Narodila se 27. dubna 1913 v Praze na Malé straně architektovi Bennovi Kabátovi (ve svých žilách má také šlechtickou krev). K herectví a k umění měla blízko už odmalička. I když její otec byl architekt (podílel se na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně), psal dětské loutkové hry a se svojí ženou hrál u ochotníků. I Zitin strýc Josef Šváb – Malostranský (1860 – 1932) byl hercem a prvním českým filmovým hercem. Poprvé se na divadelních prknech objevila ještě jako nemluvně v povijanu v Malostranské besedě.
Jako dítě vystupovala na žižkovské scéně u Karla Želenského a u ochotníků. U ochotníků hrála i po vystudování gymnázia a klášterní školy. Na začátku třicátých let se snažila dostat do Divadla Vlasty Buriana (později i do Osvobozené divadla), neměla však ještě potřebné zkušenosti. Od roku 1935 se začala herectví věnovat profesionálně. Od ochotníků se dostala do divadélka Akropolis (1935), a poté do Tylova divadla v Nuslích (1935 – 1936), Velké operety (1936 – 1938), Nového divadla (1938 – 1940), Švandova divadla (1940 – 1941) a Komorního divadla (1941 – 1944).
Životní rolí se stala kreace Heleny Horníkové ve Slavínského komedii MUŽI NESTÁRNOU (1942), která zažije románek s mladým studentem Stáňou (Jan Pivec – původně měl tuto roli hrát Oldřich Nový). Stejný románek se Stáňou po letech čeká i její dceru a vnučku, která si nakonec Stáňu vezme. Zita Kabátová zde ztělesnila ženu ve třech životních etapách – krásnou třicetiletou ženu, starší ustaranou matku a starou bělovlasou babičku, zatímco její partner se za dvacet osm let vůbec nezměnil a vypadá stále mladě.
Úplným protikladem byla následující role intrikánky baronesy Heleny z Alcantaru v kostýmní komedii Martina Friče POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944), kterou si zahrála po delší pauze. Role baronesy byla na dlouhou dobu také její poslední. Kabátová hrála za nacistické okupace pod pseudonymem Maria von Buchlow i ve dvou německých filmech (GLÜCK UNTERWEGS a SCHICKSAL AM STROM).
Po válce jí bylo z tohoto důvodu zakázáno veřejné vystupování. V té době jí režisér Ladislav Brom seznámil s Jerry Králem – ředitelem firmy Zeiss Ikon v indické Bombaji a v roce 1946 se za něho vdala. Manželé chtěli odletět do Bombaje, Kabátová však nedostala vízum a musela zůstat v Československu, zatímco manžel byl v Indii. Za nějaký čas byl přeložen do Londýna, Zita znovu zažádala o vízum, ale marně, psal se totiž rok 1948. Proto se oba manželé na dálku rozvedli. Kabátová v té době žila na pokraji chudoby, její kamarádka, majitelka fotoateliéru, jí nabídla místo. Uměla totiž dobře malovat. Ve fotoateliéru kolorovala a retušovala fotografie, malovala však i květiny na porcelán.
Příležitost si opět zahrát získala ve Vesnickém divadle (1950 – 1954), v Pražské estrádě (1954 – 1958) a v Alhambře. Z politických důvodů musela svoji divadelní činnost opět přerušit. V roce 1955 se potkala se svým dávným přítelem veslařem a olympionikem Jiřím Zavřelem (1910 – 19??), který se právě vrátil z desetiletého vězení v Jáchymově, a za něhož se v roce 1956 provdala. Novomanželům se narodil syn Jiří (*1957), který ve druhé polovině 90. let vystěhoval do Ameriky, kde je nyní podnikatelem. Jiří Zavřel však v roce 1965 emigroval do USA, kde ho porazilo auto. V sedmdesátých letech se Zita Kabátová dokonce stala vedoucím několika pražských kin (např. kino Illusion).
Přes zdravotní problémy, operaci srdce, zlomený krček kyčelní kosti a upoutání na lůžko (od října 2005) v pražském Motole byla až do konce života stále aktivní, plná života, četla a sledovala televizi a i dění ve světě. Zita Kabátová, jedna z posledních žijících pamětnic filmové éry 30. a 40. let, zemřela 27. května 2012 v Praze ve velmi vysokém věku devadesáti devíti let.
