“Slyšeli jsme z ložnice hlasy. Kluci nás ráno navštívili?” zeptala se matka Josefíny a Richieho.
“Jo, slyšeli jste s tátou správně. Kluci přišli na chvíli na návštěvu, probrali jsme pár obyčejných věcí a zase odešli.” Vysvětlil Richie a chytsal se odejít do svého pokoje, když v tom ho Josefína lehce žďuchla do zad. Naklonila hlavu a podívala se na něj tím stylem, jako jestli by něco rodičům nechtěl oznámit.
“Teď to nejde.” zasyčel a zakroutil lonďatou hlavou.
“Právě že teď je to nejlepší.” nedala se odbýt Josefína. “Jsou tu oba dva a máme pro sebe celé odpoledne. Když to neřekneš dnes, tak už nikdy!” a prosebně se bratrovi koukla do očí.
“Tak dobrá.” souhlasil Richie a vrátil se zase zptáky do obývacího pokoje. Jejich matka si mezím stačila sednout vedle jejich otce a teď tu před nimi oba seděli. Josefína si stoupla za svého bratra a malinko ho popostrčila blíž k rodičům. Richie si teď odkašlal a začal.
“Je tu ještě jedna věc, o které jsem s vámi chtěl mluvit.” Úplně mu vyschlo v ústech. Ohlédnul se na Josefínu, ale ta mu jenom pokynula, aby pokračoval.
“Tak povídej, zlato. S tatínkem vás oba rádi vyslechneme a pokud to bude jenom trochu v našich silách, pokusíme se vám pomoct.” vybídla ho jeho matka.
“Jak jistě víte, Josefína slaví za týden patnácté narozeniny a já s vámi potřebuju mluvit o naší skupině. Doufám, že se teď na mě nebudete zlobit, za to, co řeknu, ale…”
“Ale Richie, jesli máte zase další turné a nebudeš moci oslavit patnácté narozeniny své sestry s námi, rádi s oslavou počkáme, viď Josefíno?” uklidňoval Richieho jeho otec.
“O to nejde!” přerušil ho Richie rázně. “Turné s klukama sice máme, ale ne tak brzo. Tady jde tentokrát o Josefínu a ne o mě. Jak už jsem řekl, za týden oslaví patnáctku a do konce školního roku zbývají necelé dva měsíce. A jelikož má opravdu talent na vymýšlení choreografie a roste z ní dobrá stylistka, byli bychom s klukama rádi, kdybyste jí pouštěli na turné s námi.” Domluvil a musel se trochu napít, portože tak, jako měl sucho v puse, neměl snad ještě nikdy, ani snad před diváky ne.
“Josefína, aby s vámi jezdila na turné?” zarazil se otec. “Tak teď si z nás jeden nebo druhý asi utahuje, ne?”
“Myslíme to naprosto vážně.” ujistil ho Richie, ale to asi neměl dělat. Otec se teď zvednul z pohovky a v obličejí celý zrudnul.
“Dost na tom, že jezdíš pryč ty. Začal jsi taky v Josefínině věku a víš jak to dopadlo. Ten tvůj skandál, kvůli kterému jsme chtěli, abys odešel. Byznys není vhodný pro tak mladou dívku jakou je tvoje sestra. A od tebe jako od staršího bratra je velmi nezodpovědné, že nás tu přemlouváš, aby jezdila s vámi. Neuvědomuješ si, kolik nebezpečí jí hrozí?” rozkřikl se na Richieho.
“Já bych na ni samozřejmě po tom všem dával pozor. Navíc, nebyl bych na to sám. Kolem je spousta dospělých, včetně bodyguardů a neustále bych ji měl pod dohledem.”
“Nepřipadá v úvahu. Nedodělala školu a v patnácti má na nějaké trdlování dost času.”
“Ale tati, já bych na sebe opravdu dávala pozor, slibuju, že bych nedělala žádné problémy.” žadonila Josefína, ale jejího otce to zřejmě neoblomilo.
“Jak už jsem řekl Josefíno! O tomhle tématu s tebou nebudu diskutovat! Jestli vám k tomu něco chce říct maminka, ať se vyjádří, ale já osobně říkám, že se mi to nelíbí a nepřeju si, abys s bratrem jezdila na turné!”
