Konečně jsem se dostala ke psaní. Původně jsem chtěla rozepisovat své školní, studijní výsledky, ale pak mě právě ony tak zahltily, že na nic než to učení, již nebyl čas.
Pak se stala věc, kdy se mi nějak uprostřed noci udělalo špatně, rychlá, noc na urgentu a samé změny, nové poznatky, různá vyšetření, běhání po lékařích. Ač jsem do dnešního dne se cítila zcela zdravá, tak dnes je všechno jinak, ostatně ono je to vždycky tak, z plného zdraví do háje.
Začalo to motáním hlavy, říkám si, že je to stresem, protože jsem se celý víkend učila na zkoušky, seděla u počítače, u papírů, bez pohybu a se skloněnou hlavou. No tak jsem šla raději rychle spát a pak jsem se nad ránem otočila na levý bok a takové motání celého světa jsem nikdy nezažila. Na urgentu mi udělali různá vyšetření na mozkovou mrtvici a tak a vše dobré.
Diagnóza: Akutní periferní vestibulární syndrom, motání hlavy, zvracení a tak. Paráda. Nikdy jsem nic takového neměla, prostě děs, oči neudržíte na jednom místě, nic nenapíšete, na toaletu chodit v doprovodu, no hrůza. Trochu se to časem zlepšilo, ale špatné vidění, motání stále přetrvává.
No nic, ORL, infekční, neurologie, vše taka nějak jako že pohybové vertigo, rozházené krystalky ve středním uchu. Provádím cvičení a musím říci, že již lépe vidím. Ale motám se stále, za volantem jsem neseděla už měsíc a stále to k tomu není.
Pro jistotu jsem absolvovala magnetickou rezonanci hlavy, mozku a ejhle, dnes jsem si volala ohledně výsledků. A další facka, mám na mozku zánětlivé ložiskové změny. Co říká internet, raději nemyslet. Ale roztroušená skleróza je velmi pravděpodobná. Vzpomínám si, že jsem před časem měla divné rozmazané vidění na pravé oko, opět při učení a mé jasné odůvodnění bylo, mám to z učení a nyní co čtu, špatné vidění a skleróza, jeden z příznaků. Ale já nechci plašit, cítím se dobře, až na to motání a nebudu nic přivolávat. Za týden jdu na další vyšetření, které bude jasné, jdu na odběr mozkomišního likvoru a po měsíci budou výsledky, to se mi budou blížit narozeniny, 55 let. Tak to bude jistě dobrý dárek v podobě dobrého výsledku.
Do té doby si budu užívat léta, budu v klidu a pohodě a věřím, že v září nastoupím do třetího, mého posledního a zároveň maturitního ročníku zdravotní školy a v květnu ze mě bude ta vytoužená zdravotní sestra.
Dnes jsem šla k večeru na naší louku, natrhala jsem si kytici a kochala se tím krásným pohledem. Pořád žiju v souladu s přírodou, vážím si života, miluju naše slepičky, protože nám dávají vajíčka, chodím k zakrslým kozám, protože jsou to živé bytosti a ač se věčně ty dvě perou, tak jsou milé. Občas mě trknou, ale od toho mají rohy. Krmím ježečka, kterého náš útulkový vlčák k zimě někde vyhrabal a on přečkal zimu v kozím chlívku a teď se mu nechce ven. Ráno, když je ještě chladněji si stříhám levandule, miluju život a pevně věřím, že ještě dlouho milovat budu. Holt život nese pěkné, ale i překážky a my se je musíme naučit překonávat a jít dál.
Vaše M.
Foto: Michaela Melounová
