Dny plynuly, Jay dojížděl do Berlína za partou na zkoušky, nahrávání a tréninky a na večer vždy odjížděl za Lenou do jejího bytu. O možném stěhování zatím s kamarády nemluvil, i když všichni cítili ve vzduchu, že se to blíží a brzy je Jay opustí. Nemohli si dál hrát na puberťácké doupě, když jeden z nich zakládal rodinu a bydlet všichni dohromady? To taky nepřicházelo v úvahu.
Nejvíc špatný ze všech změn byl Richie, který všechno prožíval nejvíc. Trápilo ho, že je všechno staré nenávratně pryč.
„Takhle to neber. Vždyť skupina pojede dál,“ ubezpečoval ho Jay, který se vrátil na týden zpátky, protože Lena odjela na pár dní za svými rodiči.
„Jo, možná koncerty, turné, tréninky. Jenomže už to nebude takové. Mám pocit, že všechno skončilo.“
„Richie, budu mít sviště, ale to ještě neznamená, že se vzdám svojí životní vášně a tou je zpěv a tanec. Ty, Josefína a kluci jste jako moje druhá rodina. Nechci o vás přijít. Nemluvě o tom, že je tohle všechno zároveň i mým povoláním, mojí prací a přeci ze dne na den nepřejdu na mateřskou přebalovat pokakané plíny, kojit a mixovat kašičky.“
„Ale stejně, co když byl včerejší koncert náš poslední?“ Špitnul Richie a tvářil se jako raněný srnec.
„To už snad přeháníš, ne?“ Rozesmál se Jay. „Seber se, prosím tě. Já se jen bavil o možnostech toho, že až se to malé narodí, budu muset bydlet s Lenou. Ale samozřejmě ne tak daleko od toho všeho a od vás. Spíš jsme mluvili o tom, že by Lena pustila tu svou jedna jedničku a přestěhovala se sem, do Berlína. Koupili bychom tu buď menší domek, nebo byt, ještě nemáme přesnou představu a budeme se klidně moct vídat denně.“
„Připadám si jako hlupák. Jenom to na mě dneska nějak padlo,“ přiznal Richie, dopil kafe a seskočil z barové židle.
„Vážně jsi v pohodě?“ Zeptal se Jay, když jeho kamarád odcházel z kuchyně pryč.
„Jasně, potřeboval jsem ti to jen říct a vypovídat se,“ kývnul souhlasně hlavou.
„Izzy, asi bych ti měla něco povědět.“ Začala Josefína, když spolu seděli na zahradě v pergole a popíjeli ledový čaj.
„Páni, tvůj tón je nějak vážný,“ zavtipkoval Izzy a vykulil na Josefínu oči.
„Jindy bych se zasmála, ale teď promiň, nemůžu.“ Pronesla sklesle.
„Tak povídej, co se děje? Trápí tě, že se bude Jay stěhovat?“
„Hm… Kéž by. Víš, když mi naši dovolili s Vámi jet prve na turné, cítila jsem se jako v sedmém nebi. Zdálo se mi to jako sen a nikdy bych ani ve snu nedoufala v to, že by mi dovolili nastěhovat se k vám do domu.“
„Nicméně je to logické, pokud souhlasili, že se staneš naší součástí. Nešlo by, abys denně dojížděla 300km tam a pak zase zpátky.“
„Každopádně,“ pokračovala Josefína, jako kdyby si nevšímala toho, že jí Izzy skočil do řeči. „Naši mají nejspíš pocit, že vedu slušný a počestný život a já mezitím asi otěhotněla.“
„Cože jsi?“ Zakuckal se Izzy, který v tu chvíli upíjel ze své sklenice.
„Nevím to jistě, ale ve středu jsem „to“ měla dostat a dneska máš sobotu a nic.“
„Nechápu, cos měla dostat?“
„Bože Izzy, co asi? Co jsem asi měla dostat a nedostala a kvůli tomu mám obavy, že jsem v tom?“ Zvýšila hlas a nervozita v ní narůstala.
„Ou,“
„Jo, přesně tak – ou,“ zopakovala po něm Josefína a podepřela si hlavu.
„Ale to je hloupost, vždyť jsme používali ochranu, tak jak bys mohla být těhotná?“ Přemítal Izzy.
„Mě se neptej, já mám jenom zadek v kalupu, co se stane, pokud jo. Už takhle musím tátovi denně volat a dlouhosáhle mu popisovat všechny svoje zážitky. Zpovídá dokonce Richieho, jestli se s někým nescházím. Celou dobu mu o tobě asi mamka neřekla.“
„A už sis dělala takový ten test, víš, ten jak se na něj čůrá.“
„Dneska jsem jela s Kevinem do lékárny a mám ho nahoře v pokoji.“
„Koho, Kevina?“
„Izzy, vzpamatuj se!“ Zasmála se a trochu z ní díky tomuhle prohlášení spadla nervozita. „Ten test, ten test v krabičce mám nahoře v pokoji. Náš „milovaný“ bodyguard už je jistě dávno doma.“ Vysvětlovala.
„Promiň, jsem nějaký zmatený. A co ten test? Je pozitivní?“
„Já nevím,“ zavrtěla hlavou Josefína. „Ještě jsem ho nezkoušela, nějak jsem neměla odvahu.“
„Tak pojď, uděláme si ho spolu,“ vybídnul ji.
„Ale ta paní v lékárně říkala, že je potřeba ho dělat ráno, to je koncentrace toho hormonu Thc nejvyšší.“
„Thc asi těžko, miláčku,“ rozesmál se Izzy. „Leda by to měl být test odhalující skutečnost, že pravidelně kouříš marihuanu.“
„Nevím, prostě se to má dělat ráno.“
„Jo, ale do rána čekat nebudu,“ ohradil se Izzy a vytáhl telefon.
„Co blbneš?“
„No, čau, Kevine, potřeboval bych, abys nás hodil do města, šlo by to? Ok, díky.“
„Proč do toho taháš zase Kevina? A jak nám v tom pomůže město?“
„Převlékni se, jedeme k doktorovi. Necháš se vyšetřit a hned budeme vědět, na čem jsme. Utíkej, Kev je tady za 10minut.“ pleskl ji jemně po zadku.
„Jenomže nejsem objednaná,“ namítala Josefína v poklusu, když vybíhala schody do jejich pokoje.
„Nic, co by pár euro do kapsy nespravilo. Věř mi. Ale myslím si, že až tě uvidí, tak bude rád, že mu taková celebrita jako ty, udělá mezi ostatními ženskými jméno a tak jako tak si tě bude snažit předcházet.“
„Izzy…?“
„Ano?“
„Mám strach.“