“Ale…”
“Žádné ale, Josefíno! Skončili jsme s touhletou debatou a víc už o tom nechci mluvit. Jasné?” řekl a rozčíleně na oba sourozence pohlédl. Richie jen sklopil hlavu a Josefína s brekem vyběhla do svého pokoje v podkroví. Práskla za sebou poklopem a lehla si na postel. Usedavě brečela a neustále něco mumlala do polštáře. Potom se otočila a rozhlédla se kolem sebe. Všude po stěnách visely nejrůznější plakáty, ale nejvíc jich bylo se skupinou jejího bratra. Přestože bratrovi někdy dělala naschvály a byly dny, kdy spolu nevycházeli, i přes to přese všechno, měla Josefína jejich plakáty na zdech.
Teď seděla v tureckém sedu na posteli, z očí jí tekly slzy a ona jenom přemítala nad tím, jak moc fajn mohlo být, kdyby s nimi jezdila na turné.
Zavřela oči a představovala si, jak s Izzym blbnou v mikrobusu, jak Cayceemu upravuje vlasy a s Viniem řeší svoje problémy a navzájem si radí, jak z toho ven. Na chvíli se tam objeví i Jay a Richie a pak už všichni stojí v tělocvičně a nacvičují choreografii.
Izzy a Josefína stojí v čele a ukazují ostatním, jak to má vypadat. Josefína se na zlomek vteřiny usměje, když si to vybaví, ale vzápětí ji popadne ještě větší záchvat breku. Naděje se rozplyne a její izluze také. Zvedne polštář, vyndá Mp3 a pustí si písničky od kluků. Úplně jako první najde around the word a vyskočí z postele. Zavře oči a představí si, že stojí s klukama na pódiu. Všichni se rozestavují, jak jsou naučeni, přičemž Jay jde tentokrát dopředu. Fanynky šílí a písnička začíná. V tu chvíli se všichni otočí a začnou tancovat.
“Every day we rock the different nation. We did the best, they call it a sensation…” začnne si zpívat potichu Josefína a přitom dělá stejné kroky, jako předtím Jay, když byli u nich na návštěvě. Potom chvíli jenom tancuje a nezpívá. Když ale začně refrén, tak se přidá a už zpívá o něco hlasitěji. Dokonce si ani nevšímá poklopu, který se během jejího tancování nadzvednul.
“We’ve been around the world a million times. We’ve seen a lot of faces, flashes and lights. Under the purple sky, Paris to Norderney…” Najednou se zastaví a kouká na zem. Všimne si čtyř malých očí, které ji pozorují a rozhodne se, že si pořádně svůj vztek na někom vybije. “Tak jestli si myslíte, že!” začne, ale nedokončí svou větu, portože zjistí, čí oči ji vlastně pozorovaly.
Jedny patřily jejímu bratrovi a druhé jejich matce.
“Jo to jste vy.” řekla Josefína a pustila poklop. Tedy ne bratrovi a matce na hlavu, ale opřela ho tak, aby oba mohli do jejího útulného, i když prostorného pokoje. Sama si pak zase sedla na postel, vypnula písničky a schovala mp3 na svoje obvyklé místo pod polštář.
Richie i s matkou vlezli do Josefínina pokoje a sedli si vedle ní.
“Mami, říkal jsem ti, že je Josefína dobrá. Opravdu jí to jde a všechno, co jsi teď měla možnost vidět, tak vymyslela ona a Izzy. Jestli je tam pár pohybů, které vymyslel někdo jiný? Tak to pochybuju. Stejně tak, jako ten Izzyho výstřel s vlasy. Poradila mu to ona. Vypadalo to sice bláznivě, ale pozornost to strhlo dokonale. Navíc ještě ten bláznivý nápad, aby se takhle poprvé ukázal na konzertu!”
“Richie, to všechno je sice opravdu hezké a já jsem na Josefínu pyšná.” přiznala a dala jí pusu do vlasů. “Jenomže bohužel musím souhlasit tentokrát s otcem. Má pravdu v tom, že Josefína je na to všechno ještě moc mladá a mohlo by jí to všechno ublížit.”
