“Ne, nemusíš mít strach. Jenom potřebuju, abys mi zazpívala. Cokoliv tě jenom napadne, třeba i nějakou jednu písničku od nás.”
“Ale Jayi, nebudu ti tu přeci krákorat,” vzpouzela se, ale on se oblomit nedal. Trval si na svém do té doby, než Josefína opravdu začala zpívat. A on pak jenom seděl a poslouchal.
“Dobrá, a teď nějakou od nás.” řekl, když Josefína dozpívala kousek své oblíbené písničky. I když nechápala o co Jayovi jde, přesto mu zazpívala jednu ze jejich starších písniček. Sice se cítila dost nesvá, ale říkala si, že když udělá, co po ní Jay chce, bude moci alespoň o to rychleji zpět na pokoj a dát si sprchu.
Vůbec nevěděla, co si Jay myslí, protože se tvářil pořád stejně, jako kdyby zkameněl. Až když Josefína úplně skončila, se na ni podíval a řekl: “Děkuju, tak můžeš jít.” vybídnul jí a sám se taky zvednul ze sedačky.
“Co to mělo-” chtěla se zeptat, ale Jay ji přerušil dřív, než mohla cokoliv říct.
“Neptej se, všechno včas zjistíš, jo?” řekl a mile se na ni usmál. Byl nejstarší a nejrozumější z celé party, prostě takový taťka všech, takže mu Josefína důvěřovala. I tak v ní tenhle okamžik zanchal spoustu otázek a nejsasností. Nakonec se i přes všechny nejasnosti otočila a vyjela výtahem k Vinniemu do pokoje.
Vešla do dveří a čekala, že jí Vincent zahrne hromadou otázek, proč zůstala s Jayem v salónku sama, co po ní chtěl, co asi řešili, ale on mlčel a četl si časopis. Přišlo jí to divné, jelikož Vincent je spolu s ní jeden z nejzvědavějších lidí na světě vůbec.
“Hele Vinci, ty víš, proč po mně chtěl Jay, abych tam zůstala? Nemáš v tom taky náhodou prsty?”
“Ale jo, říkal něco o tom, že by si tě rád poslechl. Dopadlo to dobře?” zeptal se konečně.
“To je právě to, co nevím. Jay se k tomu vůbec nevyjádřil a jediné, co jsem z něho dostala bylo, že se to dozvím včas.”
“Tak vidíš, nelámej si s tím hlavu,” pronesl ledabyle Vinnie a odložil časopis. “Mimochodem, byl tu Izzy, když jsi tady nebyla.”
“Aha.” utrousila jakoby bez zájmu Josefína, i když dychtia po tom, aby jí Vinc řekl něco víc. A začalo jí zběsile tlouct srdce. Měla pocit, že snad úplně každý, i slepý by si všimnul toho, jak jí stoupá červeň do tváří a hrudní koš jí jistě komicky poskakoval s každým úderem srdečního svalu. Zhluboka se nadechla a dodala co nejklidněji: “A co já s tím?”
“Prý si povídal s Richiem a už ví o tom…, no o tom, co si Richie o vás dvou myslí. Ale vzal to docela s klidem. Já se ho potom ptal, co je na tom pravdy a neuvěříš, co mi na to řekl.” Napínal ji dál s úsměvem.
To už ale měla Josefína pocit, že praskne touhou a nedočkavostí. Proč ji to tolik rozčiluje? Donedávna byl pro ni Izzy jenom bláznivý kamará, tak co se změnilo? Jak to, že najednou šílí při pomyšlení, že se o ni možná zmínil jako o něčem víc, než jenom jako o kamarádce?
“Řekněme, že něco málo utrousil.” pořád protahoval její napětí a očividně se tím dobře bavil. “Fajn,” uznal, když už se zdálo, že Josefína exploduje jako natalkovaný papiňák.
“Říkal, že má nervy na pochodu, protože ho ten rozhovor s tvým bráchou docela vyschýzoval. Řekl mi, že neví, co má dělat, protože se málem s Richiem pohádali, ale ve skutečnosti v sobě cítí, že celá tahle scéna není úplně neodpodstatněná a je dost možné, že se má Richie čeho obávat. On sám sobě v tomhle směru moc nevěří.”
