73

Je po nich :-). Svátcích i volných dnech. A mě čeká návrat do reality, studeného bytu a signálu. Nevím, co je lepší :). Asi ten studený byt, protože se dá poměrně rychle zateplit otočením ventilů radiátorů. S realitou a signálem to bude neskonale horší. Nebylo mi líp u našich, kde je pidi signál akorát v koupelně na pračce nebo na horách, kde wifi je sprosté slovo, místo televize hraje JEDNA stanice v rádiu, která se navíc NEPŘEPÍNÁ a signál znají jenom od mobilu a ještě jej chodí lovit na nejbližší kopec? Víte, kolik sil tam člověka stojí jeden hovor nebo odeslaná smska? 🙂  Abych ten návrat přežila, vařím si kafe [:] a nalévám šampaňské bez bublinek (to je ovšem velká machrovina), co zůstalo po Silvestru (asi omyl či co :)). A dobře dělám. Mé e-mailové schránky, fb, weby, skype … přetékají. Ale protože jsem odpočatá a na tu elektronickou smršť zvyklá, prokousávám se tím přívalem rychle.
Spamy letí do koše bez mrknutí oka.
Pak přijdou na řadu kamarádi, kamarádky, přátelé, lásky a vůbec blízcí, kteří mi přejí všechno dobré a já nad jejich písmenky vzpomínám, usmívám se nebo se dojímám a taky slzím. To přijde na to. Moc pro mě vaše vzkazy, přání a pozdravy znamenají. Moc. :-* :-{} :-*
Další v pořadí jsou studenti. Mám jich zhruba 100, takže tady mi to trvá kapík déle. Taky přáníčka a nesplněné úkoly a omluvy a žádosti o předtermíny a konzultace a … tak. Taky jsem jim na poslední předvánoční hodině přála:

    [^] Překonejte strach a lenost a nikdy se nevzdávejte. Když vám ujede vlak, jeďte autobusem. Když nedáte zkoušku, běžte znovu, zkouška je od slova zkusit a to už samo o sobě předpokládá více pokusů. Nadechněte se a skočte! Udělejte něco, co jste nikdy neudělali, protože jedině tak dostanete a zažijete něco, po čem toužíte. Nic neztratíte. Maximálně to bude průser a z toho se vykřešete (viz bod níže).
    [^] Přestaňte fňukat na facebooku. Ono to stejně nikoho nezajímá a aspoň nebudete ve stáří trapní, když si tato základní pravidla osvojíte zavčas. Protože zatímco se virtuálně litujete nebo zkoumáte jestli jste zadaní, nezadaní, ve vztahu, bez vztahu, v komplikovaném vztahu …, život pádí dál. A vy si nemůžete vyměnit karty, které byly rozdané. Musíte hrát s těmi, které máte. Nejlíp jak umíte. A koukejte u toho vypadat dobře :). Nikdy nevíte, kdy na vás dosedne štěstí.  
    [^] Nikdy si neberte úvěr na vánoční dárky nebo dovolenou, a pokud dostanete pokutu, zaplaťte ji!!! Jinak to je vždycky průůůůůser (pokud toto jediné si z mých hodin zapamatujete, nestála jsem před tou katedrou marně a můžu v klidu zemřít). A když už teda do nějakého průseru vletíte, hledejte na něm to lepší a snažte se z toho vykřesat maximum pro své dobro. Všechno zlé, je pro něco dobré. Tomu věřte.
    [^] Dívky, když odcházíte z domu, mrkněte do zrcadla a jednu věc uberte. Please!!! (Nikdy ovšem ne kalhoty ani boty) 😡 .
    [^] Chlapci, revizorům zdrhejte, jenom pokud umíte fakt dobře běhat 😉 .
    [^] A všichni studujte tak, abyste ten vytoužený titul zvládli v původně plánovaném čase. Chápu, že jsem tak trochu (nebo hodně) překážka, když sedím ve zkušební komisi nebo píšu posudky k závěrečným pracím, ale život není pírko, a co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel. A taky je trapné furt dokola svoji blbost ospravedlňovat starým otřepaným „když on/ona si na mě zasedl/a“. To bych už musela mít prdel do kostky :-). A nezapomeňte, že tyhle báchorky možná zabírají na vaše rodiče, protože ti jsou vůči vlastním dětem naprosto nesoudní, ale ostatní populace je celkem normální :). 
    [^] A hlavně. Buďte originál! Nekopírujte, nenapodobujte, nekompilujte! Ani seminárky a závěrečné práce, ani nikoho jiného. Ono se to celkem lehce pozná. Ačkoliv vám připadáme jak hnědé uhlí, fakt nejsme blbí :). Změňte zajeté vzorce a začněte být sami sebou. I když to nebude třeba takové terno, jak jste sami čekali. I tak vám bude jako originálu líp než sebedokonalejšímu fejku.

