84

    Neúčastním se blogové soutěže jak zatočit se stresem….
🙂     🙂     🙂

   Stres nemám. 
   Jsem holka stresuvzdorná…!!
    Občas se mi nahromadí problémy.. nebo je zkrátka na řadě –  den –  Blbec…
   Problémy jsou dvojího druhu – ty, které řešení mají – toš ty vyřeším…
   A pak ty druhé, které řešení nemají a těmi se nezabývám… 
   Vždy jen vocaď pocaď.. kam “došáhnu”…  
   A když je na “programu” den Blbec…..
…..jako naprostý abstinent se lehce obejdu i bez “cinkajících” skleniček..
a jako nekuřačka – bez cigaretového dýmu….
   A  řešení  té či oné “záležitosti” tedy závisí nejen na momentálním “stupni  mé nasranosti”,
   ale hlavně –  především na momentálním čase, který tomu můžu právě věnovat…. 
   
   A když se stane, že fakt zrovna není čas vůbec žádný – mám v sobě – jako
” v kasičce” schovaný
/ přesně na tyto horší časy / … v srdci i v dušičce –
   vzpomínky na krásný chvilky, zážitky nebo i krásná místa…… 
   Ty jsou k dispozici ihned, okamžitě, jakmile zavolám SOS..!!
 
   Kromě svých dokonale fungujících a “životem ověřených” fíglů…. které zde nebudu nikterak dopodrobna popisovat …
…..jen se v krátkosti zmíním třeba o dvou… 
   Vystřílet plný zásobník do terče, na který jsem si namalovala karikaturu toho “Hajzla”…. protože “nakrmit ho” doopravdy…
   ….. mám u “módní policie” a hlavně u Františky Čížkové nadosmrti utrum…. tepláky shledávám sice veskrze pohodlnými.. avšak pobývat
v nich několik let – čtyřiadvacet hodin denně, není rozhodně mým životním snem či cílem…. 
/Ale kdybych se jednou kurva fakt neudržela… pro jistotu  láduju zásobník nábojema vždy a jen  – zásadně v rukavicích – a  tuto “dobrou radu” si sakra dobře a pořádně  zapamatujte!!/
   A pak jsou zde tzv.  “partyzánské” akce…. po kterých se mi TAK.. ale doopravdy TÁÁÁÁK…!!! uleví… že to žádnými písmenky ani popsat nejde…
   Bohužel zde nemohu zmínit ani jednu z nich.. nevím totiž, zda jsou již “promlčené”.. a ačkoli nebyly “násilné” povahy a obešly se i bez střelby….. přesto je vyšetřovala policie..
 
