Recenze knihy – Vypravěčka

Po tatínkovi jsem velká čtenářka. Knihovna mých rodičů v jeden čas čítala

ke 3000 výtisků. Maminka taky četla ráda, ale jen po nocích.

Přes den prý neměla čas.

Mám ráda knihy od Jodi Picoultové a jedna z nich se jmenuje Vypravěčka. 

Sage se skrývá se svými jizvami na tváři i na duši v pekařství, protože je to

osamělá noční práce. Její rodina má židovské kořeny, babička přežila holokaust,

ale ona sama se víře brání. Společnost nevyhledává, nicméně se při

skupinové terapii, na níž se snaží vypořádat se smrtí maminky,

seznámí a pak i spřátelí se sympatickým devadesátníkem Josefem Weberem.

Při jednom z jejich dlouhých rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni

v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu,

neboť ho již dlouhá léta tíží svědomí. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na

své působení v SS i koncentračních táborech.

Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje odbor ministerstva spravedlnosti

pro lidská práva a zvláštní vyšetřování a podaří se jí přesvědčit babičku,

aby jí i ona vyprávěla o svém mládí.

Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později

na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit?

A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda,

nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi?

Co myslíte? Ale abyste to zjistili, musíte si knížku přečíst.

Hudlenka