87

Dlouho jsem váhala. Nejsem psavec. Tedy, psát umím, ale píšu nerada. Domnívám se totiž, že nemám to pověstné básnické střevo, múzy mají znatelnou absenci, případně se zamotávám do myšlenek a pak je z toho místo slohového útvaru změť, kterou nelze definovat.
Ale rozhodla jsem se, že to zkusím. Kvůli Vám, Ženám. Prostě zkusím psát. Co mi přinesl den, jak se cítím, co se mi povedlo, nebo taky nepovedlo. Možná se v tom taky najdete… 🙂
Zrovna dnes, kdy od rána svítilo slunce, jsem si říkala, že bude hezký den. Kupodivu byl. Pracovní věci vycházely dle plánu, lidi se chovali celkem hezky, dokonce jsem zaznamenala i pár úsměvů, což vždy potěší.
Při tom všem jsem stihla i poměrně pravidelné stravování (o tom, že to mám občas komplikované, snad jindy). A jak si tak chroustám k svačině nakrájenou zelenou papriku, napadlo mě, že je to vlastně jediná zelenina, kterou zvládám konzumovat neomezeně. Ostatní zelenina, bohužel, žádná sláva. Rajčata výjimečně, okurky nárazově, někdy vezmu na milost pórek, mrkev či cibuli. Saláty však nejím skoro vůbec, zelí mě neoslovuje, lilek, cukety i květák pak zůstavají žalostně zapomenuty. O tom, že další názvy mi na mysli ani nevytanou budu raději mlčet… V celku by to leckterý nutriční poradce hodnotil jako katastrofální vztah k zelenině. 
Řekla jsem si tedy, že zkusím zjistit, jak to mají ostatní Ženy, protože mě to zajímá. Chci vědět, jestli v tom lítám sama, nebo je nás víc. Podobný vztah mám totiž i k ovoci. Občas si tak přijdu divná, že nejásám nad červenými jablky, zelenými hruškami, červeně se smějícím melounem, zralými broskvemi či řadou dalších dobrot, nad kterými se rozplývá řada mých známých.
Proto se ptám: Jsem v tom vážně sama? Nebo míváte taky období, že vám něco chutná a něco ne? Stává se, že se po něčem můžete utlouct a ostatní nepozřete ani kdyby za to platili?
Jak to máte Vy?

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account