 
         Na rčení “pachatel se vrací na místo činu” – jest stoprocent!! pravdy… 
   Ano, přiznávám se, vrátila jsem se tam  a .. viděla jsem je na vlastní oči 🙂 🙂 🙂  
   A jak nás “poučuje” další rčení – NÁHODA JE BLBEC..  a kdo ví.. kdo si tohle může přečíst..
   A i když “na beton” vím, že bych vás pobavila úplně královsky….
   Víc už musím nechat …..
         JEN A JEN na vaší fantazii 🙂 🙂          
….. Kromě těchto.. mnohdy “děsně tajných” fíglů…. mám svůj životní postoj…
       Být vděčná za to, co mám…!
       Uvědomit si, že na světě je tolik lidí, kteří si nežijí a nikdy nebudou žít tak pohodlně, bezpečně, krásně a úžasně jako já…. 
   Takže jsem vlastně přes ty malicherné, hloupé starosti.. a přes všechny
ty dny “Blbce”… naprosto šťastná ženská..! 
   Ale  hlavně –  když to na mě někdy přesto přijde….zásadně nikdy “neběduju” před dcerou… proč taky??
   A pokud se o “bědování” pokusím před Petrem… ten je obvykle již předem informován např. sms-kou…. a intenzitu onoho problému je již schopen odhadnout –  dle síly a délky stisku, se kterým se mu vrhám kolem krku jako klíště…. a “nepouštííím”  😀 😀 😀
   Tak to mě pak stiskne ještě víc.. “zahoupe” mnou zprava doleva a naopak –  několikrát za sebou, na to  mi vlepí mlaskavýho hudlana.. a následně se mě svým typicky černým humorem zeptá: 
      😉  “Tak co, zašukáme si  nebo budeme řešit sračky..?”  😉
   Hádejte jednou, co si vybírám…. napovím..
   Anoooo..jsou to DVĚ slova:
                “Přítomný okamžik…!!!”
   .. a věřte mi… že PAK…. už  ty …-čky nejsou ani zdaleka tak veliké,
jak se mohlo před tím zdát…
   Dokonale mi také  pomáhá jedna věc… když mám špatný den,
           snažím se pomoci někomu jinému…..
     /Možná vás teď napadne, že si výše zmiňovanou “partyzánskou akcí”
teď sama sobě protiřečím….. 
   Ujišťuju vás, že k nim jsem se uchýlila pod rouškou noci až po té, co vše ostatní selhalo a já byla  “natlaková jak papiňák”  těsně před výbuchem… takže to byla vlastně akce v rámci duševní očisty a udržení a upevnění
si vlastního zdraví 😀  
 –  nooo…. ono  jak se taky říká –  prostě –
          “každý den není posvícení”   🙂 🙂 🙂  
     V jádru jsem totiž úplně nejhodnější holka pod Sluncem  😉 😉 😉
    Ovšem pozor! Hodná… nerovná se “blbá”….!!
    Toš to zase prrrrrrrr!!  😉
  A proto….
   Otevřu svoje srdce… a třeba i malinko pomůžu….. 
      Snažím se, abych svou špatnou náladu nebo nasranost neposílala dál…
      Ale naopak ji přeměnila …. v lepší energii…
   Pomáhám… někdy jen úsměvem nebo pochválím pokladní v obchodě její náušnice…
   A hned nám těch pár společně strávených minut uplyne úplně jinak… věřte tomu!
   Pak taky,  když pomůžu staré paní s taškou na kolečkách, kterou táhne
do dlouhých schodů…. mám tam zbytky z jídelny pro svoje kočky.. prozradí mi svoje “děsně tajný tajemství”…
   A když s ní  prohodím ještě pár vět, má hned lepší den nejen ona, ale i já…
   Pomáhám třeba i třem chlápkům v bavoráku… když zastaví a ptají se mě, jak se v  momentálně rozkopaném městě dostanou k cíli své cesty….
   Tak než bych jim to vysvětlila – mám dost času, takže “vyzvu” řidiče,
ať mě pustí k volantu, že je tam “hodím”…. 
   Byl z mé “nabídky” natolik PAFF, že se beze slova přesunul na zadní sedadlo…. 
   V pohodě jsem je dopravila na místo určení a když jsem vystupovala,
ještě naprosto konsternovaní všichni jednohlasně říkali.. to až budem někde vykládat, nikdo nám to neuvěří  ….  
      /p.s Bylo to ve dne a nebyli to hnědočeši!! 🙂  /
   Mám jednu příhodu. která se stala  cestou z “jednání”  v Opavě… 
   Vracím se… a po pár kilometrech se už neudržím a v autě se rozbrečím.. 
   Proti mně totiž seděli naprosto slepí, hluší a totálně “zabetonovaní” lidé… žádná dohoda s nimi nebyla možná.. 
   A to nejhorší je vždycky …..  “bezmoc”….
   Najednou.. v opačném směru  míjím ošuntělého starého pána, který před sebou pomalu tlačí dvoukolák plný papíru a kartonů svázaných tak,
že přes ně nemůže ani vidět na cestu…
   Potkávám ho mezi dvěma vesnicemi, vzdálených od sebe
asi 14 kilometrů… 
   Rozhoduju se ve vteřině. 
   Dupnu na brzdu, vysmrkám se a řadím zpátečku… 
   Zastavuju v  jeho úrovni… on už zůstává stát… 
   Beru z peněženky bankovku – pro mě jen nová luxusní rtěnka.. pro něj možná víc jak týdenní živobytí…. 
   Jdu k němu, zdravím ho a říkám…. 
   Mám dneska strašnej den Blbec… potřebuju udělat někomu radost…
   A natahuju k němu ruku s “papírkem”… v první moment udělá pár kroků dozadu… 
   Ale když vidí, že mu ho FAKT dávám… nesměle natáhne ruku a usměje se tak široce, že mu můžu spočítat na jedné ruce všechny zuby v puse.. 
   Nic neříká, jen se stááášně mooc a čím dál víc usmívá.. 
   A tím mi vlastně říká úplně všechno… 
   Dávejte na sebe pozor a opatrujte se.. povídám mu ještě
a vracím se do auta…. 
   Zhluboka se nadechuju…. a všechno, pravdu úplně všechnooo ze mě najednou  “padáááá”… a je mi úúúúplně krásně!!
    Ve zpětném zrcátku ho vidím, dokud nevjedu do zatáčky…
   Celou dobu mi mává  ….   😀 😀 😀
     Dělejte dobré skutky.. rozdávejte – byť jen malé radosti ostatním….. a otevřete svá srdce……!!
   A nějaký ….. jakže se to jmenuje…. stres….?? 
   Nemá žáádnou šanci.. ani tu nejmenší..!
   Věřte mi!!
[*]      [*]      [*]      [*]
        A pamatujte, že i nejnepatrnější projev dobra
je o mnoho cennější než pouhý dobrý úmysl….
   Otevřete svá srdce, protože .. 
:-*     :-*     :-*     :-*     :-*
        VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE JE LÁSKA…..
        A LÁSKA JE VŠECHNO, CO POTŘEBUJETE …!!
:-*     :-*     :-*     :-*     :-*  
          [*]  A na tom jediném doopravdy záleží  [*]  
                                :-{}  M   :-{}
  
P. S.   [*]   TĚŠME SE Z KAŽDÉHO OKAMŽIKU
                 A PODĚLME SE O TO S TÍM,
                 KOHO MILUJEME   [*]

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account