“Jéjda, Vinci! Víš, co znamená, že Izzy tohleto řek?! Richie má důvod být podezíravý, to by pak ale opravdu znamenalo, že se Izzymu líbím!” Vypískla už celá horlivá a nedočkavá. Zdálo se, jako kdyby si před pár vteřinami šňupla Kokain a ten začal působit. Pochodovala od jedné strany pokoje k druhé, přiblble se hihňala a klepaly se jí ruce.
“Uklidni se, celou dobu jsi byla v pohodě anajednou takhle jančíš? Richie nesmí nic poznat. Čeká nás velký konzert a musíme se na něj přeipravit. Kdybychom se teď všichni pohádali, bylo by to horší než lepší. Nech to teď vychladnout a můžeme to vyřešit, až celá tahle cesta skončí. Pak budete mít jak ty, tak Richie a Izzy možnost to všechno probrat.”
“Chceš říct, abych nemylsela na Izzyho? Po tom, cos mi teďko řekl?!” Zarazila se Josefína a nechápala, proč to Vinnie říká.
“To po tobě nikdo nechce.” Vyvrátil hned její mylnou myšlenku. “Jen říkám, aby sis na to dávala pozor. Měla bys možná od něj mít trochu odstup, alespoň před Richiem jo. Není jednoduché, když se rozjedou v kapele vztahy mezi jejími členy. Neříkám, že je to nemožné, ale může to dost zkomplikovat celou situaci.”
“Myslíš, že to zvládnu?” zeptala se a sedla si vedle Vinnieho na postel. “Je sice pravda, že mezi mnou a Izzym nic není, teda kromě báječnýho kamarádství, ale asi se něco začíná rýsovat a já bych to nerada nějak pokazila. Ať už svojí horlivostí, nebo naopak tím, že se stáhnu.”
“Neboj, Izzy je dospělý a myslím, že když si s ním někdo popovídá,” kouknul přitom na sebe, “tak to pochopí a chvilku to oba vydržíte. Ostatně, jestli se mu opravdu líbíš, tak ten týden vás nezabije. Zkrátka, kvůli konzertu se budeme muset všichni v něčem omezit. A já ti s tím určitě pomůžu.” Slíbil.
“Dík Vinnie, jsi vážně nejlepší kámoš.” Naklonila se k němu a dala mu pusu na tvář zrovnika ve chvíli, kdy zase vletěl do pokoje Richie. Už toho začínala mít dost, poslední se její bratr choval dost neomaleně a vpády kamkoliv bez zaklepání ji začaly vytáčet.
“Sakra Christophere! Neumíš klepat?” rozčílila se Josefína, když už je po druhé za tenhle den takhle přepadl.
“Oh, pardon, hrdličky,” zašvitořil a chtěl odjít, i když teď už opravdu bylo pozdě.
“Richie, vrať se!” Vyzvala ho rázně jeho sestra a on opravdu nahodil zpátečku. “Jestli chceš, klidně se posaď.” řekla a ukázala na pohovku.
“Ne, to je dobrý.” usmál se. Evidentně ho hřálo u srdce, že se Josefína dala s Vincentem dohromady. V duchu si vždycky říkal, že ti dva by se k sobě hodili. On romantický, plný iluzí a rozhodně ne takový sprosťák. Nezkušený a trochu trouba. Jo, s tím by se Josefína určitě nedostala dál, než za hranici líbání.
“Asi postojim.” a opřel se o velkou komodu u dveří.
“Musíme ti oba dva něco vysvětlit.” začala Josefína a Vincent se zvedl z postele a stoupl si za ní. “Já vím, že si myslíš, že já a Vincent spolu to…Však víš co. Ale můžu tě ujistit, že my dva jsme opravdu jenom kamarádi.”
“Přesně tak.” přitakal Vinnie. “Ale nejsme jenom kamarádi, ale nejlepší kamarádi. Proto nás pořád vidíš spolu nejvíc. Vážně v tom není nic víc.”
“Ale mně nemusíte nic vysvětlovat. Je to přeci úplně normální. Vždyť už se znáte takovou dobu a není divu, že jsi se do Vinnieho zamilovala, tak se nestyď, já se ti za to smát nebudu.” zvážněl Richie a Josefína si zdrceně sedla na pohovku místo něj.
“To je právě to, co ty nedokážeš pochopit.” Řekla celá zoufalá a Richiemu to nedalo a sedl si do dřepu vedle ní. Chytl ji za ruce a řekl: “Jestli o tom nechceš mluit, nemusíš. Já to chápu. Je to pro tebe těžké.”
