“Škoda, že už je konec.” Povzdechl si Cayce, kdy jeli autem z Berlínského letiště do svého domu.
“Ale zajímavé je, že nás tam nevystopovali novináři.” Protáhl se Jay na sedačce. Z celé party byl největší a cestování klasickým autem bytostně nesnášel. Teď sice jeli sedmi místním Galaxi, ale i tak si připadal uvnitř namačkaný jako sardinka v krabičce.
“Náhodou, já jsem rád, že jedeme zpátky do reálu. Už se mi celkem začalo stýskat po fanynkách.” Ušklíbl se lišácky Josefínin bratr.
“Hned, jak přijedeme, musím si zase zabalit a vyrazit za Lenou.” Pronesl Jay spíš sám k sobě, než k ostatním.
“S tím jsme i počítali.” Kývla hlavou Josefína a přilepila se blíž k Izzymu. Od té doby, co se spolu usmířili, byli zase jako dřív. Žádné hádky a také žádné problémy. Zato cukrovali tak, že by z nich nejeden diabetik dostal glykemický záchvat.
“Ale do zkoušek, ať jsi zpátky!” Popíchl ho Cayce. “Nezapomínej, že za 14 dní zase vystupujeme v Los Angeles a týden na to ve Francii a dva dny-”
“To stačí!” usadil ho a vystoupil ven z auta. “Vím, kdy máme zkoušky a dokonce i k tvému překvpaení vím, kdy máme koncerty, takže se nebojte, ale ani na jedno chybět nebudu. Jen nemůžu nechat Lenu samotnou, chápete?”
“Tak se hned neurážej.” Rozhodil rukama Cayce.
„Stejně bychom si měli popovídat o tom, jak budeme bydlet dál. Izzy s Josefínou se dali dohromady a my teď čekáme mimčo.“
„Promluvte si nejdřív vy dva s Lenou,“ navrhla Josefína a vyndala si tašku z kufru. „Tohle je věc, kterou snad nebudeme řešit mezi dveřmi, ne? Zkuste probrat nějaké možnosti, s něčím se vrať a domluvíme pak další postup.“
„To máš asi pravdu,“ usoudil Jay a bleskově vběhl do domu, a než by se kdo nadál, už zase seděl v autě a uháněl za svou přítelkyní.
„Fajn, pánové. Zůstali jsme tu bez tatínka,“ pousmála se a spráskla ruce. „Takže kočka není doma a myši mají pré. Kdo si dá tedy nadupané palačinky s obrovskou dávkou šlehačky a spoustou posypky?“
„To zní jako bezva nápad!“ Zajásali kluci, načež se všichni vrhli do kuchyně.
Rozumějte, pokaždé, když se parta odněkud vrátila, vařily se lívanečky, palačinky, vdolečky a jiné sladké dobroty a pokaždé se do jejich příprav zapojili úplně všichni. Byl to vlastně takový jejich utužovací a stmelovací rituál.
“Pepino, ty jedna pipino,“ zasmál se její bratr a poodstoupil o krok dozadu.
„ Sypeš mi to na nohu.” Strčil ji lehce do ramene, protože se zdálo, jako kdyby ji Izzy zhypnotizoval. Koukala na něj zbavená všech smyslů. Vůbec si nevšimla, že jí ruka sklouzla a místo palačinek, zdobí bratrovy pantofle.
“Promiň, já se-”
“Zasnila.” ušklíbli se kluci a Izzy jí setřel šlehačku z koutku úst. Potom palačinky dodělali a sedli si na chvíli na balkon.
Samozřejmě nechyběly ani koktejly z banánů, jahod a malin.
Užívali si pohodové odpoledne a pořád se něčemu smáli. Chtěli si tohle odpoledne užít, protože věděli, že zítra už je zase čeká frmol. Těch deset dní, kdy prožívali volno u Josefíniny a Richieho babičky, jsou pryč a oni musí nekompromisně zpátky do svých skutečných životů.
“Ups.” Vyprskla Josefína, když si kýchla a kousek palačinky jí vyletěl z pusy a trefil Richieho přesně mezi oči.
“Tak usp jo?” Natáhl svou vidličku s palačinkou a pak kousek na Josefínu odpálil.
