Rodák z Pelhřimova, syn uznávaného malíře, si zvolil svůj osud pravděpodobně už tím, že si jako školák sedl do lavice k budoucímu herci Lubomírovi Lipskému. Když Lubomír po válce s bratrem Oldřichem zakládal Divadlo satiry, na Líra se pochopitelně nezapomnělo a stal se členem souboru. Potkal se v něm se začínajícím Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou a řadou dalších kolegů, kteří se později výrazně prosadili ve filmové veselohře a Jiří Lír, jako nezbytná součást týmu, také.
Zatímco v divadle se zhostil řady velkých rolí, ve filmu působil jako představitel malých figurek, doplňujících ustálené obsazení, a s trochou nadsázky by se dalo říct, že se stal jakousi firemní značkou české komedie. Objevil se v těch nejproslulejších filmech daného žánru, od DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA přes ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU! až po VESNIČKU MOU STŘEDISKOVOU. Celkem ve 180 titulech.
Navzdory malému rozsahu rolí se Jiří Lír vryl divákům pevně do povědomí jejich precizním ztvárněním a z některých postav tak udělal větší, než se mohly zdát na stránkách scénáře. Každý si nepochybně vybaví jeho herce Guggenheima, svolného i k vraždě, z crazy komedie PANE, VY JSTE VDOVA!, stoicky klidného vrchního číšníka, pronášejícího osudovou větu “COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT?” nebo hypochondrického výčepního Rambouska z již zmíněné tragikomedie VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ.
Lír svého údělu nikdy nelitoval. Odváděl poctivě svou nenápadnou práci a kromě toho se věnoval svému velkému koníčku – malování, k němuž zdědil talent po tatínkovi. Na sklonku života také vydal vzpomínkovou knihu, kterou se sobě vlastním suchým humorem nazval Ve vedlejší roli Jiří Lír.
