„A to ještě není všechno,“ usmál se na Josefínu Izzy, když seděli na palouku a cpali se dobrotami.
„Co bys mohl mít ještě v plánu? Adoptovat pandu?“
„Vidíš, to mě nenapadlo. Ehm, Cayce, piš si –„ vtipkoval, načež Cayce vytáhl imaginární pero a deník a čekal, co mu šéf nadiktuje.
„Dost už,“ chechtala se Josefína, která byla jako na trní z toho, co všechno ji ještě čeká.
„Sáhni mi do kapsy.“ Vybídl ji Izzy
„To není zrovna vhodné,“ odbyla ho Josefína s ruměncem na tváři. „Jsou tu naši a-„
„A pak kdo je tu perverzní, že?“ Mrkl na ni pobaveně. „Opravdu mi sáhni do kapsy, máš tam překvapení, svatební dárek.“
Josefína tedy poslechla a zanedlouho ucítila v ruce dva kusy papíru.
„Co to je?“ Neodvažovala se je vyndat zpod stolu.
„Není to jedovaté, neboj. Jen se podívej.“
„Paříž?!“ Vypískla hlasitě, až sebou pár lidí polekaně škublo. „Vážně poletíme do Francie?“
„A nejenom to. Mám pro tebe připravený trip po Provence.“
„Já věděla, proč tě miluju, Izzy. Lepšího kluka jsem si nemohla přát. Jsi úžasný.“
„Omyl, madam, lepšího muže byste si nemohla přát,“ opravil ji a smyslně políbil.
„Že mu to všechno pěkně vyšlo, viď? Klidně jsi mohla prásknout do bot a bylo by po svatbě,“ řekl jízlivě Josefínin otec.
„Tati, věděl, že neřeknu ne, protože ho miluju. Jedinou překážkou pro mě bylo to, že jsem vás nechtěla obcházet, ale pak, když jsem vás uviděla, jsem měla sto procentní jasno.“
„Jsi si jistá, vážně víš, že tohle je pro tebe nejlepší volba? Vždyť Chritopher vypadá jako šašek.“
„Tati!“ Obořila se na něj. „Miluju ho a tohle je prostě jeho image, se kterou se musíš vypořádat. Já taky nejsem žádná lady z 19. století s kloboukem a širokou sukní.“
„Jo, ale máte mezi sebou takový věkový rozdíl a-„
„Kruci, neříkal jsi, že mi nechceš svatbu kazit a už do toho hned musíš rýpat? Nechci se s tebou hádat, tati. Mám vás ráda oba. Tebe i Izzyho. Ani nevíš, jak moc je pro mě důležitý a kolik toho pro mě udělal. Nejenom za poslední měsíce, co spolu chodíme.“
„Evidentně víc, než by bylo zdrávo,“ pronesl kousavě „Jistě tě zneuctil ještě před obřadem.“ Josefína jen zoufale pohlédla na matku a ta zlehýnka zakroutila hlavou.
„Tati, neboj, všechno zůstalo ve vší počestnosti,“ ubezpečila ho lživě a cítila, jak se jí nervozitou potí ruce. Lhát nikdy neuměla a zdálo se jí, že otec musí její lež jisto jistě prokouknout.
„Opravdu? Takže vy jste spolu celou tu dobu nespali?“ Zarazil se.
„Ne, Roberte, opravdu jsme spolu před svatbou nespali,“ uklonil se a odtáhl Josefínu kousek stranou.
„Jak bych mohl vydržet s vaší dcerou jenom spát? V jedné posteli? To ani náhodou. Kdepak, Roberte, my jsme spolu nespali, ale vášnivě souložili jako puberťáci,“ pošeptal Izzy Josefíně do ucha perverzně a políbil ji na krku a ona se začala pobaveně chichotat.
„Co si to tam šuškáte?“
„Jen říkám Josefíně, že je na čase se rozloučit, za hodinu musíme být na letišti.“ Ukázal na své hodiny na zápěstí a pak vzal svou nevěstu do náručí.