Ta, jako kdyby jeho reakci předvídala, rychle sklopila hlavu a šlehačka s barevnými kuličkami se rozprskla po všech přítomných, zatímco palačinka nabrala rychlost a trefila francouzská okna vedoucí do obývacího pokoje.
Při pohledu na výtvor, který Richie během pár sekund vytvořil, se všichni začali řezat smíchy, ještě když se zaujetím pozorovali, jak palačinka pomalu jede dolů, až dopadla na dlažbu.
“Neboj, bráško, příště se třeba trefíš.” Škádlila ho Josefína, protože věděla, že se nechá. A taky že ano.
Richie prudce vstal a držel v ruce poslední půlku palačinky.
“Jéééj.” vypískla Josefína a popadla sklenici se zbytkem ovocného koktejlu a pokusila se utéct.
“Počkej, ty hádě smrádě malý.” Vyhrožoval jí bratr, když už Josefínu skoro měl.
Josefína ale na poslední chvíli uskočila, vběhla do domu a spěšně za sebou přibouchla balkónové dveře, do kterých Richie narazil a rozplácnul se o ně jako moucha.
A jestli si myslíte, že někdo mu někdo z party běžel naproti, ihned tu myšlenku zase zatlačte zpátky. Nikdo z přítomných totiž nebyl schopný vstát, natož udělat pár kroků vpřed, tak moc se smáli a z očí jim tekly slzy.
“Jsi v pořádku?” Smál se Vincent.
“Tak tomu se říká stěr.” Bavili se všichni a pak pomohli Richiemu na nohy.
“Jestli chceš, tak bychom ti mohli pomoci Josefínu zmučit,” Nabídnul se Cayce, ale to už Richie vyběhl do obývacího pokoje za svou mladší sestrou a hnal se jako rozčílený rotvailer.
Vinnie a Cayce za ním samozřejmě spěšně vyběhli také. Izzymu nezbývalo nic jiného, než sedět a dál dávat své noze pauzu, pokud se chtěl do dalších koncertů uzdravit.
Totéž si říkal i o své bláznivé Pepi, ale díky bohu se jí noha zhojila, na rozdíl od něj, až neuvěřitelně rychle.
 
“Je mi s tebou krásně.” pronesla Josefína po čtvrté zkoušce, když seděla sama s Izzym v jejím pokoji a koukali na film.
“Mně taky.” Odvětil a přivinul ji k sobě. “A víš co? Mám pro tebe novinku. Rozhodl jsem se, že si nechám udělat kérku s tvým jménem.” Josefína jen vytřeštila oči.
“Myslíš to vážně?”
“Jinak bych to neříkal.” Ušklíbnul se Izzy a zvedl se z postele, aby si mohl vyndat ze zadní kapsy kus papíru. Rozložil ho a podal Josefíně.
“Co to je?” zeptala se ještě dřív, než se na papír podívala.
“Návrhy na to tetování. Tady máš pár možností, jak bych si ho mohl nechat udělat. Schválně, co by se ti nejvíc líbilo.“
“Tohle je nejlepší.” Píchla prstem do předposledního obrázku. “Vypadá drsně a k tobě se hodí. A mně se taky moc líbí.“
“Prima, máme stejný vkus. Ze všech náčrtů jsem z něj byl taky nejvíc nadšený.” Prohlásil a sednul si zase na postel zpátky.
„Hodně to pro mě znamená, Izzy. Vytetovat si něčí jméno na tělo…“
„Ne něčí, Tvoje, Josefíno. Nechal bych si jím klidně popsat celé svoje srdce, kdyby to jenom šlo,“ políbil ji a snažil se jí rozepnout džínové kraťasy. Jenomže zip se zasekl a nechtěl ho pustit dál.
„Kašlu na to,“ prsknul podrážděně a silou kalhoty rozerval tak, že už zapínání nebylo použitelné.
„Dneska jsi pěkný nedočkavec,“ chichotala se jako Lolitka a to ho dostávalo do varu.
„To teprve uvidíš jaký,“ přetočil si ji na břicho, stáhl z ní kraťásky i s kalhotkami, jenom tak, aby obnažil její zadeček a pak se na ni divoce vrhl.
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account