“Mami, neber mi tak úžasnou šanci. Proč měl Richie možnost začít tak brzo a mě od toho odrazujete! Dala bych úplně všechno za to, abych s bráchou mohla trávit víc času. Konec konců, Izzy, Vinnie, Jay a Caycee jsou taky skoro jako mí bráchové! Známe se už tak dlouho a já bych si opravdu moc přála.-“
“Josefíno, na světě je tolik lidí, kteří si něco opravdu moc přejí a nejde jim v jejich přání vyhovět.”
“Mně by ale v tom, co si přeju, vyhovět šlo. Prosím, mami. Já nechci notebooka, nový mobil, spoustu oblečení nebo stříbrné náušnice. K narozeninám si nepřeju nic jiného, než jezdit s klukama po světě.”
“Všechno, všechno, co jsi teď vyjmenovala, ti s otcem koupíme radši, než abys odjela do tramtárie. Až budeš starší, zjistíš sama nejlíp, že jsme s tatínkem měli pravdu. Chceme pro tebe jenom to nejlepší.”
“Mami, nechtěla bys to s ní jenom zkusit, já se za ní zaručuju, dám na ni pozor. Vždyť už mi bylo dvacet. Nejsem malé dítě. Zkuzte to, prosím.” žadonil Richie a dělal na matku smutné obličeje. Ona se však jenom nadechla a zvedla se z postele. Podívala se na oba sourozence, kteří celde sebe seděli na posteli a slezla po schodech zpátky.
“Je mi to líto Josefíno, přemlouval jsem naše, jak jenom to šlo.” omlouval se Richie a objal uplakanou sestru. Ta se chytla jeho ramen a začala brečet ještě víc.
“To je tak nefér.” dostala ze sebe přidušeně. “Ty mi za pár dní zase někam odjedeš a já budu nucená tu zůstat. Bude se mi stýskat a ty ani pořádně nezavoláš. S klukama si budete užívat parádní dny na turné, zatímco já se budu muset učit. Chci jet s vámi, Richie.”
“Snažil jsem se, opravdu snažil, ale vydíš tady vsledek mé práce. Máma se nedá obměkčit a s tátou je to ještě horší. Musíš vydržet. Do prázdnin něco určitě vymyslíme. Přeci jenom, nemohla bys s námi jet, vzdělání dokončit musíš.”
“To znamená, že do prázdnin budu trčet tady doma? Ale Richie, na turné budete jenom týden. Na takovou krátkou dobu by mě přeci ze školy uvilnili. A naši by aspoň viděli, jak to zvládáme.”
“Josefíno, ze školy, že by tě pustili, když ti vychází trojka z fyziky?” připomněl sestře Richie. Mělo to na ní účinek, jako když malému dítěti seberete dudlík. Jednoduše se rozpláče ještě víc.
“Nechci tu už být sama.” vzlykala a přitiskla se k bratrovi ještě víc. “Pomoz mi nějak přesvědčit rodiče. Nebo víš co, já s váma uteču a bude.” “Ani náhodou, na to zapomeň.” přerušil její plány rázně. “Nakonec to naši zatrhnou i mně a já budu v prčicích.”
“Vždyť už jsi dospělý! Naši ti němůžou řídit život.” připomněla mu sestra. “A kdyby náhodou něco nevyšlo, tak málo peněz rozhodně nemáš. Máš na to, koupit si někde byt a na naše se ohlížet nemusíš. Zatímco já ano.”
“Pokusím se něco vymyslet.” slíbil Richie a podíval se zpříma sestře do ubrečených očí. “Ale rozhodně vypusť z hlavy ten nápad, že bys s námi utekla. Teď si sedni k té fyzice a snaž se alespoň naučit na ten zítřejší test. Pokud bys tu fyziku zvládla, vsadím se, že našim uděláš radost a tím, že jim ukážeš, jak jsi dobrá, budou o tom uvažovat spíš, než takhle. Ale teď si s tim nelámej hlavu. Něco určitě spolu vymyslíme. Jsme přeci sourozenci Stringiniovi ne?” a napřáhl ruku.
“No jasný.” souhlasila Josefína a plácla si s ním. “Mám tě ráda brácho. Jsi ten nejlepšíbrácha na celým světě.” řekla a ještě před tím, než odešel, ho znova objala.
