117

Dnes Vám popíšu, jak to všechno začalo, ale nebojte, popisovat vám svoje dětství nebudu, i když také by to stálo za to. 🙂 Ale dnes opravdu ne!!! Popíšu Vám svůj život před nasednutím do vlaku se jménem dluhy. Možná si budete říkat, že to bylo nezodpovědné, hloupé apod., ale tenkrát jsem si myslela, že je to to nejlepší řešení, jen čas ukázal, že to nejlepší řešení nebylo… A to je to rozhodnutí, kterým se člověk dopracuje k úspěchu či neúspěchu, ale nakonec jsou to jen zkušenosti, které člověk získá.
Píše se rok 2008, je mi 28 let, synovi je 5 let, naše finanční situace není růžová, ale zvládáme a přežíváme. Přichází nápad a posléze možnost otevřít si svoji vysněnou hospůdku. 😉 Skvělé, konečně budu svým pánem a budu mít možnost pracovat na sebe!!! 🙂 Ne jen pracovat, pracovat a pracovat, bez adekvátní odměny. A opravdu, bylo to skvělý, vše fungovalo a nás to vedlo k finanční svobodě, po které jsem toužila už od dětství. Sice jsem v hospůdce trávila 9 hodin denně, 7 dní v týdnu, ale byli jsme spokojení. Přece to nebude na furt, časem si vezmu někoho na výpomoc. Nemusím Vám připomínat, že by to takhle bylo až moc jednoduché.;-) Pohůdka trvala asi půl roku, pak si to vyžádalo svoji daň. Přišly nekonečné hádky, rvačky, žárlivé scény a podezírání!! Bylo to zlý, hodně zlý! Syn se bál vlastního otce, já se bála svého partnera! Někde uvnitř jsem si řekla, že takhle ne, ale jak? Je to hrozné být doma, ale být tam jak na návštěvě. Bát se jít domů, s myšlenkou co zase bude.
A když už Vám začne něco chybět, vesmír se vždy postará, aby se Vám to dříve nebo později dostalo. 🙂 Ale o tom zase přiště …

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account