Jarmila Kurandová se narodila jako Marie Martínková 30. ledna 1890 ve Veselé u Počátek. Narodila se do chudé a početné rodiny hajného. Nakonec vyrůstala v Dobré Vodě, kde chodila do školy, a již zde spolupracovala s ochotníky. V patnácti odešla do Prahy, kde přijala místo vychovatelky. Při tom chodila jako divák do Národního divadla a jiných divadel. Přes protest rodičů odešla v roce 1908 na inzerát k Housově divadelní společnosti. Za 1. světové války prošla řadou amatérských kočovných divadelních společností (A. Brázdy, A. Vladyky, V. Rovenského, F. K. Štětky a dalších).
Poněkud zavalitější postava, laskavý projev a realistické herectví Kurandovou skvěle předurčovaly do postav velikých hrdinek, hrdých obětavých žen, starostivých a milých babiček, ve kterých se odrážela veliká laskavost, láska k životu a životní zkušenosti její interpretky. Kladla veliký důraz na výslovnost a čistotu českého jazyka. Skvělé kreace předvedla ve hrách „Strakonický dudák“, „Maryša“, „Loupežník“, „Léto“, „Lucerna“ a zejména „Babička“, kterou hrála ještě v 70. letech.
Kurandová svoji hereckou kariéru završila opravdu důstojně tak, jak by si to přál každý herec. Její poslední a zároveň jedinou životní rolí byla legendární laskavá a moudrá Babička v Moskalykově dvoudílném zpracování románu Boženy Němcové BABIČKA (1971). Celý projekt byl natáčen pro Československou televizi, ale nakonec byl uveden rovněž v kinech. Kurandová se tak stala třetí představitelkou (po Ludmile Innemannové a Terezii Brzkové) této národem milované literární postavy. Bez další filmové role Kurandová žila ještě dalších sedm let.
Roku 1954 byla vyznamenána Zasloužilou umělkyní. Prezident republiky Ludvík Svoboda jí propůjčil titul Národní umělkyně (1971) a v roce 1975 obdržela Řád práce. Jarmila Kurandová zemřela 6. prosince 1978 v Brně ve vysokých osmdesáti osmi letech.