Richie pak za sebou zaklapl poklop a sešel po schodech do svého pokoje. Josefína jenom nakvašeně otevřela školní batoh, vyndala učebnici a sešit s nápisem Fyzika a zasedla k velkému stolu pod oknem. Venku nádherně svítilo slunce a byla krásná letní neděle.
Josefína se jenom trochu naklonila z okna a všimla si dvou malých kluků u sousedů na zahradě, jak si hrajou s míčem. Otrávilo ji to ještě víc a v duchu si říkala, proč zrovna ona musí sedět doma a šprtat se fyziku, když je venku tak hezky. Navíc ji ani rodiče nepustí s bratrem na turé, což znamená, že její svět naprosto skončil. Chvilku sešitem listovala a něco málo si do hlavy natloukla, i když věděla, že po skončení testu, se jí zase všechno vykouří z hlavy. Teď se však cítila alespoň na jedna mínus a nehodlala dál čas zahazovat hloupým učením, jak tomu často sama říkávala. Dala si do uší opět sluchátka pustila si další písničky. Tancovala, házela rukama, cvičila a vymýšlela nové kroky.
Do toho zpívala vždy ta slova, která šla z úst jejího bratra a někdy si i zabrečela. Hlavně při písničkách typu: The Rain, The day you cried a naposledy u písničky jejího bratra – Best Friends.
Při té přestala trdlovat a lehla si zády na zem na malý koberec a nechala si všechny vzpomínky probíhat hlavou. Znova si představila vysněné dny s klukama na turné a tu srandu okolo, ale pak se zase rozbrečela. Cítila děsný vztek namatku, ale hlavně na svého otce, který jí to zatrhl dříve, než se stačila nějak obhájit.
Tolik ji to mrzelo. Cítila, jako by se jí mělo srdce rozletět na tisíce kousků. Pomalu si přesunula ke svému počítači a přihlásila se na amatérské webovky, které klukům spravovala. Rozklikla fotky svého bratra a zkoukla komentáře:
1] Kaculka**15** Je tak nehorázně krásný. A ten jeho úsměv! Umíram z něj!
Josefína se jenom pousmála a dodala potichu: “Jo, krásnej úsměv má. Bodejď by taky ne. Čistí si zuby aspoň půl hodiny a jeho vizáž zabírá při nejmenším dvě hodiny v koupelně. Nechápu, proč každý nemůžeme mít svojí.” A rychle shlédla i ostatní komentáře.
Nakonec si otevřela složku s Vincentem a našla tam dvě nové fotky z hlavního focení, které probíhalo před pár dnama. Fotku si uložila do počítače a pak si najela na svůj blog, který si vedla ještě mimo webovky.
Samozřejmě tajně, aby to nikdo nevěděl. Nahoře na hlavní stánce měla napsáno: Vítejte na blogu Vincenta Thomase. Všude kolem jeho fotky byla udělaná srdíčka, balónky, kytičky a všemožné ozdůbky, jenom aby to dalo okolí najevo, co pro ni Vinnie znamená. Josefína sjela do nových komentářů a s radostí zjistila, že jich je víc, než předchozí den. K novému člnáku, který napsala dnes ráno, ještě než se probudil Richie a vynadal jí za kanadský žertík, se vyjádřilo 23 lidí.
“Paráda.” zašeptala si pro sebe a postupně si každý z nich přečetla. Potom pár slovy na všechny odpověděla a přidala z myspace pár Vinnieho fotek. Samozřejmě jednu Richieho, kterou pořídila, když se nekoukal a všechno to hodila do nového článku pod názvem: “Takhle žijí hvězdy”. Richie tam byl samozřejmě ve svém křesle s miskou plnou gumových medvídků a v ruce držel taky medvídka. Jenomže plyšového. Koukal u sebe v pokoji na nějaký animovaný film a Josefína neváhala a vyfotila ho. Kdyby zjistil, že dává jeho děsnou fotku k sobě na tajný blog, asi by ji roztrhnul jako hada.
“Tak uvidíme, co řeknou fanynky na tohle.” zachychotala se, když pustila svůj výtvor do světa. “Zřejmě se budou klátit smíchy, když zjistí, že jejich milovaný dvacetiletý idol pořád ještě všude vláčí plyšového méďu.” a pobaveně se zachechtala.