A další várka tentokrát pracovních mailů. Objednávky, termíny, otázky, termíny, faktury, termíny, termíny, termíny!!!! Zblázním se z toho. Ne. Vždyť TOHLE jsem chtěla, takže možná se zblázním, ale štěstím 😀 . Ale už mám fungl nový diář (pane Zelinko DĚKUJIIII!!! :-* ) a tak mám všechno pečlivě poznamenáno.
A nesmím zapomenout na hatery a „dobré“ duše, které mi poslední rok zaplňují mail všelijakými šitkami, blitkami, fotkami a odkazy na různé amatérské weby snažíc se mě laskavě informovat o tom, co je to vkus, inteligence, morálka či nekonečné a hlavně neochvějné štěstí. Lavjůůůů!!! :-{} :-{} :-{}  Tak pro ty mám taky jeden vzkaz. Vlastně dva. Teda tři:

    [^] Outsider vždycky zůstane outsiderem stejně jako kýč kýčem a nevkus nevkusem. Navzdory času a neopodstatněnému optimismu, který do sebe pumpujete skrze pozitivní reakce svých asi pěti fanoušků rekrutujících se ponejvíce z rodinných příslušníků. Lajkuje celá rodina. Achhh jo. 
    [^] Někdy nevím, co je strašnější. Jestli to „umění“, které na mě vybafne (takový růžový bonbón, to vám je převeliká krása a nedostižná elegance a z posledního haute couture ala flér se mé kamarádky – profesionální švadleny a pletařky dodnes nevzpamatovaly :)) nebo gramatické či stylistické přešlapy, kterými jsou některé statusy prošpikovány. Na jednu stranu chápu, tvorba a umění si žádají své, nicméně i mezi těmi pěti fanoušky se může vyskytnout někdo, komu to rve oči a škube nervy. Ani nevím proč, ale v hlavě mi vždycky vytanou Pelíšky a nesmrtelná hláška: „…a prznitelka se usmívá navzdory své podprůměrnosti“  🙂 . Takže dobrá rada a malé jazykové okénko: u příčestí minulého v ženském rodě vždycinky tvrdé y (např. náušnice visely … Jasňačka???) a taková drobnůstka, za kterou by ovšem moje bývalá šéfka vraždila: správně je „kdybyste“ a nikoliv „kdyby jste případně kdybyjste“ (Jde totiž o 2. os. mn. č. podm. zp. přít.: bych, bys, by, bychom, byste, by). Tahle ESa, co umí úplně všechno (my ostatní bez talentu můžeme jen tiše závidět) mají štěstí, že nepracovala pod A.M. nebo češtinu nestudovala u profesorky Kořínkové. Ta za tyhle perly rozdávala hodně zapamatovatelné odměny. Nosila boty na příšerné platformě a v případě akutní potřeby, což „kdyby jste“ bezpochyby je, si je neváhala zout a mlátit kolem sebe hlava nehlava (a to doslova) a provolávat „Pane Bože jsi-li jaký, zbav nás těchto pitomců, kteří se tě dovolávají, neboť oni ve své svaté prostotě jsou velmi nebezpeční.“ případně „Ježíši Kriste, to jsou sračky!“
    [^] A pro ty bystřejší, co zvládnou číst a chápat víc než jen televizní program nebo jídelní lístek: Všechno, co vyšlete, se k vám vrátí. Co někomu uděláte, vrátí se k vám třikrát. Chápu, že to je pro vás neuvěřitelné, protože to neumíte svým rozumem pobrat, ale je to tak. A můžete proti tomu protestovat, činit bezpečnostní opatření, nacvičovat divadelní představení, dovolávat se “normality”, vymýšlet si protisbližovačky, popírat sami sebe, ignorovat Ježíška, zpochybňovat Boha a před ním dané sliby, zesměšňovat karmu. Cokoliv chcete. Je vám to platné jako mrtvému zimník. Mám ráda přísloví. A tady se jich nabízí hned několik. Např. staré známé boží mlýny nebo s čím kdo zachází či něco o té jámě, kterou hloubíme pro jiné a nakonec v ní sami skončíme. A taky K.H.Borovský tuto pravdu vtělil do svého epigramu:
    „Co sám nerad nečiň jinému!“
    Žáku pravil kantor kdesi
    Třepaje ho za pačesy

