Rozhodla jsem se s vámi podělit o básničku, kterou jsem věnovala mýmu taťkovi, který nás bohužel v létě 2009 po těžkém boji v nemocnici navždycky opustil. 
I když táta nebyl můj biologický, od čtyřech let mě vychovával, a tak, když odešel a mně bylo teprve patnáct, nesla jsem jeho odchod celkem těžce.
Vždycky pro mě byl táta, pravý táta, jediný táta, i když jsem nebyla jeho krve.
Takže táto… Tahle je pro Tebe

Možná neumím dělat zázraky a vrátit čas,
ale jsem tu pro Tebe.
Že ráda Tě mám, řeknu Ti zas
a pak pohlédnu na nebe.
 
V oblacích vidím Tvou tvář plnou dobroty,
která shlíží na svět.
Vždy jsi znal své hodnoty
a jediným gestem dokázal vyjádřit několik vět.
 
Tvé srdce bylo otevřené všem,
miloval jsi každého.
Děkuji Bohu ta ten den,
kdy seslal mi otce dobrého.
 
Brusle, kolo nebo lyže,
všemu jsi mě zasvětil.
Kam půjde ten, kdo pořád lže?
I na tohles mi odvětil.
 
V Tvých očích láska žhnula,
vždycky plny něhy byly.
Tvé paže byly jako žula,
nikdy však neublížily.
 
Jeden víkend bych si přála,
zase s Tebou být.
Abych se zas plně smála
a tys mohl dveře otevřít.
 
Přestože to vidět není,
stýská se mi po Tobě.
Patří Ti mé dlouhé snění,
teď však pláči na hrobě.
 
Bůh si Tvou duši nadobro vzal, už nespatřím Tě více.
Stýská se mi, Tati. Ale vím, že je konec.
Že zhasla Tvá svíce.
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account