„Pane Bože, jsi-li jaký, zbav nás těchto pitomců, kteří se tě zhusta dovolávají, neboť oni ve své svaté prostotě jsou velmi nebezpeční.“ Úpěl při opravách diplomových prací kdysi můj Pan Profesor a já na něj při stejné činnosti se slzou v oku vzpomínám dodnes. Učitelé ví přesně, o čem mluvím. Červen by se měl přejmenovat na Blbec. Jednak to je výstižné a podruhé by se nepletl s červencem. Naštěstí zvoní mobil. Máma Dana :-* . Kamarádka, která mě kdysi tak nějak adoptovala, když si mě její dcera, alias Kuře, přivlekla domů se zvoláním „Tohle je Afrodita a od teď s ní budu kamarádit.“
„Prosím tě, volám skrz té dovolené ….. zařídila jsem …. zaplatila ….. zarezervovala ….zjistila …. informovala se ….vytiskla vouchery….. nechala zkontrolovat auto….. na cestu upeču čerstvé briošky a karboše [x] …Volám jestli nemáš nějaké speciální přání …… řekni si …. nemožné ihned, zázraky do tří dnů….“. Tak dlouho ji znám a přesně tak dlouho přemýšlím, kde se v ní pořád bere energie. Má jí na rozdávání.
„Už ti někdo řekl, že jsi dokonalá? Fantazie. Těším se jako malá holka, ale na domlouvání detailů máme ještě víc jak měsíc, tak nešil.“
„… hele to je maličkost, ….. budeš nadšená…… luxus za přijatelnou cenu, protože jsem objevila 40 % slevu …. no neber to, že ……počasí je tam nahoře vyprošeno, Kuře studuje dennodenně norské stránky o počasí, ty jsou nejspolehlivější ….v řízení se budeme střídat my dvě… v zahraničí jsem byla mockrát, řídím ráda a mám hodně najeto…. Mílu znáš, ta je úplně v pohodě …. to bude dámská jízda jako víno ….. JAK JAKO VÍC JAK MĚSÍC?????“ příval informací se najednou přetrhl a v jejím hlase slyším mírné znepokojení.
„No, jedeme 20. 7. a do té doby to ještě vypilujeme k úplné dokonalosti.“ Ticho na druhém konci aparátu mě mělo varovat. Daně řeč prakticky nikdy nedochází. Jak jsem řekla – nadupaná energetická bomba, sopka, která vybuchuje 25 hodin denně. Briošky a karboše dělá geniální. Nikdy ji neznepokojovalo, že bychom mohly uvíznout někde v horách bez benzínu nebo se zavařeným motorem a být zprzněny chlípnými domorodci, ale vždycky ji velmi znepokojovala představa, že někde uvízneme a nebudeme mít co jíst, takže mi bylo jasné, že na cestu vystrojila lukulské hody. Co se ovšem řízení týče, zapomněla upřesnit, že hodně má najeto na trase Prostějov – Olomouc, kam vozí Kuře do práce a zahraničím myslela asi Trenčianské Teplice, kam vozí Kuře do lázní a i tak je schopná se ocitnout v Teplicích nad Bečvou. A vo co jako gou? Teplice jako Teplice a lázně tam koneckonců mají taky 🙂 . Rovněž svými brilantními jazykovými schopnostmi se přehnaně nechlubí. Když na to přijde, plynule mluví několika jazyky včetně italštiny. Jenom hnidopich by zkoumal, kolik slovíček z každého zná. Když se to dá dohromady, takových dvacet slov to určitě hodí a s tím už se nechá efektivně pracovat. A když ne, všechno zachrání řádná ar-ti-ku-la-ce, gestikulace a naléhavost v hlase. Teď však v jejím hlase nezní naléhavost, ale rovnou zděšení.
