Psala bych pokaždé, když se mi po tobě zasteskne,

ale na to není čas.
Psala bych pokaždé, když se mi slza v oku zaleskne,
psala bych zas a zas.
Stýská se mi sestro má,
mám tě ráda.
Snad ani nevíš, jaká ve mně nastane tma,
když věrná kamarádka promění se v hada.
Spřádá pavučinu lží,
ach jak mě to mrzí, drásá.
Má duše ve tmě tu leží,
snad najde se pro ni spása.
Proč mění se lidé tak rychle,
aniž by vzpomínali?
Život jeví se mi jak jedna stará bichle,
kterou bychom opomínali.
Ta kniha mluví o moudrech,
léta znám ji dobře.
Ta kniha mluví o lidech
a mluví o nich bodře.
Psala bych pokaždé, když se mi po tobě zasteskne,
ale na to není čas.
 
Tvá Elizabeth

 
Miluju psaní básniček, příběhů, natáčení videí. Tohle jsou mé básničky, které jsem tvořila přibližně v 15letech, tedy ještě na základní škole v 9.ročníku a ráda bych se s Vámi o ně podělila, stejně tak, jako o své příběhy.
Dnes už se věnuji jiné tvorbě, natáčení videí, abych pomohla ostatním najít vnitřní směr a sílu, převážně v boji s Anorexií, nicméně mě napadlo, že by se někomu básničky v Erbenovském stylu mohly líbit.
Jak jinak ze sebe dostat depresi a smutek, než sebereflexní tvorbou.
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account