Tolik času doma jsem před Covid určitě netrávila. Každý den vstanu, na stejném místě pracuju, obědvám. Je to k zbláznění.
O co míň mám podmětů po cestě do práce, o to víc si všímám, co se mi to doma válí, schované v různých koutek, smírujících z nejzazších koutů.
Kolik věcí se za pár let bez stěhování nashromáždí. Tu “kousek oblečení dle vašeho výběru”, který by slušel někomu jinému, ale já ho neobléknu/neodvážím se s ním vyjít před dvěre bytu. Tu zase rozbyté “doplňte si dle vlastní skutečnosti” pro kutila, kterým se nikdy nestanu a bude mě to strašit při každém otevření skříně.
Jinde zase tuna svíček, které si zapálím tak na Vánoce. A to nesníží reprodukční číslo jejich sběru pod 1 za rok.
Je to výzva, čas na uvědomění a vyřešení skrytého nepořádku, který se nám skrývá různě po bytě, zabírá prostor a často úplně zbytečně.
Teď nebo nikdy. Pokud to neopravím teď, tak to nemá smysl schovávat. Stejně lze toto aplikovat na jiné věci, které jsme rok nepoužili.
Použiji to tento měsíc a pokud ne, tak nastal čas dát si vale. A to je správně, je třeba se posunout, zanechat za sebou staré a nefunční věci, kterým nechci věnovat čas a energii. Pokud mi nic nepřináší, tak mi ani nebudou chybět, spíš naopak, uvolní se místo pro nové radosti.