„AFROOOOO …. jedeme 20.6. …. což je za 4 dny!!!!!!!“ Panebože ty to vidíš!!! Jsem blbá, blbá a ještě jednou blbá 3:( . Seknout se v odjezdu na dovolenou o měsíc, tak to se může stát jenom mně. Začínám tušit slabé místo této jinak jistě komfortní a bezchybně naplánované akcičky – selhávající lidský faktor. Bohužel můj 3:( . S hrůzou, zpocená až do kalhotek, obracím diář na příští týden a v ten moment bych si liskla. Ausgerechnet včera jsem si tam po dloooouhém hledání termínů narvala třídenní firemní školení ve Vamberku. Kurva! No nic. V prvé řadě musím uklidnit Danu, že měsíc sem měsíc tam, pro mě není vůůůůůbec žádný problém a pak se pokusit přehodit včera domluvený Vamberk. Vidím ten mail v živých barvách:
Dobrý den vám přeji,
díky naprosto neodkladné, vážné a nenadálé záležitosti (přece se nepřiznám ke své donebevolající tuposti či nastupujícímu Alzheimerovi 🙂 ) musím zrušit včera domluvený termín školení. Toto se mi stává jednou …. maximálně dvakrát za 10 let. Děkuji za pochopení a doufám, že mi zachováte přízeň a na funkci to nebude mít vliv ….. ble, ble, ble.
Přes toto mé malé faux pas nakonec vážně JEDEME vstříc vytouženému volnu. Bravurně jsme zvládly narvat všech stopadesátosm zavazadel do jednoho auta. Pouze jeden kufr musela Dana přebalit do tašky. Úpěnlivé prosby manžela, který nám u toho asistoval a neúnavně podstrkoval krabici s léky prakticky na všechno, zůstaly nevyslyšeny. Nač stahovat kalhoty, když katar je ještě daleko. My si jedeme užívat a nemocné být nehodláme ani omylem. Ale zato máme asi tak padesátšest laků na vlasy a + – stejný počet gelů, condicionérů, faktorů, mlék po opalování, štukatérských potřeb, laků na nehty (čím řvavější, tím lepší) ….a taky cca šesnáctery plavky (když vezmete v úvahu, že jedeme čtyři, není to až tak moc) a garderobu hodnou královen ze Sáby. Je třeba být na úrovni :x. Až vplujeme večer do báru 😡 😡 😡 😡 , nejen že tam zhoustne dým, ale dámy zblednou závistí, zatímco pánové začnou houfně opouštět manželky i milenky. Ovšem vzhledem k množství zavazadel mám obavu, že až se s tím vhrneme na recepci, ředitel hotelu nás udá skrz emigraci chorvatské vládě (v této chvíli sama netuším, jak prorocká se zrovna tato myšlenka ukáže být). Že Švýcaři nenávidí emigranty ještě víc než turisty, to je všeobecně známo, ale nejsem si jistá, jestli je už Chorvati v tomto ohledu nedohánějí. Nicméně nepředbíhejme, cesta je teprve před námi.
Navigace ukazuje čistého času 9 hodin. S přehledem to dáváme za hezkých 12, protože zodpovědně dodržujeme čúrací, kávičkové a karbanátkové přestávky a taky rychlost. Plná čára sice není zeď, ale jak bychom tohle vysvětlovaly v Rakousku, Slovinsku natož v Chorvatsku, tak to nevím. Původní plán, na jehož přípravě se podíleli i jedinci opačného pohlaví (čili muži), a tím pádem zcela zcestně počítal s odjezdem za rozbřesku, jsme s nonšalancí sobě vlastní mírně poupravily a vyjíždíme vstříc slunným zítřkům vyspané, najezené a spokojené něco kolem deváté. U volantu se s Danou střídáme a zdá se, že na rozdíl od jakéhokoliv chlapa, je Dana řidič skrz naskrz pohodový. Před odjezdem ji ani nenapadlo vyslýchat mě, kudy pojedeme, zatěžovat počtem kilometrů a hodin, přepočty benzínu, nedajbože maniakálně konfrontovat s mapou. Uklidnila mě zcela, když prohlásila, že navigaci si bereme jen pro jistotu, jelikož do Rabacu je schopná nás dovést i dovézt (to záleží, zda bude mít volant v ruce ona či já) během několika málo hodin poměrně jednoduchou trasou, což je ale cestování pro duševně méněcenné jedince, slabochy a tupě netvůrčí lidi, zatímco ona nám může nabídnout trasu plnou nezapomenutelných zážitků, panoramat a přírodních scenérií, po jaké se vydávají pouze osobnosti mimořádně kreativní a intelektuálně vyzrálé. Což my stopro jsme 😉 😉 😉 😉 . A právě na takovou cestu je bezchybně nachystána. Blbosti typu náhradní kanystr (nedejbože plný), autoatlas (nedejbože aktualizovaný), lékárnička (nedejbože neexpirovaná) apod. nahradila nenápadným, leč naprosto nezbytným, neceseříkem první pomoci či poslední záchrany, to přijde na to, jestli obsah budeme konzumovat na chuť nebo na nervy (čeká nás obojí). Karamelky MAOAM, bonpari – hlavně červené a zelené, lentilky, gumoví medvídci a žížalky, čokoládičky Merci vyskládané pěkně podle barev a příchutí, žvýkačky a …. tak. Geniální [*] [*] [*] . Rovněž sebezdokonalovací program po cestě nepodcenila.
