Slunce osvítilo přikrývku drobného lonďatého b chlapce a ten se vzápětí probudil. Protřel si ospalé modré oči a posadil se zpříma na posteli. Potom si rukou ledabyle prohrábl  své plavé, nakrátko ostřihané vlasy a zvednul se z postele. Udělal pár kroků, vzal za kliku dveří svého pokoje a….
“Josefíno! Josefíno, kde jsi?! Roztrhnu tě jako hada, jenom, co tě najdu!” Zakřičel a vyšel na chodbu. Celý dům očividně ještě spal, ale chlapec a dívka, která způsobila jeho zlost hned po ránu asi ne. Tedy, chlapec určitě ne a dívka zřejmě někde po domě pobíhala, protože na schodech byly slyšet zmatené rychlé kroky.
“Josefíno, to jsi ty?” zeptal se naštvaně chlapec a kouknul zvědavě přes zábradlí s domněním, že tam dívku spatří. A také že ano.
“Josefíno!” zařval znova a vyletěl za dívkou jako neřízená střela. Ona jenom legračně vypískla a seběhla po schodech kamsi dolů, jenom za ní práskly dveře. Chlapec se však nenechal odradit, dveře rozrazil a našel dívku schovanou pod kuchyňským stolem.
“Josefíno vylez, nebo si pro tebe dojdu!” vyhrožoval a dívka opravdu vylezla. Narozdíl od chlapce měla vlasy tmavé a dlouhé a oči zelené, nikoliv modré, jako on. Postavou a celkovým vzhledem se zdálo, že je mladší než on.
“Čím mohu posloužit?” uklonila se, až se špičkou nosu dotýkala svých kolenou a evidentně se mu vysmívala, protože moc dobře věděla, co provedla. Jinak by se přeci neschovávala pod kuchyňský stůl.
“Však já už ty tvoje žertíky z tebe vytřesu.” řekl nakvašeně světlovlasý chlapec, otočil dívku hlavou dolů a začal s ní třást ve vzduchu. “Tak a teď povídej, kdo mi napatlal ten med na kliku.” Dívka se jenom pobaveně smála a prskala.
“Josefíno! Proč to pořád děláš?” zeptal se chlapec zoufale a postavil ji zpátky na zem. Umyl si zbylý med, který se nevsákl do dívčiných tepláků a jeho dlaní a potom si sednul ke kuchyňskému stolu a podepřel si hlavu rukou.
“Aby byla větší sranda.” zašvitořila dívka a rozevlátě se vrhla k ledničce. Vyndala z ní mléko a nalila si ho na snídaňové lupínky. “Dáš si taky?” zeptala se chlapce jako by nic.”
“A není tam třeba jogurt? Sýr, šunka nebo cokoliv jiného? Lupínky jíme už celý měsíc.”
“Mně chutnají.” řekla zaujatě dívka a sedla si s nimi vedle něj.
“To je dost možné, ale mě už lezou i ušima, jdu si něco udělat sám,” usmyslel si, otevřel lednici, ale jediné, co v ní našel, byla jedna mrkev, celer, vejce, tři kolečka salámu, sirup, přesnídávka a vařené koleno.
“Takže dáš si lupínky?” zeptala se ho znova dívka a ukázala lžící od mléka na krabici na kuchyňské lince.
“Zbývá mi snad něco jiného?” pousmál se a nasypal si poslední zbytek lupínků do misky. Zalil vše mlíkem jako malé děvče a přidal se k ní.

Ding dong!

“Jsou tu! Už jsou tady!” běsnila Josefína a vyběhla z kuchyně. Rozrazila domovní dveře a jen tak v pyžamu se vrhla k vratům od zahrady, aby je mohla otevřít příchozím, čtyřem pohledeným klukům.
“No čau Josefí, co že máš na sobě ještě pyžamo?” zeptal se ten nejvyšší z nich.
“To teď neřeš, počkej, až ti řeknu, co jsem provedla Richiemu.” a zazubila se. Zavřela za chlapci vrátka a pokynula jim rukou, aby šli do domu.
“Co to bylo tentokrát?” zeptal se pobaveně ten vysoký kluk.
“Namazala jsem mu kliku medem. Když se probudil, tak řádil jako zběsilý a myslel, že mě přerazí,” chichotalo se děvče.
“Musíme si plácnout.” přiznal ten nejmenší z nich, který vypadal jako velký drsňák a zazubil se na ni. Ona si s ním opravdu spiklenecky plácla a potom si ho zkoumavě začala prohlížet.
“Hej Izzy, tys zase přešel na gumičky?” zeptala se a ukázala na jeho bláznivé vlasy, které hrály všemi barvami.