“Anebo zase napíšou komentář o tom, jak děsně je to roztomilé. No, nezbývá než čekat na jejich reakci.” povzdechla si a zavřela inetrnet. Znova koukla z okna a slunce ji táhlo ven na zahradu. Koukla na teploměr, který měla přidělaný z druhé strany okna a ten ukazoval 26°C. Vyskočila ze židle, vypla počítač a vřítila se bratrovi do pokoje.
“Richie, pojď si zaplavat do bazénu, prosím?” žadonila a upravovala si vlasy, které se jí během zbesilé cesty z jednoho patra do druhého, úplně rozcuchaly.
“Mám tady nějakou práci. Snad za chvíli,” odbyl mladší sestru Richie a zase se ponořil do práce s notebookem.
“Aha.” řekla Josefína a zamyslela se. “Takže to budeme muset říct jinak.” Zachichotala se, když si představila Richieho rekci.
“Koukni na blog mojí kamarádky. Zřejmě má všechny novinky, co s týkají světa US5.” navrhla mu, portože věděla, že její spolužačka sedí celý den na svém blogu a kdykoliv se u Josefíny objeví něco nového, okamžitě to k sobě stahuje. Takže, pokud Josefína dala před pár minutami Richieho fotku k sobě na blog, její kamarádka ji tam má už jistě taky.
“Josefíno, nemám na hlouposti čas.” řekl Richie otráveně.
“Ale tohleto není hloupost. Myslím, že tě to bude hodně zajímat. Opravdu, koukni se na tenhle blog.” Řekla a vyťukala do vyhledávače název blogu své kamarádky. Richie se tedy nechal přemluvit a kouknul na stránku, kterou mu sestra doporučila. Hned po chvíli vyskočil od počítače červený jako krocan a vrhnul se na Josefínu.
“Pepino!!! Pepino, ty jedna pipino ušatá!!! Ty sis chtěla jít zaplavat?” a Josefína jenom s pobaveným úsměvem prudce kývla hlavou na znamení souhlasu.
“Tak se připrav, že tam poletíš! A celá, i s oblečením!” Hrozil jí Richie.
Vrazl sestru do náručí a vyhěhnul s ní na zahradu. Rozběhl se k jejich venkovnímu zahradnímu bazénu a jak slíbil, tak opravdu udělal. Josefínu hodil přímo doprostředka, až se kolem rozlila voda a jeho ten velký štříkanec taky zasáhnul. Byl mokrý od hlavy až k patě a uznal, že jeho mladší sestra dosáhla opět svého.
Svléknul se jenom do kraťasů a skočil do bazénu za Josefínou. Nemohl ji však nikde najít a tak se rozhlížel na všehny strany, jestli někde neuvidí její hlavu, jak se noří z vody. Josefína však nikde a jeho se začala zmocňovat panika. Nevšiml si totiž, že Josefína celou dobu krouží pod velkým nafukovacím lehákem, je kousek od něj a čeká na svou příležitost.
Teď ho chytla za nohu a stáhla s sebou pod vodu. Richie se potopil i s hlavou a když se potom konečně oba dva vynořili, rozhodl se útok sestře vrátit.
Bláznili spolu v bazénu jako malé děti a nakonec vylezli z vody a honili se po zahradě. Josefína dokonce na bratra použila hadici, ze které ze začátku stříkala teplá vyhřátá voda sluncem, takže to Richiemu nevadilo, ale nakonec se přece jen dostalo na ledovou část ze studně a to už opravdu nemohl jet tak nečinně stát. Poskakoval od jednoho matčinného keře k druhému, jenom aby se před ledovým vodním zásahem zachránil. Josefína si však vždycky našla nějaký způsob jak ho dostat, a tak za chvíli už byla suchá, zatímco její bratr mokrý a promrzlý.
Pak se ale hadice ujal on a to pravé bláznivé dobrodružství začalo.
Honil Josefínu po celé zahradě a dokázal si vytipovat vždy chvíli, kdy to nečekala, a zasáhl jí ledovým proudem.
Nakonec oba dva promáčení a prostydlí vlezli do domu a udělali si teplé kakao. Využili i toho, že rodiče nejsou doma a probrali spolu ještě jednou, jak je přmluvit, aby Josefína mohla s jejích skupinou vycestovat a zapojist se tak do chodu při přípravách.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account