Také už jste slyšeli nebo sami používate otázky typu: A jak se říká? Jaké je kouzelné slovíčko? Nebo věty typu: Popros! Poděkuj! Ale většinou to nikam nevede? Nebo si říkáte, dyť mé dítě mi vždycky odpoví? Nikdy by vás třeba nenapadlo, že odpovědi na tyto otázky má jen naučené? Nebo naopak nevíte vůbec jak na to? Schválně pojďme se na to společně podívat.
Jelikož je Sofinka v takovém věku, kdyby to už měla umět, začali jsme ji to učit. Kámen úrazu hned na začátku bylo, jak vlastně na to. Jak to dítě naučit tak, aby chápalo jak se tyto dvě kouzelná slovíčka vlastně používají. Děti se většinou díky našemu nátlaku naučí říkat odpovědi na naše otázky, ale chápou proč to tak je? A jak je to vlastně naučit, aby to sami začali používat a ne jen slepě odpovídat na to co sami chceme slyšet?
Sofinka velice rychle se naučila říkat “mami prosím” a “mami děkuju”. Ale většinou to byla odpověď na moji otázku. Tak jsem si tak říkala, že to chce zkusit jinak, tak aby pochopila proč se to používá a jak se to vlastně používá. Abych ji nemusela pokaždé vyzývat těmi otázkami. Je jasné, že občas se i mistr tesař utne a třeba zapomene 😀 Ale spíše, abych ji to nemusela pořád připomínat.
Myslím si, že dneska kolikrát i dospělím dělá problém říct prosím a děkuji. Kolikrát, když například čtu různé diskuze, kde někdo potřebuje radu a kolikrát tam tahle kouzelná slovíčka chybí. A přitom řešení je tak velice jednoduché, jak to ty své děti naučit.
Uplně jednoduše se to u nás doma začalo více používat. Ne, že bychom si neuměli říct prosím a děkuji, ale nepoužívalo se to u nás tolik. Koukněte jak je to jednoduché. Sofinko, prosím tě můžeš mi to podat? Sofinko moc děkuji, že si mi to podala. A je to, nehledě na to, že to trvalo opravdu chvíli a pochopila jak se vlastně tahle kouzelná slovíčka používají. Teď chodí sama a říká mi, “mami prosím”, když mi třeba něco podává a já jí za to řeknu, “děkuji”. Hlavně je to všechno najednou hezčí, když sama přijde a řekne “mami prosím podej pití” a když ji ho podávám nadšeně mi řekne “děkuju” a já dodám buď “prosím” nebo “nemáš zač”.
A je to velice jednoduché, snadné a bez žádného nátlaku a to je velice důležité. Tak co říkáte, půjde to lépe bez většího tlaku? Nebo máte svoji metodu, svůj způsob? Určitě se pochlubte i vy jak své děti učíte tato kouzelná slovíčka. *heart*
