96

Když mi v neděli volala kamarádka, co prý dělám v pondělí večer, že má báječný plán, byla jsem zvědavá. Když mi prozradila, že se jde na večeři do restaurace U Zlatého lva, začala jsem se v duchu smát. Pachatel se prý vrací na místo činu! Byla to totiž první restaurace, do které jsem zavítala 14 dnů poté, co jsem se přistěhovala do Prahy. Tehdy se mi tam líbilo a tak jsem byla zvědavá, čím mě okouzlí tentokrát. A kouzlilo se!
K večeři jsme si daly menu, které pro nás pan kuchař připravil.
Pažitkový tvaroh s pečivem nás decentně naladil, i když se přiznám, že obyčejný chléb mě jako předkrm trošinku překvapil. Na druhou stranu – proč ne? Chutě se nebily a tvaroh byl lehounce našlehaný. Pokračovaly jsme polévkou: kuřecí vývar se širokými nudlemi a křepelčím vejcem. Kamarádka sáhla po soli, protože měla pocit, že to potřebuje, ale mě přišla polévka akorát. Silný vývar, tak akorát uvařené nudle a křepelčí vejce byly pohlazením pro člověka, kterému bylo venku zima.
Hlavní chod mě mile překvapil – steak z lososa s bylinkami a černým sezamem spolu s jasmínovou rýží – mohl si člověk jako já, který se po lososu v téměř jakékoli verzi může utlouct, přát něco víc? Rýže byla krásně sypká, nelepila a ačkoli jsem se zatím s touto přílohou setkala k lososu spíše v thajských restauracích, tady neměla chybu. Losos byl pro mě jedním slovem „ááách“. Krustička na povrchu byla propečená a přestože je losos ryba tučná, maso to nedalo na sobě poznat. Oddělovalo se už při zanoření vidličky a dávalo znát, že jej kuchař připravoval poctivě. Chuť byla jemná, zvýrazněná jen decentně, po bylinkách. Prostě dobrota!
Co mě překvapilo nejvíc, byl pak dezert. Prý bábovka. V duchu jsem si říkala: „Bábovka?“ Znáte ten tón, kdy v myšlenkách pochybujete? Tak ten jsem měla úplně přesně. A oč více bylo pochybností, o to více jsem pak byla překvapená. Na talíři se vyjímala krásná malá bábovčička jako pro panenky. Hezky usídlená uprostřed makové omáčky a dozdobená rozinkovou marmeládou. Ta mi po pravdě nedala spát, protože jsem na svém mlsném jazyku vnímala chuť jako po alkoholu, ale mé chuťové pohárky nebyly sto odhalit z čehože to je. Až jsem se musela zeptat. Tak teď už to vím! A taky vím, že nemá cenu podceňovat obyčejně nazvané neobyčejné dezerty.
Co vím ale naprosto jistě je, že se do této restaurace ráda vrátím a nebudu se stydět vzít s sebou kohokoli, kdo má rád dobré jídlo v příjemném prostředí a milou obsluhu.
 
(P. S. Fotky jsou jen z mobilu, tak omluvte prosím kvalitu. Jsem ráda, že jsem to vůbec vyfotila, jak se mi sbíhaly sliny.)

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account