Když ráno vstávám,

tak myslím na Tebe.
Ve svých snech lásku Ti dávám,
jsem celá bez sebe.
Dokážeš vedle mě stát,
tvářit se přátelsky.
A já pořád musím Ti lhát,
hrát jakési grotesky.
 
Okolí nás vidí jako pár,
vymýšlí si hlouposti.
V mém srdci plane prudký žár,
denně snáším bolesti.
 
Kdybych se lásky k Tobě vzdala,
přestala Tě milovat,
potom bych se možná smála
a přestala se litovat.
 
Jenže copak to jde?
Jde ze dne na den s láskou přestat?
Asi ne,
proto nechám se dál Amorem trestat.
 
A ty stále stojíš vedle mě,
stále se krásně usmíváš.
A mě strhávají peřeje,
a ani teď o mě strach nemáš.
 
Přestože si to přeji moc,
nikdy mě nevezmeš do náručí.
A proto myslím na Tebe celou noc,
vždy se semnou zem zatočí.
 
Snad abych odešla pryč,
abych se ze světa ztratila.
Tříská mě lásky bič,
snad lépe, abych se zabila!
 
Miluji Tě…

 
 
Miluju psaní básniček, příběhů, natáčení videí. Tohle jsou mé básničky, které jsem tvořila přibližně v 15letech, tedy ještě na základní škole v 9.ročníku a ráda bych se s Vámi o ně podělila, stejně tak, jako o své příběhy.
Dnes už se věnuji jiné tvorbě, natáčení videí, abych pomohla ostatním najít vnitřní směr a sílu, převážně v boji s Anorexií, nicméně mě napadlo, že by se někomu básničky v Erbenovském stylu mohly líbit.
Jak jinak ze sebe dostat depresi a smutek, než sebereflexní tvorbou.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account