180

Několik let jsem žila s pesimistou. Vše co jsem nakoupila, zařídila, sehnala… Nic nebylo dost dobré, neboť to nestálo X tisíc korun. Sám se ovšem nepostaral o nic a ty tisíce také nevydělal. Když jsem se chtěla pustit do něčeho nového, dostalo se mi místo podpory a povzbuzení ledové sprchy v podobě vět: “Strávíš na tom hromadu času a stejně z toho nic nevzejde.”, “Takových tu už bylo a jak dopadli.”, “Potřebuji, abys zařídila to či ono, tak neztrácej čas nesmysly.”, apod.
Z vlastní zkušenosti vím, že takový typ člověka z vás dokáže vysávat životní energii po obrovských dávkách, až do úplného vyčerpání. Jako se to stalo mě. Patrně jsem si tím napřed musela projít, abych přišla na to, jak se bránit.
To je chlap pro mě
Začátek byl úžasný jako v každém novém vztahu. Smáli jsme se, vtipkovali. „Skvělé“, říkala jsem si. „Optimista stejně jako já.“
Ve víru zamilovanosti mi však unikaly varovné signály. Reakce, když mu něco nevyšlo. Absence snahy najít si stálé zaměstnání. Také proč, já v té době měla dost tučné konto. Představa o budoucnosti veškerá žádná.
Hlavně mi nedocházelo, že zatím neřešíme běžné životní situace, které přijdou, když spolu dva lidé začnou bydlet. A právě tady nastal zlom. Začali jsme sdílet domácnost, krátce na to jsem otěhotněla a už mě měl jistou. Teprve poté se začala ukazovat jeho skutečná povaha.
Co je to za člověka? Toho neznám…
Můj optimista a pohodář byl ze dne na den pryč. Najednou se musel začít starat. Na nic neměl náladu, všichni mu házeli klacky pod nohy. Nic se mu nedařilo. Na všem viděl špatné, i když tam vůbec nebylo. Každá odpověď i na tu nejobyčejnější otázku obsahovala: Nevím, Neumím, Nehci…
Musím se bránit, jinak zešílím!
Tiše jsem trpěla, občas vyčítala a snažila se vysvětlit, co je špatně. Marně, samozřejmě. Jakmile jsem věděla, že je na cestě domů, sedla na mne šílená únava. Sevřel se mi žaludek a až do druhého dne jsem nedokázala pozřít ani sousto. Energie mi ubývala.
Ale moje dcera mne potřebuje silnou. Hledala jsem způsob, jak z něj nezešílet a zbavit se té malé dušičky ve mě. Jak být zase optimistou. Hodně pomohlo poznání webu Ženy.sro, kde mi ukázaly, že vše se dá zvládnout. A pak šlo o to, rozhodnout se.
A tak jsem se rozhodla:
·        Trávit spolu minimum času
·        Jet si po své ose, bez ohledu na antipodporu a nesouhlas
·        Ignorovat jeho nálady a sebelítost
·        Setkávat se s lidmi, kteří jsou veselí
·        Pustit se do toho, o čem jsem vždy snila
·        Být veselá navenek, i když uvnitř pláču
Funguje mi to a cítím se mnohem silnější.
Pesimismus je totiž silně nakažlivý, tak vás chci všechny pro jistotu přeočkovat optimismem. :-D.
Těším se u dalšího článku
Miška optimistka

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account