak co mám dělat? Budu se snažit vyjádřit to, co cítím. Ale ne útokem a obviňováním, ale mluvením o svých pocitech.
Když to zatím neumím, tak půjdu někam, kde budu o samotě a vyřvu se a vybiju, dostanu tu zlost ven. Nebo ji vybiju fyzicky – prací. Takže vygruntuju celý byt, umyju okna, vydrhnu podlahu.
Nebo běžte běhat, vybijte se v posilovně. Tohle pořád není ono? Zkuste to vymalovat, vezměte pastelku a vyčmárejte ze sebe tu zlost, vyryjte ji do papíru. A pak ho spalte. Cítíte se líp, energie se uvolnila.
A pak začněte přemýšlet, proč jste tuhle situaci potřebovali prožít, co vám to ukazuje, co se máte naučit. Proč vás to tak naštvalo. Často nám jen druzí nastavují zrcadlo a ukazují na něco, co se máme naučit zvládnout.
A pokud se zlobíte na člověka, kterého znáte, zkuste se zamyslet nad tím, co je na něm fajn, proč ho máte rádi. Vzpomeňte si na to dobré, určitě něco najdete.
