75

“Jdi, lásko, jdi už, ale brzy se mi vrať, potřebuji se tě dotýkat a hladit tě,” řekl Radim, když pouštěl Katčinu ruku ze své. Pak už se jen dlouze díval, jak mu ji vlak unáší do vzdálených končin.
Znal ji skoro jeden rok, ale nemohl se nasytit její blízkosti, bylo to velmi silné pouto, které do té doby neznal. Stále se nemohl vzpamatovat z jejich krásné lásky, a vlastně ani nechtěl. Pocit, že ji hluboce miluje, ho nepředstavitelně naplňoval a dělal jeho dny krásnějšími, než kdykoli v minulosti.
Dříve jen přežíval, žije až s ní. Užívá si přítomnou chvíli a nepřestává se opájet její oduševnělou krásou. Topí se v jejích očích a vpíjí se do jejího zářivého nitra. Katka. Jeho milovaná láska. Krásná, vzdálená, ale jeho, jeho… Ach…
“Haló, Radimku,” ozve se, když přijme hovor,” jsem už dvacet kilometrů od domova, ale mám tě pořád plnou hlavu. Jak to děláš, že mne dostáváš víc a víc?” 
“Odevzdávám se ti a tobě se to líbí, myšičko,” řekne Radim. “Jsme si souzeni, jinak to není. Nevím, jak popohnat čas, abys už zase byla se mnou.”
“Bude to co nevidět, jen deset dní a opět si budeme ležet v náruči. Posílám pusinku, přestupuji, pa pa,” řekne Katka na rozloučenou a Radimovi se zalijí oči slzami. Je v nich dojetí i stesk, ale pocit, že ji miluje jako nikdy nikoho předtím, mu brzy zase vrátí do tváře úsměv. Našel ji, jsou natolik propojeni, že cítí, co druhý dělá a jak se zrovna má. Nádhera. Dočkal se, i když už skoro nevěřil, že existuje něco tak krásného jako dávání a braní bez toho, aby jeden či druhý čekal, že je něco za něco a stále jen bojoval o moc. Všechny minulé vztahy jsou ty tam, rozplynuly se v nekonečnu. 
Je jen ona a on a jejich nekonečná láska. A pocit, že se jeden ve druhém rozprostírají jako pestrobarevná louka, do níž krůpěj za krůpějí vstupuje teplý letní déšť…

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account