412

Znáte ten pocit, když si chcete v klidu sednout, vychutnat šálek kávy, ale vleze vám do toho několik starostí a povinností?
Příběh jsem psala již před nějakým časem, ale nedávno jsem ho ztracený objevila v pc a shodou okolností jsem zrovna měla uvařené i to kafe…
Zavzpomínala jsem si na zážitek s králíky a napadlo mě, že bych se třeba o tuto příhodu mohla opět podělit a že by se v tom snad i některá z nás mohla i najít 🙂
Takže…
Jak si v klidu vypít kafe…

 Neznám nic báječnějšího, než když máte celý dům pro sebe, kdy všechno ztichne, sednete s nohama nahoru a oddáváte se té lahodné vůni i chuti…ano, řeč je o šálku čerstvé kávy…
Jednoho toho krásného dne se mi podařilo všechnu tu mou chamrať dostat ven na zahradu a já usedla ke svému šálku kávy..
Oooooh, no to je pohodička, relax, bájo.
Vnímám tu vůni, která se nese celým pokojem. Úžasný pocit. Už už si přitahuji hrnek z podšálku k ústům, že konečně ochutnám a vychutnám si to všemi smysly. Ale co se nestane… Kolem mé hlavy krouží zákeřná a zlá bestie, vrtí svým pruhovaným zadkem u mé hlavy a svým vtíravým bzukotem mi otravuje život… Vosááááááá!!!!! Má panická hrůza z bodavého hmyzu nabírá obrátky, ovšem vosa stále uniká mým novinovým atakům a daří se jí úspěšně vzdorovat. Mrcha!! Zkusím tedy otevřít okno dokořán a nějak ji vypudit pryč… Po chvíli se mi podaří vosu vyhnat, ale než zavřu okno, proběhne mi při pohledu na ty chuděry muškáty hlavou, že bych je měla zalít. Vezmu konvičku, napustím vodu a zalévám mé převislé muškátky. Už to opravdu potřebovaly, kytičky moje…Měla bych je asi zalít na všech oknech, když už jsem u toho, tak jdu ještě vedle do pokoje, také do kuchyně a do chodby, všechno to pozalévám a protrhám. Dokonce  je i trochu pohnojím. No a jak tak dávám tu konvičku zpět na místo, napadne mě, že i venku na studni by ty muškátky potřebovaly trochu vláhy, tak vezmu pantofle a jdu před dům ke studni. Všechno to tam pozalévám a při zpáteční cestě najdu na terase dopis. Mamko, šli jsme na zmrzlinu.
Zalévám i kytky na terase, ale už mě nebaví chodit pro vodu s kropáčkem, tak beru hadici a zalévám vodou ze studny. Jahody, stromečky, kytičky, zeleninku, psa i kočku. Sakra, ty jahody by chtěly trochu okopat a vyplít, jsou opravdu dost zanedbané. Tak beru ještě motyčku a okopu jahody, ještě bylinkový záhon a cukety. Už mám plné kolečko plevele, tak jedu na kompost to vysypat. Když už jsem v tom, nakrmím rovnou i králíky a dám jim čerstvou trávu a vodu.
A dopr – (kýnka)! Beru se za hlavu, rozbuší se mi srdce a nevím, kam dřív skočit. Králíkům se zřejmě podařilo nějakým záhadným způsobem nadzdvihnout pletivo a vyskákat z ohrádky, takže si vesele poskakují na sadě mezi rybízem a malinami. Pomóc! Chlap je někde na zmrzlině a já teď budu sama honit jako pitomec králíky po zahradě! A kdo nikdy nehonil a nechytal králíky, tak neví! Já se na to opravdu už…!
No a jak tak lítám po zahradě a nadávám do všeho možného, vyleze sousedka, co že se to jako děje a kdo tu řve jako blázen. Když už mě vidí, jak zpocená a bezbranná chytám sama ty králíky, nabídne mi pomoc – asi aby to nevypadalo blbě, když už na mě kouká…
Tak už lítáme a řveme jako pominuté po zahradě obě, naháníme ty ušáky a jak máme každá jinou taktiku a bojový výcvik, chvíli trvá, než se shodneme a naplánujeme společný odchyt. Nakonec se vše zadaří a všechny králíky pozavíráme!

“No, to bylo teda děsný,” pronese sousedka a utírá si upocené čelo do zástěry.

“To jsme vypotily i krev! Víte co, pojďte k nám na zahradu, dáme si spolu pěkně vychlazené pivíčko a nějakého malého prcka, zasloužíme si to.”
Slovo do pranice!!! Spása!!!
Sedíme u nich na zahradě, pijeme to úžasné chlazené pivíčko z desátého schodu, oddychujeme a jsme šťastné, že to máme za sebou. V tom sousedka pronese:

„A nedáte si se mnou kafíčko???“
A mně dojde – KAFE!!!!

Bohužel jsem se už nezmohla ani na jediné slovo, podívala jsem se na to pivo, ještě jednou polkla, ale už naprázdno a pronesla:

“A víte, že ano……..?”

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account