Vítáme Sydney!!! Ahoooj!!!” zařvali kluci z pódia slavné opery. Dav fanoušků pod ním začal řvát a některé fanynky omdlévaly, pokaždé, když Richie náhodou zabloudil pohledem k nim.
“Jak jistě víte, máme nového člena, nebo spíš členku!!! Přivítejte prosím mezi námi Josefínu Stringini, mojí velmi nadanou sestru!!!” Ukázal směrem k zákulisí, ze kterého se hned vynořila Josefína, která se zářivě usmívala a divoce mávala na dav pod sebou. Ozval se další jásot a pískot.
“Ona je poslední měsíce naší múzou, tvoří image každého z nás, pomáhá Izzymu s choreografií a dodává naší skupině ještě více zábavy. Doufáme, že ji budete milovat stejně, jako my ji!” Převzal slovo Jay a dav nepřestával tleskat. Josefína si to vychutnávala jak jenom mohla a přišlo jí to neuvěřitelné!
Josefína se zarděla, protože věděla, že teď přijde řada na ni. Srdce jí divoce bušilo a byla na pokraji zhroucení, protože takovou euforii snad v životě nezažila. Měla pocit, že musí mít puls snad přes 220 tepů.
“Ahoj!!! Jsem moc ráda, že tu můžu být s klukama na pódiu a doufám, že se dnešní konzert maximálně vydaří.” Bylo až neuvěřitelné, jak fanynky začaly vřískat. A nejenom ony. Sál se teď nehromadil jen děvčaty, ale i chlapci, kteří se dozvěděli z nejrůznějších časopisů o mladičké posile popové skupiny a rozhodli se zjistit, jestli opravdu tak nadaná a půvabná, jak se o ní píše.
Z jejich pohledů se však dalo vyčíst, že svým vzhledem u nich Josefína zabodovala.
“Jste připraveni na pořádnou show?!” Zařval z plných plic Izzy a dav začal vřískat nedočkavostí.
“Nějak Vás neslyším, lidi,” popichoval publikum Vincent a nastavoval k davu ucho. Fanynky křičely, ronily slzy a mávaly transparenty nad hlavou.
“Tak jdeme na to!!!” zvolali nacvičeně sborem a pár sekund na to začala hrát hudba.
Všichni, včetně Josefíny, tancovali jako o život a nejvíc válel Jay.
Josefína byla opravdu pyšná. Na to, jak mu ze začátku vyčítala jeho kozí pohyby při sólu na tréninku, tak teď opravdu zářil! Pak se postupně prostřídali a dav fanoušků nepřestával běsnit. A při další písničce tréma z Josefíny spadla a dokázala se uvolnit ještě více, než předtím.
 
“Ouuu!!! Zdá se mi to, anebo tu začíná být celkem horko?” zařval Cayce a sundal si košili. Hodil ho dolů do davu a asi pět holek se o něj začlo přetahovat. Navzájem se mlátily a nadávaly si. Pak zmizely někde na zemi a Caycova košile s nimi.
Postupně se dostali kluci jen do nátělníků a děvčata si myslela, že je samou láskou asi sežerou.
K nohám jim lítali plyšáci, spousta květin, dopisů a jiných dárků. Kluci všechno průběžně během vystoupení sbírali a vždycky jásavě děkovali a mávali.
 
“A na závěr večera jsme si připravili poslední písničku. Tvrdě jsme dřeli na její choreografii a bude nás zpěvem tentokrát doprovázet i Josefína!!!” Načež začala řvát nejvíce chlapecká část pod pódiem a všichni se připravili k závěrečné písni.
“Říkal jsem ti, že budou jásat,” řekl Jay Josefíně, když se dívali do nadšeného davu.
 
Po koncertu odjeli všichni velkou limuzínou do hotelu a u vchodu na ně čekalo hafo novinářů, ostatně jako poslední tři dny. Richie a ostatní kluci nesli plnou náruč dárků a za nimi klopýtala Josefína. Taky si nesla asi 10 plyšáků a pár papírů s milostnými básněmi a vyznáními od fanoušků.
“Nechápu to. Viděli mě v novinách a párkrát ve městě, jestli vůbec a hned takový nával fanoušků, něžností a platonické lásky,” prohlásila Josefína, když se slezli u Izzyho a Richieho a pobaveně se uchechtla.
“Buď ráda. Já se jim teda nedivím.” přiznal Caycee. “Kdybych nevěděl, že jsi zadaná, taky bych ti asi jednu napsal.” Ale když si všimnul, jak Izzymu naskočila žíla na krku, dodal: “Nicméně nebudu lézt druhým do zelí,“ a pobaveně se na Izzyho ušklíbl. Bůh ví, jestli Richie jeho poznámku pochopil, nebo ji bral jenom jako obecnou pravdu.
Objednali si na pokoj spoustu brambůrků, pití, hranolků a udělali si takovou druhou rozlučkovou večeři předtím, než vyrazí na after party, která se konala dole ve velkém salónku.
 
