Život je o prioritách.
A já nikdy nebchtěla být tlustá. Často jsem tlustá byla. V pubertě 81 kilo zdravého sádla (nic jiného to nebylo, věřte mi, protože posilovna nebo aerobik bylo sprosté slovo 😀 ).8-)
Ostatně já byla bucul už v peřinkách.
Tehdy mi to logicky nevadilo. Nevadilo mi to možná ani v té pubertě, vadilo mi to, když jsem praskala ve švech po nedělním “obídku”.
A tak jsem to setřásla.
Nijak dramatické… Nijak bolavé… Denně procházky se psem, sem tam disko, sem tam půst… Měla jsem 25 a nic nebylo nemožné.
*heart*
A pak přišlo těhu č. jedna…. 20 kilo pryč natotata .. A pak o 6 let později přišlo těhu č. 2… A mě bylo 36…. A byla jsem tlustá a stará….
Do porodnice jsem lezla po čtyřech 😀 …
S váhou 95 kilo… (ne svaly to nebyly).
Váhový happy end se ale koná.
Ač jsem si myslela, že už nikdy… nikdy… nikdy…
Tak už za 5 měsíců jsem byla zpět…
Cvičení se … konalo.
Dieta? … Bohužel taky…
Ale furt lepší, než funět do prvního patra, a jedinou kulturní akcí je TV, či kino v první řadě.
Jak říkám je to o prioritách…
Teď se vrhnu na jógu. Prý prodlužuje život a omlazuje a uklidňuje a to všechno… No…. A to já potřebuju.
Jsem přece stará, a nervní samoživitelka 😀
Takže tak.
Garra
