89

Jak člověk míní a děti mění 🙂

Měla jsem spoustu nápadů co vám dneska na těchto stránkách sdělit. Byla jsem rozhodnutá psát smysluplně, věcně a k tématu a předat vám něco praktického, co by vám osvětlilo nebo napomohlo v procesu slaďování své práce a své rodiny.

Jenže člověk míní a vlastní děti proces slaďování často velmi dobře mění 🙂 Takže vám nakonec povím, jak takové hledání rovnováhy občas může vypadat.

Je pátek, čtyři hodiny odpoledne a já právě vyrážím z práce domů. Pevně přesvědčená, že všechno půjde jako po másle a to, co jsem si naplánovala, se taky stane.

Sumarizace plánu: zítra v pět ráno odlétám do Peru, nemám nakoupeno, nemám zabaleno, nemám zhola nic. Doma mě čekají mé krásné děti, které musím zabavit, nakrmit a nakonec uspat. A až se mi to všechno povede, tak si hezky sednu k počítači, užiju si napsání svého blogu, odešlu několik posledních mailů a potom, teprve potom si hezky zabalím tu svou krosnu a s úsměvem na rtech ulehnu, abych se úplně čerstvá za pár hodin mohla přesunout o několik set kilometrů jinam a tam nabrat síly, které mi doma občas dochází.

Ano, přesně tak to bude.

Rekapitulace reality: je devět hodin večer, stále nemám zhola nic, mé krásné děti se po půlhodinovém maratonu uspávání rozhodly, že je ráno a tudíž odchází na pohádku. Mé báječné myšlenky se někam úplně vykouřily, krosna se nezabalila a ke sladkému spánku mám stále dál a dál. Sedím u svého blogu a marně přemýšlím, jak mám proboha v tomhle blázinci hledat nějakou rovnováhu, jak tohle všechno sladit do jednoho krásného spokojeného života, který takový bude pro mě, moje děti a taky mého muže.

A víte, na co jsem přišla? Na to, že zítra je taky den a byl i včera. A že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Tohle všechno dneska zaspím, úzkost se rozplyne v drobných radostech a úspěších dalších dní a jednou možná zase přijde takovýhle blázinec a já si řeknu, možná o něco dřív než teď, že už vím, že to pomine a všechno bude zase v pořádku. Hledání rovnováhy, ať už mezi prací a rodinou, nebo mezi tím co chci a co můžu mít, nebo mezi optimismem a pesimismem, je dlouhodobý proces.  Je to cesta, která je občas rovná, občas klikatá, občas do kopce a občas nevidíme ani na krok, ale pokud držíme stále stejný směr, může nás na konci čekat spokojenější a vyrovnanější život. Vždyť už i naše babičky říkávaly, že trpělivost růže přináší 🙂

Gábina

 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account