“Jo.” přikývl a zavrtěl hlavou. “Akorát si myslím, že by to potřebovalo novou barvu. Co myslíš? Třeba…”
“Zelenou a růžovou!” vykřikla Josefína a vyběhla po schodech do svého pokoje. Kluci mezitím podle chroupání kukuřičných lupínků našli svého kamaráda a došli až k němu.
“Ahoj Richie.” pozdravili ho sborem a sedli si na velkou pohovku, která byla hned vedle v obývacím pokoji, jenž byl propojený s kuchyní a jídelnou.
“Ahoj Jayi,Caycee,Izzy a Vincente!” pozdravil je a rychle sklidil ze stolu. “Zeptal bych se vás, jestli si něco dáte, ale lednička je naprosto vybílená, takže tu mám jenom mlíko a perlivou vodu.” zamumlal z kuchyně.
“To je v pohodě. Myslím, že tu chvíli to zvládneme.” přiznal Caycee a malinko se na pohovce přišoupl k Vincentovi, jelikož zrovna přihopkala Josefína se svým blokem a pastelkami.
“Mám to naprosto dokonale promyšlené!” Vyhrkla ze sebe umělecky a zkoumavě si prohlížela Izzyho vlasy. “Pamatuješ, jak jsi měl tenkrát půl hlavy modrou a půl blond?”
“Chceš to udělat stejně akorát v jiných barvách?” zasmál se Izzy.
“Ségra, opovaž se Izzymu dělat něco s hlavou!” ozval se blonďatý chlapec a potom vyšel konečně z kuchyně. Posadil se do velkého křesla a naštvaně Josefínu pozoroval.
“Ale no tak, Richie. Josefína má skvělé a hlavně bláznivé nápady, nech jí tvořit. Vsadím se, že když ten její návrh předložím našemu kadeřníkovi, bude z toho nadšený.”
“Izzy, radím ti dobře, jestli chceš na té hlavě ještě něco mít, tak se Josefíně do rukou nesvěřuj. Pamatuješ, jak mi tenkrát gelovala hlavu a vzala místo toho lepidlo?” načež se začali všichni kromě Richeho smát.
“Ale Richie, to mi bylo 12.” Vymlouvala mu to se slzami v očích Josefína. “Navíc, s těmi kratšími vlasy jsi byl potom hezčí. Aspoň jsi nemohl nosit tu patku jako tep-“zaražila se právě včas.
“Teplouš jsi chtěla říct?” vybuchnul nakvašeně a zvednul se z křesla. Josefína se však začala jenom smát a kluci se k ní přidali. “Zlochtám tě, ty smrádě malý!” zvolal Richie a skočil na svou mladší sestru.
“Dobře, dobře, vzdávám se.” uznala Josefína a zvedla ruce nad hlavu. Richie s lochtáním přestal a vrátil se zpátky do svého křesla. Josefína se však naklonila k Izzymu a pošeptala mu do ucha: “Stejně vypadal tak sladce, že si ho kolikrát máma spletla s koláčem od babičky.” a oba se potichu chichotali.
“No, vy dva jste se hledali, až jste se našli.” řekl naštvaně chlapec.
“Co tě žere Richo?” zajímal se Vincent a nechápavě se na něj zadíval. Vždycky máš fajn náladu a najednou jsi takovýhle uštěpačný.”
“Ježiš a jak bych asi nebyl. Každou chvíli na mě Josefína něco nastraží. Jako zrovna dneska ráno. Víte co udělala? Namazala mi-“
“Med na kliku. Jo my víme. Řekla nám to hned, jak jsme se objevili u vrat.” Přiznal Jay a schoval svůj úsměv ve falešném smrkání.
“Vsadím se, že to jí radíš pořád ty, Izzy. Rád bych jednou měl normální ráno. A ne vylézt z postele a hodit nohy do lavoru s ledovou vodou, nebo když otevřu dveře, rád bych šel do koupelny bez toho, aniž by na mě číhalo nějaké připravené nebezpečí.”
“Izzy se na Richieho s Josefínou podívali a z jejich pohledu bylo opravdu znát, že drží spolu.”
“Mít mladší sestru je někdy těžší než si dovedete představit.” řekl Richie a natáhnul nohy na okraj stolu.
“Zato mít staršího bráchu je pohodička, co?” naštvala se Josefína. Přehodila si dlouhé hnědé vlasy přes rameno a založila si ruce na prsou. “Vždyť ty ani nevíš, jak je to pro mě těžké mít slavného bráchu! Celou věčnost nejsi doma. Jenom si někde lítáš na turné.”
“Klid děcka!” okřiknul je Jay. “Nebudete se tu přeci spolu hádat. Jsme tu hlavně od toho, abychom se bavili a ne abychom si zkazili den hádkou.”
