Žádný blog jsem v životě nepsala, a tak rychle zjišťuji, co to vlastně blog je. Co by však maminka pro své milované dítko neudělala a alespoň pak budu in :-).
Po přečtení tématu „jak zabavit děti“ mě napadla řada oblíbených hraček, které máme doma – knížky, kostky, balónky v nafukovacím bazénku, interaktivní chodítko či hračky vyluzující hlasité až iritující zvuky. Každá maminka však ví, že nejlepší jsou „nedovolené aktivity“. Mezi ty patří především můj notebook (chvilka nepozornosti a vzápětí mám skype v portugalštině; hláška typu „formátovat disk D?“ mi též na klidu nepřidala), můj mobil, jakékoliv kabely v okolí, všechny skříňky, skříně a jejich zajímavý obsah – nejhorší jsou vestavěné skříně s posuvnými dveřmi, úhledně srovnané komínky s oblečením vypadnou na zem na jedno zatáhnutí…, pak je tu i zdolávání výšin a v poslední době vše související s vodou. To vše má čerstvě roční holčička miluje. Když o všem tak nějak přemýšlím, tak mám v jejím věku spíše pocit, že by se měl blog jmenovat: „Jak zabavit maminku“ 🙂.
V rychlosti vám přiblížím náš nedávný den, který byl právě ve znamení vody. Pojďme tedy na 5 kroků, jak…neustále vytírat podlahu 🙂
1. Ráno jsem začala klasickým přebalením malé. Nutno podotknout, že přebalování ze srdce nesnáší a někdy je to o nervy. Přebalovací koutek jsem proto ozdobila samolepkami, navíc natajňačku zpívám, recituji, různě se znetvořuji či se ji snažím zabavit nějakou fajn hračkou. Poté co jsem Nes svlékla mě napadlo zkusit použít nočník, malé byl rok a tak je čas začít trénovat. Postavila jsem ji tedy na zem k vaně a utíkala na záchod pro nočník, jenže než jsem ho donesla, tak už Nesince po nožičkách stékaly potůčky moči a na zemi se tvořila loužička….tak jsem ji osprchovala, oblékla a vytřela podlahu.
2. O půl hodiny později jsme omývaly zadeček od hovínek. Tentokrát jsem trénink na nočníku raději vynechala.
3. Po nějaké chvilce si malá vyžádala lahvičku s pitím. V dětském centru neustále atakovala cizí lahvičku od Jupíka, a tak jsem jí též jednu na zkoušku koupila a naplnila vodou. Při pití jsem ji raději hlídala, aby se nepocintala, neboť měla jít spát ven do kočárku. Sterilizovala jsem lahvičky, které bylo nutno vyndat – otázka pár vteřin. Učiním tak a obrátím se na malou, která se s neskrývanou radostí rochní v kaluži vylité vody. Plácá ručičkama, voda se rozstříkává do okolí a malá má pusinu od ucha k uchu a očka ji šibalsky září. Opět přebalujeme, převlékáme.a já vytírám podlahu.
4. Odpoledne jsem přišla s novým řešením, za které jsem se hrdě bila do prsou. Kdesi jsem dostala klasickou lahvičku s dudlíkem, sice jsem si říkala, že je to krok zpět, ale viděla jsem v této variantě „bezpečnou“ možnost pití bez vedlejších rizik. Omývám nádobí, když jsem si uvědomila, že nastalo hrobové ticho, které vždy věstí nějakou lumpárnu. Mrknu na Vanes sedící opodál, držící lahvičku dudlíkem směrem dolů a trpělivě pozorující pomalu odkapávající vodu na své oblečení. Nohavice měla z části mokré, už asi nemusím ani psát, že převlékáme za suché s tím, že můj geniální nápad neuspěl.
5. Večer jsme naštěstí uzavřely běžným koupáním na rozdíl od včerejšího večera, kdy se malá už nemohla dočkat a tak do vaničky vlezla kompletně oblečená.
Každý den mě malá zabaví nějakou tou činností „navíc“, pak se na mě ale usměje a já ji ve vteřině vše prominu, neboť ji z celého srdce miluji :-* . A vím, že vy to máte stejně.
