Vliv je silné slovo a vlivu se často bojíme. Má na nás zdánlivě dopad. Ovlivňuje nás počasí, chování jiných lidí, politická situace a tak dále. Ovšem kde je ten náš vliv? Jak se projevuje a jak my ovlivňujeme počasí, politickou situaci a třeba chování jiných lidí? Tak kdo má na koho ve skutečnosti jaký vliv?
Víte, stala se mi taková věc, že jsem se šálkem výborné kávy v ruce vyšla na terasu ve velmi ale opravdu velmi smutné náladě. Venku svítilo slunce. Celý svět byl proti mě, cítila jsem se úplně sama, nikdo mi nerozuměl, nikdo mě nedokázal pochopit ani utěšit. Neměla jsem žádného spojence ani oporu. Byla jsem tam úplně sama s tím šálkem kávy. Brečela jsem nad svým nešťastným životem a pochybovala úplně o všem, hlavně o sobě. Čekala jsem snad na nějakou záchranu, že mě někdo spasí, že to udělá za mě. Že snad někdo jiný převezme ten můj nešťastný a nepochopený život, který žiju a prostě mi ho nějak předělá, zlepší a já budu opět šťastná. Myšlenky se mi honily hlavou a pomalu jsem si začínala uvědomovat, že jediný člověk, který s tím něco může udělat jsem já. Že ten vliv mám ve svých rukách a že si ten svůj život můžu ovlivnit akorát tak sama, protože ať jsem vymýšlela a přemýšlela jak jsem chtěla, litovala se a trápila se, brečela a vztekala se, prostě ať jsem udělala cokoliv, to slunce, které ten den tak krásně hřálo, kvůli mě nepřestalo svítit.