„Zazpíváme si?“ ozývá se bezprostředně po opuštění Prostějova. Na souhlas nečeká. Cesta je dlouhá a je nutno využít každou minutu. Po návratu hodlá Dana totiž oslovit Božského Káju. Tak talentované, omračující a repre křoví v životě neměl. Na rozezpívání volí něco lehčího, nicméně tématického 🙂 . Triky a pověry.
„Óóó ženy, ženy. To jste nás nachytaly. Jste půůůůůůvabné, a jste na Italy.…….“ No, to přesně jsme. A Chorvatsko je od Itálie, co by kamenem dohodil. Není boha, aby tam na nás nějací krááááásní kocóři nečekali. Něco tak pěkného totiž v životě neviděli.
„Pročpak ta lááááááska bláznivááááááá, proč se mi léta vyhýbáááááá ……. Proč na mě vůbec neútočí a ostatní spoutááááávááááá …..“ pomalu přecházíme na Kájův repertoár, který by nás v budoucnu měl živit. Trénujeme pouze pro velmi, velmi nepravděpodobný případ, že by si nás Mistr chtěl vyzkoušet. I když o tom silně pochybuju. Genialita je na nás vidět na první pohled a ON není přece ani mladý, ani blbý, ani blondýna 🙂 . Volume je naplno a chudáci, kteří uvízli v čtyřproudové koloně kolem Vídně, aspoň mají o zábavu postaráno. Ein Kessel Buntes hadr. A zadarmo. Pochvalné mručení, uznalé pokyvování a kynutí, nadšené mávání … se nám dostává zleva i zprava, zepředu i zezadu. Kdyby přistával vrtulník, věřím, že zasloužená pochvala by slítla i shora. Náš intonačně bezchybný zpěv, který by resuscitoval i mrtvého, je přerušován zřídka, pouze v momentech, kdy dopravní situace si reakci opravdu vyžaduje. Coby zodpovědný a zkušený řidič, jsem na takové okamžiky připravená a tudíž mě ani nevykolejí, ani neposunou na svodidla a rovněž nejsou příčinou hromadné havárie, což by se méně zoceleným povahám jistě stát mohlo. Jen si to představte. Soustředíte se na to, aby zpěv byl opravdu excelentní, v duchu do sebe pumpujete optimismus „musíš Afro, musíš“ a najednou vám chce prasknout bubínek a do oka dostanete nervový tik, když Kuře při kličkování motorkáře v koloně zařve
„Šuline!!!! Měl jsi uschnout na prostěradle!!!!!“ a ještě mi před nosem šermuje výstražně zaťatou pěstí. Ženy, to je nejen o hlas, ale i o duševní zdraví. Leč já jsem jedinec s duchem zoceleným a podobným šokům statečně vzdorujícím. Šulinů, zjevně na prostěradle neuschnuvších, ovšem jako by shora shazoval, což má na svědomí razantní změnu našeho repertoáru, kdy Sladkého Elvíka a Božského Káju střídá Pomstychtivá Lucka.
„…..hej, hej, ty snad spíííííš …. Amor magor …. Tak to je můj kříííííž ….“ Jakmile jsme si dostatečně písní zanadávaly a ulevily, plynule začínáme vymýšlet plán, jak zbavit svět těchto magorů, jejichž usychání v nejranějším stádiu existence očividně selhalo.
