Nejvíce ze všeho bolí, když jste na konci sil, když zjistíte, že opora je pryč. Když se ztratí vše krásné a i to, v co jste věřili. Když se vytrácí naděje. I když se kolikrát snažíme ze všech sil, najde se někdo, kdo vše zhatí. Možná si to ani neuvědomuje nebo to nechce vidět. Nevidí ani to, že by se měl zastavit, odhodit vše a pomoc tomu, kdo to potřebuje. Udělat něco vyjímečného a pro okolí zvláštního a darovat kus naděje, lásky a sdílet boj až do konce. Řešením není se od všeho sobecky distancovat a čekat až vše někdo vyřeší za něj. Kamarádi jsou a budou a poskytnou na chvilku útěchu a pocit, že vše bude dobré, ale ti nejbližší by měli spojit síly, které jsou mnohem cennější a hřejivější.

Znám pár, který je na dobré cestě a který umí táhnout za jeden provaz i když se to tak občas nezdá. Špičkování a občasné jedovaté poznámky jsou na místě asi jako u všech, ale když dojde na lámání chleba, dokáží se spojit a bojovat jako lvi. Mají totiž společnou věc, kterou jen tak nikdo nemá. Mají sebe a ví, že jsou v tom společně. Věta “v dobrém i ve zlém” je u nich na prvním místě. Musím říct, že za těch pár let, co je znám, jsem s nimi mohla prožít hezké i bolestné chvilky. Dodnes si vzpomínám, jak sebevědomá, krásná žena brečela u mně na balkoně a i přes všechnu bolest dokázala vstát a jít dál. Elegán, který občas chyboval, kdo z nás ne, že? Se snahou zabezpečit rodinu, byť způsobem, který byl občas na obtíž. To jsou oni. Ovládají umění odpouštět, milovat a začít věřit a bojovat. Možná pár pro vás obehraných slov, pro mě ale znamenají život. Ta neuvěřitelná souhra, jiskření a malé známky pro okolí jejich lásky jsou moc nakažlivé a kouzelné. Je krásné vidět, že to jde a nestojí to ani tolik sil.
Všichni umíme brát, ale málokdo umí i dávat. Všichni umíme nenávidět, ale málokdo umí milovat a nebojí se projevit svou lásku na plno. Všichni umíme mlčet, ale málokdo umí mluvit. Všichni se bojíme, ale málokdo se umí strachu postavit. Všichni umíme kritizovat, ale málokdo umí pochválit. Všichni umíme ublížit, ale málokdo umí pohladit.
Mohla bych takhle pokračovat až do konce stránky, ale nechci. Začínají se mi vrhat slzy do očí a ty já nemám ráda, pokud nejsou sladké …. Vždy je nějaké světlo na konci tunelu. Je těžké se k němu dostat. Pokud ale zjistíte, že máte po boku parťáka, který vám pomůže světlo najít, jde se k němu snáz a ani to trní tolik nebolí. Otočte se a sami si řekněte, zda ho vidíte. A pokud je vaše odpověď ano, už se ho nikdy nepouštějte. Vaše cesty budou snazší a barevnější.

 

0 Komentářů

Napište komentář

©2023 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account