„Mějte se krásně, Izzy! Krásné líbánky, Josefíno!“ Volali ostatní, když je zanechávali na mýtince a sami se hnali rychle k autu.
„Teď nepojedeme limuzínou, Jos, musíme si vzít klasické auto, nechceme přeci budit přehnanou pozornost.“ Mrknul na ni spiklenecky a ukázal na malého Golfa.
„Jenomže co moje věci, Izzy! Vždyť já s ničím nepočítala. Na svatbu jsem přijela v pantoflích a vytahaném tílku a teď s sebou nemám vůbec nic. Na jak dlouho vůbec jedeme? A co tam máš přesně v plánu?“
„Neboj se, o to všechno jsem se už postaral. Sbalili jsme ti doma, když jsi připravovala spolu se mnou to občerstvení. Vincent a Richie vyběhli nahoru do našeho pokoje a vzali ti všechno, co bylo potřeba. Kufr máš v zadu a věřím, že zrovna oni dva ti dokázali vybrat jen to nejlepší.“
Sice všechno za poslední dobu bylo psychicky náročné, ale Josefína s Izzym to zvládli se zdviženou hlavou a než by se kdo nadál, už se procházeli večerní Paříží pod Eifelovou věží.
“Sedneme si tady?” ukázal Izzy na trávník a položil pod ně svou mikinu.
Chvilku koukali na zlatavou oblohu, ale pak ji Izzy začal líbat.
“Neblázni.” Chichotala se Josefína a bylo vidět, že jí dělá značné potíže od sebe Izzyho odtrhnout, protože by ho nejradši na sobě nechala.
“Dej průchod svým emocím. Jsme ve městě lásky. Tohle místo prostě volá po nějaké té romantické zvrhlosti.”
“Rozdíl mezi romantickou zvrhlostí a pobuřovaní veřejnosti je trochu rozdíl, nemyslíš?”
“Ehm… ani ne.” Usmál se Izzy a znova ji políbil, i když teď ne už tolik vroucně.
“Nemůžu tomu věřit.” Pronesl po chvíli.
“Všechno v našem světě je bláznivé! Sedíme tu spolu a nemusíme s sebou tahat bodyguardy. Nikdo nás tu nezná. Není to paráda, že zrovna Francie nemá o nějakých US5 ani páru? A že mi to dalo práci najít místo, kde o nás nevědí, když i v Tokiu, na druhé straně zeměkoule, fanouškové učůrávají radostí jako štěňata, když se ženeme na jejich pódia.”
“To máš pravdu.” Oddechla si Josefína. Ne snad, že by nebyla ráda, když jí někdo poprosil o podpis, nebo se s ní chtěl vyfotit, ale někdy toho zkrátka bylo moc a lidé neznali hranice. Nemluvě o tom, že teď už se nemusejí skrývat. Teď už ne a rozhodně ne tady.
“Tyhle líbánky budou ty nejúžasnější na celém světě! A zatím si je užívám božsky!”
“To mě těší. Nic víc si totiž nepřeju. To je můj plán, abys byla nadosmrti šťastná!”
Ještě chvilku koukali na věž z trávníku. Bylo to velmi romantické, hlavně díky tomu, že zapadalo slunce.
“A co s načatým večerm? Půjdeme spolu do nějaké krásné restaurace nebo by sis raději objednala pizzu na pokoj? Špageti, řekni si.” Prolomil ticho Izzy a stále ji držel za ruku.
Oběma projížděl nádherný pocit. Nemohli na nic myslet a v hlavě měli jen jeden druhého. I po těch třech několika měsících do sebe byli blázni a každý se v přítomnosti toho druhého cítil báječně, krásně a neuvěřitelně.
Jen spolu dokázali zapomenout na realitu a nechávali se unášet světem zamilovanosti.