„Plyyyyn už syčí z trouby ven …… možnáááá jím budeš otrááááááven…..“. Pokud si teď myslíte, že přeháním, tak vás ujišťuji, že spíš nedoháním. Bůh a připojené video jsou mi svědkem.
Po zničujícím a neutuchajícím lijáku na konci Rakouska, zúžené dálnici do jednoho pruhu ve Slovinsku a příšerných serpentinách v Chorvatsku, kdy Dana nahlas smolila koncept stížnosti premiérům vlád všech jmenovaných států, které familiárně nazývala moulové a požadovala vrácení peněz za předražené dálniční známky + zaslání květin a neotřelého šperku každé zvlášť, slevu pobytu minimálně 50 % a DÍK za to, že jsme se za těchto příšerných okolností vůbec vydaly na cestu, protože Chorvatsko rozhodně není jediným místem, kde usilovali o naši prázdninovou přítomnost, jsme konečně dorazily do místa určení. Ne, hotel to ještě nebyl, ale alespoň Rabac už jsme trefily. Navigace sice optimisticky hlásila „sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu“, ale po našem hotelu ani slechu, ani dechu. Došlo na nejhorší – bylo třeba se ptát. Teď se ovšem naplno projevila Danina nepřející stránka jinak slunné povahy. Mně, volné jak ten pták, zastavovala zásadně u slabomyslných jedinců typu Quasimodo, zatímco sobě, vdané víc jak 40 let za jednoho muže, okýnko stahovala zásadně u chlapů vypadajících jako Toník Banderas než potkal Griffithku :-{} :-{} :-{} . No, a zatímco ona mohla nahazovat široké úsměvy a laškovně konverzovat lhostejno jakým jazykem
„Gutten tááááág …. per favore … извините меня… dobrodošli …. kde je hotel Miramar?“ já jenom sveřepě opakovala název hotelu „Miramar.“ Na výsledek tento její mimořádně zdařilý lingvistický výkon neměl ale sebemenší vliv. Všichni ukazovali jedním směrem.
Něčím tak zbytečným jako je časový harmonogram, který notabene tvořili chlapi, což je dostatečně vypovídající, jsme se rozhodně nenechaly znervózňovat, ale protože už byl večer, do hlavy se mi začala vkrádat úplně blbá myšlenka. Zkušenosti mě totiž poučily (hlavně v Rusku to byla chuťovečka), že některé hotely mají takový roztomilý zvyk. Jakmile se setmí, zamknout a zabednit recepci. A pokud Chorvati mají taky tyhle blbé zvyky, může nastat potencionální zádrhel. Noční vrátný nebude vládnout anglicky, nezabere ani Danino „Gutten tááááág …. per favore … извините меня… dobrodošli …. rády bychom se ubytovaly a po celodenním trmácení ulehly do své postele“ a já fráze nabiflované z chorvatského slovníku pod kapitolami Pozdravy, Seznamování a Počasí – Dobar dan. Kako ste? Očekujemo lijepo vrijeme. More je mirno. Sutra će padati kiša. Želio bih nešto za piće (pro jistotu uvádím, že poslední slovo neznamená TO… no víte, co, …ale pití… 🙂 ) – nestihnu tak rychle přetransformovat do otázky jak proniknout v noci, ve čtverko do hotelu. Ale co. Nejsem černá kronika, Rusko není Chorvatsko a já si nebudu hlavu zasírat naprosto nepravděpodobnými scénáři. Že nás čeká něco mnohem výživnějšího … to v tu chvíli nenapadlo ani tu nejpesimičtější buňku v mém těle.