Do prdele, ale něco důležitého chybí. Někdo důležitý. Ale kdo, kdo, KDO!!! Anděl můj strážný :-* . A ti si přece neberou volno. Ani mail, ani chat, ani smska … ani písmenko. Že je něco špatně, vím ještě dřív, než to dokáže mozek zformulovat. V žaludku se mi začíná tvořit hnusná, bolavá hrouda. A čím víc přehrabuju všechny zprávy, maily, smsky, vzkazy, statusy a jánevímcovšechno, tak tím víc kope.
Žádné přání? Ani na vánoce ani po nich? Au.  :;(
Žádný komentovaný status na fb? Auuuu.  :;(
Marné zvonění telefonu? AUUUUU!!!  :;(
Kurva!!!
Tohle může znamenat jenom jediné. Andělé se hroutí sami. A většinou u toho mají ruce rozpíchané od kapaček. Nesnesou u své bolesti publikum. Mám s tím poměrně dost zkušeností. Naposledy jsme na podzim hledali mámu, když se prostě ze dne na den beze slova vypařila. Teda myslela si, že se na dva týdny vypaří a nám to tak nějak asi unikne nebo co.
——————— 
Zářijové nedělní odpoledne u našich:
máma: Dědo, až dopiješ to kafe, tak mě musíš zavézt do nemocnice.
táta: ????????!!!!!!!!???????
máma: Neupadej do šoku a hlavně nic neříkej holkám!!!
Pondělní telefonické hovory poté, co brácha našel u našich asi poprvé v životě ZAMČENÉ dveře.
brácha volá ségře: Okamžitě vybul, kde je matka. Doma NENÍ!!!!! 
ségra volá mé dceři: Nevíííííš, kde je babička??????
obě volají tátovi: NEBERE telefony (je už trochu nahluchlý :))
obě volají máti: NEBERE telefony (je na operačním sále :;()
obě volají mi: NEBERU telefony (učím 3:()
Ségra, alias detektivní kancelář Bystré očko, volá do okolních nemocnic: BINGO!!! Máme ju!!!!!!
Pondělní odpoledne poté, co nám vzhledem k pooperačnímu stavu NEBYLY doporučeny návštěvy:
já: Ty poslouchej, jestli nutně potřebuješ, abychom došly na kafe, tak nemusíš pořádat tohle branné cvičení na téma: najdi si svoji babičku. Na rozdíl od vás, důchodců, my jsme zapojeni do pracovního procesu. 
ségra: Na tvoje tréningy skoků do rakve nikdo není zvědavý.
dcera: Šmarjajosef babi, tys nám dala. Mám zástavu.Trojitou.    
máti: Jsem to věděla, že na dědu se nedá spolehnout. Je to prostě drbna. 
A pak si nevypijte!!!  🙂 🙂 🙂
———————— 
A teď si můj Anděl strážný zřejmě myslí totéž. Že se na svátky vypaří a já si toho nevšimnu. Do prdele. Nespím. A bolí mě srdce. Zase. To malé, tepající, tajemné a houževnaté místo, kde je uložena veškerá pravda o nás. Můžeme se tvářit, jak chceme, předstírat a hrát si, na co chceme, nutit se do sebevětších hovadin, mluvit, co nám slina na jazyk přinese, počítat s kalendářem v ruce, skrývat všemožně své slabosti, malosti a strachy … v srdci máme vyrytá jména těch, které milujeme a taky odpovědi na všechny otázky. Promlouvá k nám, ale my ho většinou neposloucháme. Jsme netrpěliví, chceme jednoduchá, rychlá a bezbolestná řešení. Do těch nás poňouká naše ego. Tak jako protipólem nebe je peklo, tak u srdce to je ego. Věčně spolu bojují. I já taková jsem. Ale ONA mě učí nespěchat a počkat si na odpověď :-* . Stačí se jen utišit a vnímat. ONA mi nikdy neublíží :-* . A na vyslovené i nevyslovené otázky vždycky odpoví stejně jako moje srdce :-* . Jen trochu dřív. Protože … je zkrátka můj Anděl strážný a ví, že co je zapsáno v srdci :-* , vždycky mělo a taky bude mít tu největší sílu navzdory snahám kohokoliv, dokonce i nás samých.    
Po propátrané, probdělé noci konečně ráno pípne smska a … já vím, že mě moje srdce a intuice opět nezklamala. Že na své milé jsem prostě napojená, i když se mnou fyzicky nejsou a že ani Anděl přede mnou neutají, že má polámaná křídla.  

    Perleťová
    mušle noci –
    Přikládám ji
    k ztiché duši
    zdali zaslechnu
    vzdálený příboj
    tvého srdce –
    Ale zaznívá
    celým vesmírem
    a ty najednou
    díváš se na mě
    všemi hvězdami
    takže už není
    nač se ptát …

Nemám „rozumné“ vysvětlení, ale moje srdce to ví přesně. Jj. :-* :-* :-* Srdce má své důvody, které rozum nezná (a ego už vůbec ne). 
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account