“Přesně, je to pro mě těžké. Ale jenom kvůli tomu, že si myslíš pravý opak. Už nevím, jak bych ti vysvětlila, že Vincent je jenom můj kamarád, stejně jako váš. Opravdu ho nemiluju jako kluka, ale jenom jako kamaráda.”
“Ale vždyť teď jsem vás viděl…Dala jsi mu přeci pusu.” koktal její bratr, který byl už chudák z toho všeho zmatený.
“To byla kamarádská pusa. Něco jsme řešili a on mi to pomohl zvládnout. Poděkovala jsem mu a dala mu na tvář pusu. Neříkej mi, že ty sis nikdy s kamarádkou nedal pusu.”
“Takže jsem teď za blbce, viď?” řekl sličeně a konečně si uvědomil svou chybu. “Myslel jsem si, ale pak se to…. Promiň, nevím, jak to říct, poslední dobou mám v hlavě trochu zamtek a vidím asi věci, které existují jen v mé hlavě. Nezlob se, jestli jsem se tě nějak dotkl. Mam tě rád a jenom jsem ctěl, abys byla šťastná.”řekl a sklopil hlavu. Josefína mu však zvedla bradu a sedla si na zem vedle něj.
“Richie, jsi můj jedinej brácha, kterýho mám a jsem za tebe ráda. Sice se někdy chováš opravdu, jak bych to řekla…Asi zvláštně bude to správné slovo. Ale přes to bych tě neměnila! Vím,že to nemyslíš špatně, ale někdy mě to deptá, jak se mi snažíš korigovat život. Ale mám tě ráda. na to nezapomínej!”
“Mám jenom strach, abys někomu nenaletěla. Přál bych si, abys jednou měla kluka, který ti zajistí budoucnost a ne jenom nějaký trdlo, který ti zlomí srdce. Proto jsem možná v duchu chtěl, abys byla právě s Vincentem.”
“Ale tím si musím projít sama. Tomu se říká život a já nemůžu nikoho nechat, aby to řešil za mě.”
“Pane jo.” řekl uznale Richie. “Teď jsi promluvila skoro jako dospělá. Asi je na čase, abych opustil status bratra ochránce a nechal tě žít. I když pro mě budeš pořád ta malá bezbranná ségra, jak tě znám.” A oba se na sebe usmáli. Vinnie se meztím vytratil a nechal je spolu, aby si všechny problémy vyřešili osamotě.
“Tak a teď po pravdě, Vinc mi vyklopil tvoje pochybnosti ohledně mě a Izzyho. Jsme nejlepší kamarádi a je hloupost myslet si, že ho na mě nasadíš jako špeha a já se nic nedovím.”
“Víš, jsem jenom zmatený. Radši bych vedle tebe viděl někoho míň perverzního, než je on. Znáš jenom jednu jeho část, tu druhou ne. Je starší a…”
“Zatím se nic neděje.” ujistila ho Josefína. “Ale sám víš, jak si s Izzym rozumím. Teda, rozumím si se všemi i s Cayceem, Jayem… Je to těžké, nechala bych to asi teďko být, brácha. Vždycky jsem byla ta malá Pepi, která dělala hlouposti, Izzy mě v tom podporoval a nikdy jsem neuvažovala o tom, že by mezi námi mohlo být něco víc, ale teď se něco změnilo a já musím přijít na to co.”
“A …, ty si myslíš, že Izzy je ten pravý? Ten koho teď potřebuješ? Vím, že ho znáš, ale je roztržitý, trochu nezodpovědný a… nemyslím si, že se k tobě hodí. Navíc jsi o deset let mladší než on a to se mi nelíbí. Co by tomu řekli naši, kdyby se to dozvěděli. Jsme oba vychovávaní jako křesťani a víš, jaké mají naši zásady? Mně zakomponovali do smlouvy s agentem, že nesmím mít holku, dokud se neožením. Víš, jak myslím, jako že ji nesmím mít…”
“Á, přestaň, bavit se s bráchou o sexu je asi stejně tak nechutné, jako mluvit o tom s našima,” zasmála se a zase celá zčervenala.
“Chceš znát můj názor?” řekla a napřímila se, portože potom si připadala více rozhodná a ne tak utiskovaná. “Izzy je super kluk. Je s ním legrace a poslední dobou mezi námi něco začalo. Něco, co bych nerada kazila a doufám, že ty mi to taky kazit nebudeš.”