„Půjdu si s Vámi jen připít a pak zahučím do postele,“ pronesla unaveně Josefína a promnula si oči. „Jsem vyčerpaná a dnešek byl náročný jak fyzicky, tak psychicky,“ zívla do dlaně.
„Nebudeš s námi pařit?“ zadíval se na ni smutně Vincent. „S kým budu řešit a hodnotit holky?“
„Tady Caycee ti bude dobrým parťákem, viď?“ popíchla ho Josefína a zvedla se ze země.
„Taky si dám dneska pauzu. Nějaké trdlování už pro mě není,“ řekl Izzy a hodil letmým pohledem po Josefíně.
„Prosím tě,“ zašklebili se kluci. „Ty, pařan pařmenovič, že by sis nechal ujít takovou epesní událost?“
„Jděte do háje, jsem groggi,“ protáhl se.
 
V přízemí hotelu hrála hudba tak hlasitě, že byla slyšet i na patře, kde byli kluci ubytovaní a jenom co vyšli z pokoje, jimi začala zmítat nedočkavost a natěšenost.
Sjeli výtahem dolů, prošli kolem ostrahy, která je vpustila bez sebemenších problémů, a přimíchali se do davu. Nebo je spíš nadšený dav vtáhl s sebou?
„Jestli chceš jít nahoru jen kvůli mně, dělat to nemusíš,“ prohodila na baru Josefína, když si k ní přišel Izzy sednout. V ruce držel skleničku s whiskey.
„Mám to chápat tak, že bys neocenila, kdybych s tebou nahoru šel?“
„Nepřekrucuj to, co říkám,“ zamračila se a trošku zčervenala.
„Nic nepřekrucuju, jen si mapuju terén,“ lišácky se na ni usmál.
„Myslíš si, že jsi vtipný, co?“ přimhouřila oči.
„Ale kdepak,“ nenechal se vyvést z míry. „To si opravdu nemyslím, ale holky jako ty mi to často říkají, takže si to spíš myslí ony.“
„Chceš se bavit o cizích holkách? Tak to asi abych šla,“ zvedla se z barové židličky a nechala na pultu nedopitý pomerančový džus s ledem. Chtěla tak Izzyho podnítit k akci.
„Dneska se nechci bavit vůbec o ničem, protože si myslím, že slov už bylo dost. Nebo na to máš jiný názor?“ Přitáhl si ji zpět k sobě a nenápadně ji políbil na krk.
„Uvidíme,“ ušklíbla se.
„Jdi napřed, doženu tě,“ vyzval ji. „Nechceme přeci, aby tvůj bráška zezelenal, vyrostl o půl metru, roztrhal košili a pak mi omlátil hlavu o zeď.“
„To asi ne,“ zasmála se pobaveně Josefína a zlehýnka přejela Izzymu po rozkroku.
„Budu na pokoji, v klidu dopij a pak se nenápadně vytrať.“ Načež se ztratil v davu tancujících lidí a zanechal ji u baru stát samotnou.
Josefína si sedla zpátky na stoličku a to, jakou rychlostí vypila svůj džus, se rozhodně nedalo považovat za něco klidného. Být díra v brčku větší, udusila by se kusy ledu, jak do sebe džus lemtala.
Pak jenom nervózně skleničkou točila sem a tam, zamávala na kluky, kteří se pomalu ale jistě opíjeli u protějšího stolu a naznačila únavu.
Richie se na ni zazubil, poslal jí vzdušnou pusu a ukázal na strop, aby tím podpořil to, co chtěl říct – totiž, že její zdvořilostní přítomnost tímto končí a jestli chce, může jít spát.
Izzy, zatímco Josefína kráčela k pokoji, objednal láhev šampaňského. Přemýšlel, jestli s jahodami, nebo ne, ale nakonec nechal poslat jen pro samotnou láhev. Zas takový romantik není a ani se za něj nikdy nepovažoval a hrát si před Josefínou na někoho jiného opravdu nechtěl.
„Jsem tu,“ pootevřela dveře a vešla k němu do pokoje. Zlehka zaklapla dveře.
„Jsi tak drobounká, že jsem si tě skoro ani nevšimnul,“ poškádlil ji.
„Hotová slipová vložka. Stačí se otočit bokem a splynu s proužky na tvé košili,“ zasmála se .
„Jsi nádherná,“ vydechl Izzy a zvedl se z křesílka u zrcadla, ve kterém do teď seděl. „Hlavně, když se směješ. Občas vypadáš jako raněný srnec, ale jakmile se usměješ, všechno se rozzáří.“
„Jen kdybys nepovídal,“ zavrtěla hlavou Josefína a vlasy se jí zaleskly zlatou barvou, jak stála přímo pod světlem.
Izzy přikročil směrem k ní a něžně se jejích vlasů dotkl svými prsty. Pak do nich zajel celou rukou a druhou jí chytil za zadeček. Přitáhl si ji k sobě tak blízko, že se by mezi nimi neprošel ani list papíru a Josefína díky tomu poznala, že není jediná, koho tahle situace vzrušuje.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account