119

Když vám doma dvouletou dcerku obohatí párek dvojčat, je načase se s tím poprat 🙂
Všechno to začalo na ultrazvuku v době, kdy si většina lidí myslela, že jsem pouze přibrala pár kilo. Nevím, jak to dělají ostatní, ale na mně to jde vidět hned jak počůrám na záchodě ten papírek se dvěma proužky. Bylo to až asi v desátém týdnu těhotenství, kdy se moje gynekoložka podívala na bílé šmouhy na černé obrazovce a se smíchem se zeptala, zda chci nejprve slyšet tu dobrou nebo tu špatnou zprávu. Ano, byla to ta špatná zpráva, že jsou tam dva. Mě to v tu chvíli zase tak děsivé nepřipadalo, připadalo mi to prostě jako velká sranda. Už jsem se viděla, jak budu mít zase něco extra, až to budu oznamovat kamarádkámJ
Mému praktickému manželovi to ovšem došlo hned. Spolu s naší necelých rok a půl starou dcerou čekal ve vestibulu. Následovalo dvoudenní ticho přerušené až krátkým sdělením: “Budeme potřebovat nové auto”. A to ostatní se začalo rýsovat až během následujících měsíců, něco mi možná ještě nedošlo doteď. Představa, že druhé dítě zdědí vše po tom prvním, byla lichá. Budeme nakupovat výbavu ještě jednou… nový kočárek, další postýlku atd. A to, že budu chodit 2 dny do práce, stejně jako při prvním mateřství, jsem vyloučila po prvním rozhovoru se šéfem. Tedy on to vyloučil. Celkem pochopitelně.
Při těhotenství s jedním dítětem si nosíte na břichu batoh, při dvojčatech je ten batoh pořádně živý a navíc samozřejmě jednou tak velký. Už v sedmém měsíci jsem naučila svoji malou dceru odepínat mi zip u kozaček a dělá to s radostí doteď, kdy už to nepotřebuji a ostatně kdy už ani nejsou kozačky třeba. Jak jsem se trefně dočetla v jedné brožuře pro dvojčatové matky…”V patnáctém týdnu těhotenství vypadáte jako těhotná, ve dvacátém týdnu vypadáte jako v pokročilém stádiu a ve dvacátém osmém jako před porodem. Jenže to není všechno, ještě Vás čekají 3 měsíce.”J
Zatím jsou to 3 týdny, co jsou moji “Čolci” (pracovní název, který jim zůstal :-)) na světě, ale něco z jejich života už snad vím. Spokojení jsou, když leží spolu v jednom proutěném koši, ale jíst chtějí každý zvlášť. I přes mou snahu je synchronizovat, což mě stálo nemalé úsilí. Nejhorší to je v noci. Probudit se (což mi trvá nejdéle, to jsou situace, kdy chápu, že mateřství se má zvládnout do třiceti), zvážit, nakojit, zvážit a zjistit, že jeden vypil málo, nakojit ho solo, přebalit jednoho, pak druhého, pak převléci prvního, protože se počůral a následně zjistit, že druhý se znovu pokakal. To mě nakonec probudí tak, že nemůžu dalších 15minut usnout. A ejhle, čas na další kojení. Naštěstí je možné kojit v tandemu se speciálním kojícím polštářem pro dvojčata bez použití rukou, protože jinak nevím, čím bych skládala s dvouletou dcerou puzzle.
Tolik ze sondy do života matky tří dětí do dvou let.
Držte mi pěsti.
Pokračování příště.
 
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account