“Asi bych se ještě trochu prošla a potom to zakončila ve vířivce.“
“A co ta bašta, dáš si něco?”
„Nějak nemám chuť. Ne na jídlo,“ zablýsklo se jí v očích.
„Hm… tak to abych šli, že?“
Když v tom se mu rozvibroval telefon v kapse. „Je, vždyť my jsme zapomněli, kluci volají. To už je osm?“ Podivil se.
„Začíná být pěkná tma a zima,“ přitakala Josefína a přitáhla si mikinu více ke krku.
„Už jim to zvedni, nebo budou nervózní,“ dodala ještě.
Chvilku to trvalo, než spojili, ale nakonec se na obrazovce objevily 4 chlapecké tváře.
“Tak co, novomanžílci? Jak si užíváte první den ve městě zamilovaných?”
“Je to tu nádherné, krásný pokoj a zrovna sedíme naproti Eiffelově věži v parku a užíváme si to, jak se začíná Paříž halit do tmy a všude blikají světla.“
„A co vy, jak to zvládáte? Co hostina, prostě povídejte, všechno, co máte na srdci.”
“Hostina byla báječná a všichni se příjemně bavili. A jinak se máme fajn.” prohlásil Cayce, který vždy dělal všude tiskového mluvčího. Byl to největší extrovert z celé party a taky největší smíšek a holkař.
„Zrovna dneska se chystáme jít pařit a užít si trochu toho volna no. To víš, až se vrátíte, zase to začne.“ Protočil oči v sloup Josefínin bratr. „Christophere, jak to, že se ti tady zase válí fusekle! Vinnie, to si po sobě neumíš uklidit talíř od oběda? Cayce vypni už konečně tu televizi!“
„Fajn,“ smála se Josfína. „Uznávám, že občas jsem trochu prudérní a puntičkářská.“
„Trochu?!“ Vypískl Richie takovou fistulí, že Izzy málem upustil telefon na zem.
„Mlč, brácha, nebo se vrátím ještě dneska!“
„Už se na vás těšíme.“ Přiznal Vincent a všichni souhlasně mrmlali.
“Tak jo, koukejte si to tam užít foťte, točte, dávejte fotky na facebook na myspace a tak dále. Však to znáte.“ Připomněl ještě v rychlosti Jay
„Mimochodem, když u jsme u těch fotek, dnes vyšlo Bravo extra.” Ozval se Vinnie a najednou sklopil hlavu, takže Josefína a Izzy viděli jen Jaye, Cayceho a Richieho.
“Bravo extra? Co to je?” Zarazila se Josefína, které ještě o ničem podobném neslyšela.
“Jeden pubertální časopis.” Vrátil se zpátky Vincent a zamával barevným časopisem před webkamerou.
“A jste tam spolu s Izzym. Titulek nese název:Mladičká Stringini v náručí drsňáka. A k tomu jste s Izzym vyfoceni, jak procházíte kontrolou na letišti a nakonec detailní záběry na Josefíninu a tvou ruku, kámo.” a přitisknul fotku co nejblíže k monitoru.
„Dej to do háje, Vincente, stejně nic nevidíme. Je to rozmazané. Ale aspoň víme, že je to venku a až se vrátíme do Německa, zase to všechno začne.“
“To každopádně.” přitakala Josefína s lehkými obavami v hlase.
“No nic, bando, budeme končit, jdeme si udělat první svatební noc se vším všudy.“
„Robert tu není, tak nemusíš hrát divadélko,“ smáli se kluci a parodovali Josefínina otce. Samozřejmě nejvíc v tomhle ohledu vynikal Richie, protože jeho grimasy měl okoukané z domova.
„Mějte krásně, fotky posílat budeme a slibujeme, že si to užijeme i bez vás.” A společně s Josefínou jim zamávali po stylu anglické královny a pak skype vypnuli.
Dnešní večer byl jedinečný, poprvé za celou dobu si mohli dělat opravdu co chtěli a cítili se neskutečně šťastní.
