Mé tělo v rakvi leží,

já však po nebeských schodech stoupám.
Volná duše do tmy běží,
v lepší osud doufá.
 
Nad mou rakví pláče rodina,
rádi mě měli.
Jenže nastala má hodina,
a nebeské sbory hlasitě pěly.
 
Byl to líbezný zvuk,
harfy tón.
U rakve pláče krásný kluk
a v kostele zvoní zvon.
 
Nemám čas, nebo musím jít,
takže po nebeských schodech stoupám.
Už nemohu se rozloučit,
jen v lepší osud doufám.

 
Miluju psaní básniček, příběhů, natáčení videí. Tohle jsou mé básničky, které jsem tvořila přibližně v 15letech, tedy ještě na základní škole v 9.ročníku a ráda bych se s Vámi o ně podělila, stejně tak, jako o své příběhy.
Dnes už se věnuji jiné tvorbě, natáčení videí, abych pomohla ostatním najít vnitřní směr a sílu, převážně v boji s Anorexií, nicméně mě napadlo, že by se někomu básničky v Erbenovském stylu mohly líbit.
Jak jinak ze sebe dostat depresi a smutek, než sebereflexní tvorbou.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account