Ověšeny kufry, taškami a jinými zavazadly 😡 😡 😡 😡 vplouváme na luxusní recepci, která je … normálně otevřená a kde nás čeká usměvavá a komunikativní blondýnka. Jak mě mohlo napadnout srovnávat tento civilizovaný luxus s Ruskem! Na buňku, která tuto zcestnou myšlenku v mém mozku vyplodila, si musím posvítit. Dana, jako nejmenovaný vedoucí zájezdu, s jejím neutuchajícím optimismem dojde k recepci a zřetelně artikulujíc zvolá
„Gutten tááááág …. per favore … извините меня… dobrodošli ….tady jsou naše vouchery.“
Recepční si je prohlíží a úsměv jí pomalu z tváře mizí. Divné je, že nemluví. Vůbec. Výstražné světlo v mém mozku začíná zběsile blikat. Jdu se podívat, co jí vyrazilo dech a připravilo o úsměv. Je mi to jasné okamžitě. Neomdlévá nad naším fantastickým zjevem, který ABSOLUTNĚ neodpovídá ročníkům narození, které jsme teda chtě nechtě musely do těch zpropadených papírů uvést. Fascinuje ji úplně jiná kolonka. U data nástupu na dovolenou je naprosto jasně a zřetelně uvedeno July 20,2014, což přeloženo do češtiny je 20. červenec 2014 a vyjádřeno v číslech 20.7.2014. Uuuuups. Dobrý na tom je, že rok jsme trefily.
Teď už zbývá jen maličkost. Přesvědčit zbývající dočasně zhroucené účastnice zájezdu sem tam vykřikující, že jenom duševně nesvéprávné národy, čili debilové, mohou mít DVA měsíce pojmenované stejně (ano …. dá se souhlasit, že june a july na první pohled vypadají stejně, zvlášť když máte 6 dioptrií :)), že měsíc sem, měsíc tam, pro mě není vůůůůůůbec žádný problém a pak zmobilizovat úplně všechny schopnosti, dovednosti, taktiku, strategii, šarm, ženské zbraně … a tuto pracně vydobytou dovolenou si uhájit navzdory těmto ne právě příznivě se vyvíjejícím událostem. V hlavě už si sumíruju v živých anglických barvách promluvu k řediteli hotelu, kterého si necháváme zavolat. Ale jelikož angličtina je děsně suchý jazyk, který není štont dát mému sdělení tu správnou naléhavost, nakonec volím osvědčený Danin přístup – bezbranný pohled, výmluvnou gestikulaci a zřetelnou ar-ti-ku-la-ci:
“Dobrý večer pane řediteli! Je mi NESMÍRNÝM potěšením zrovna s VÁMI řešit takovou malou lapálii naprosto nehodnou vašeho formátu [*] , kdy při vašem omračujícím zjevu [*] (italský typ jak když vyšije), pevném fyzickému zdraví [*] a jistě zocelené psychice [*] je předem jasné, že to pro vás nebude vůbec žádný problém. Díky fatálnímu nedorozumění, v kterém figurujeme samozřejmě ABSOLUTNĚ nevinně (přece se nepřiznáme ke své malému přehlédnutí) jsme dorazily o měsíc dřív. Toto se nám stává jednou … maximálně dvakrát za 20 let. Děkujeme za pochopení a doufáme, že pro nás najdete ubytování na stejné, ne-li lepší úrovni. My vám za to zachováme nehynoucí přízeň a na vaši funkci to nebude mít absolutně žádný vliv ….. To vám můžeme svatosvatě slíbit.”
————————–
A jelikož toto byl ledva začátek naší úžasné dovolené a je se právě ve velkém poklusu balím na další 🙂 , tak pokračování vám vylíčím někdy příště 🙂
Vaše Afrodita
P.S: Doufám, že na tyto stránky nelezou příslušníci rakouské, slovinské a chorvatské policie. Po zhlédnutí přiložených videí bych musela znovu zmobilizovat úplně všechny své schopnosti, dovednosti, taktiku, strategii, šarm, ženské zbraně, abych odvrátila žalobu za ohrožování plynulosti a bezpečnosti silničního provozu a veřejného zdraví. Pokud sem ovšem zabrouzdá Božský Kája, máme na fleku angažmá.
https://www.youtube.com/watch?v=3ihW8bltyZQ …. toto video je v bočním menu
http://youtu.be/TtyPnMAfx-c
http://youtu.be/nBb7zEJoL5Q
http://youtu.be/mgCE7-TZT0k
http://youtu.be/qLSaGTsO-zU