“Vím to sám z vlstní zkušenosti, že to nedělá dobrotu, když spolu takhle drží dva lidi ze skupiny. Pak se pohádáte a-“
“Richie, slibuju, že pokud by mezi vámi kvůli mně vznikly nějaké problémy, vrátím se zase zptáky domů a nechám vás být.”
“Takhle jsem to nemyslel,” zakoutil hlavou Richie a Josefína mu upravila vlasy, portože mu zase padaly do očí. “Jen nechci, abys nebyla smutná z toho, co na tebe čeká. Pokud si s Izzym něco začneš, tak toho budou plné noviny. Neříkám to jenom proto, že bych se ti snažil překazit štěstí. Jenomže bulvár je děsná věc a dokáže na tebe najít i to, co sama nevíš a co není pravda. Mohlo by ti to docela dost ublížit, proto bys měla všechny tyhle možnosti brát v úvahu. Hlavně počítej s tím, jakmile se s Izzym ukážete naveřejnosti a dostane se to do novin, budou to vědět naši.”
“Co mám teda dělat?” řekla beznadějně a sklopila hlavu.
“Já jako brácha a jako kluk ti můžu poradit jenom s jedním. Rozmysli se, jestli opravdu o Izzyho stojíš. Vím, že to máš složitější, než ostatní holky, které když pak kluka nechtějí, prostě ho nehcají jít. Tady to ale takhle nejde. Opravdu bys to všechno měla ještě zvážit. A já sám za sebe říkám, že to není moc dobrý nápad.”
“Já to zvládnu. Postavím se k tomu čelem a zvládnu to. Alespoň jednou mi věř.”
“Věřím ti.” přiznal Richie a chytnul sestru za ruce. “Pamatuj si, jestli ti někdo někdy ublíží, tak já ublížím jemu a je mi jedno, že to bude třeba i můj kamarád. Jsi moje sestra a já tě miluju jako nic na světě. Nedám na tebe dopustit a nikdo tě nebude zneužívat, to si pamatuj. Takže pokud jsi si tím jistá, jdi do toho, ale říkám ti narovinu, jakmile bys měla s Izzym nějaký problém, tak mi to řekni.”
“Richie, kdybych měla nějaký problém, tak si ho s Izzym vyřeším sama. Porotže tak to většinou bývá. Nemůžu za sebe neustále nechat řešit problémy svýho stašího bráchu. Slib mi jedno, že tu vždycky budeš pro mě, ale necháš mě dospět.” Prosebně k němu vzhlédla.
“Dobrá. Neboj se. Budu tu vždykcy s tebou. Pořád! A kdykoliv budeš potřebovat, víš kde mě najít.”
“Děkuju, děkuju ti úplně za všechno a jsem ráda, že jsme si to vyříkali před koncertem. Cítila jsem z tebe hrozné napětí a zároveň jsem se bála, že pokud si budeš myslet, že držím s Vincentem a rozneseš to mezi klukama, zničíš tak šanci, že… Však víš.”
“Není to pro mě zrovna jednoduché, protože Izzy je můj kamarád, ale ty jsi zase moje sestra. Prosím, nezlob se.”
“Vždyť já už se nezlobím.” zakroutila hlavou Josefína a znova bratra objala. Richie si k sobě sestru tiskl tak intenzivně, jako kdyby ji nikdy ze svého náručí nechtěl pustit. Zřejmě měl přád obay z toho, co všechno se může stát, jestli s Izzym začněchodit. Nic s tím ale nemohl udělat a tak si asi myslel, že tím, že ji udusí ve svém bratrském sevření, něčemu pomůže. Naporti tomu Josefína svoje objetí brala spíše jako lítostivé a chápavé. Bylo jí bratra líto. Bratra, který ji má na starosti a ona mu je tímhle ještě přidělává. Nakonec se však ale pustili a rozloučili. Richie Josefíně opět slíbil, že se jí nebude plést do milostného života a ona zase jemu, kdyby byly nějaké nezvladatělné problémy, že za ním zajde.
Když pak vyšel z místnosti a klaply za ním dveře, vyčerpaně padla na postel a zanedlouho usnula, takže si ani nevšmla toho, že se mezitím Vincent vrátil zpět do pokoje.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account