“Máš pravdu.” uznal Richie a zase se zvednul. Přešel kolem malého stolu a sednul si vedle Josefíny. Objal ji kolem ramen a řekl: “Ani pro jednoho z nás to není jednoduché. Ty mi vyčítáš, že jsem celou dobu pryč, ale mě se celý ten čas po tobě stýská. Nekažme si proto společný dny hádkama. Půjde to?”
“Já myslím, že jo.” Uznala Josefína a šla se schovat do bratrova náručí. “Ale teď už mě nech pracovat, protože musím Izzymu navrhnout ty vlasy,” odbyla ho a vzala si do rukou zpátky blok a v rychlosti načmárala Izzyho hlavu. Na to, jak rychle to měla namalované, se mu to podobala docela přesně.
“Měla jsem v plánu, že by sis to měl nechat udělat takhle.” řekla a ukázala mu svůj návrh na papíře.
“No tak to je paráda! Rozhodně o tom budu uvažovat! Je to suprácký!” připustil a poslal návrh na svůj účes do oběhu. “Už jsem říkal, že bys nám měla dělat vizážistku.” Uznale se na ni usmál.
“Izzy, tuhleto už jsme probírali snad stokrát. Josefína není plnoletá. A kdyby jí bylo alespoň 15, snad bychom ji mohli brát sebou. Ale nemůžeme ji vzít mezi sebe, když nemá ještě ani dodělanou školu.”
“Patnáct jí bude za týden a škola není už tak důležitá. Vždyť zbývá do konce roku jenom dva měsíce.” Přesvědčoval Richieho Jay.
“Měsíc a půl.” upřesnila Josefína.
“Zkoušel jsi to už probrat s vašima?” zeptal se Caycee a koukal Richiemu do modrých pomněnkových očí.
“Ne, ještě jsem s nimi o tom nemluvil.” řekl sklíčeně a vzal si pár kešu oříšků z misky. “Poslední dobou na sebe nemáme moc času a mám pocit, že by Josefínu stejně nepustili.”
“Moment, vy o tom uvažujete vážně, že mě vezmete mezi sebe?” zarazila se Josefína a oči se jí rozzářily. “Ale Izzyho ségra s vámi taky nepracuje. Taky musí sedět doma na zadku jako já.” Zarazila se Josefína a všechny kluky si změřila pronikavým pohledem.
“Jasný, jenomže ségra je pako.” zasmál se Izzy. “Mám ji rád, ale už jsi někdy viděla, jak tancuje? Nebo maluje? Nemá ani z poloviny takové nápady na naší vizáž jako ty. Mimochodem, kolikrát jsi nás přivedla na opravdu dobré kroky. Nebýt tvých ztřeštěných nápadů, neměli bychom, jak dělat choreografii.” kývnul hlavou Izzy.
“Ale teď už přeháníte.” zarazila se Josefína. “To s vizáží bych brala, ale že beze mě nemůžete dělat choreografii to je pitomost.”
“Tak moment zlato.” Vyskočil Jay a stoupl si před všechny přítomné. Udělal pár rychlých kroků doprava, potom dopředu, otočil se a kouknul na Josefínu. “Poznáváš tyhle kroky?” zeptal se jí, když na něj nechápavě koukala.
“Samozřejmě že znám. Vždyť jsou to kroky z vašeho klipu Around the world.” řekla zcela automaticky. “Byl to první videoklip, který jste k vašemu novému CD natáčeli.”
“A kdo myslíš, že nás na tyhle kroky přivedl?” dál rozvíjel Jay debatu.
“Moment, už si vzpomínám. Ty kroky jsem dělala v koupelně, když…Moment Richie, chceš mi říct, že jsi mě sledoval jak trdluju s ručníkem v koupelně?”
“No, popravdě mi bylo jedno, jestli máš na sobě ručník nebo jsi oblečená. Jenomže bylo půl jedné a nejde neslyšet ten rámus, když mám pokoj vedle koupelny. Prostě jsem slyšel, jak se něco rozbilo a šel jsem zjistit, co se děje. Pootevřel jsem dveře a tam viděl tebe, jak tancuješ vedle koše na prádlo. Chvíle jsem tě pozoroval a ty kroky si vžil do paměti. Potom jsem je jenom předvedl klukům a oni souhlasili, že je to báječný nápad.”
“Přesně tak to bylo.” přikývl Vinc a sním i ostatní kluci. “Prostě máš talent a byla by škoda ho nevyužít. Mimochodem, mít tě mezi sebou by byla sranda. Měli bychom ve skupině druhého Izzyho.”
“Trocha srandy nikdy neuškodí, co, kluci?” Načež všichni souhlasně přikývli.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account