Od té doby, co jsem se stala matkou, jsem strávila mnoho hodin na Googlu hledáním odpovědí na problémy, se kterými jsem se setkala. Když bych se dnes podívala do “Historie hledání” byla by plná nesčetných úzkostí a myšlenek na zdraví a pohodu svých dětí. Otázky, jako “Má moje dítě reflux?”, “Jak dlouho spí novorozenci?”, a “Kdy se učí děti chodit?”
V té době jsem měla více kliků na Googlu, než na Ebay nebo Amazonu.
Já sama vnímám tato fóra jako místo, kde se sice moc chytrého nedozvíte, ale získáte pravděpodobně to nejcennější, co v tu chvíli potřebujete. A to je pocit spříznění. Najednou v zoufalství, kdy nevíte co dělat a připadáte si jako nemožná a neschopná matka, nacházíte další desítky stejných příběhů. A upřímně, hned se cítíte prostě lépe.
Jsem proto velmi vděčna za všechny, kteří se podělili a dělí o své problémy online. Tolikrát mi poskytli jistotu v noci, kdy jsem byla zoufalá a nemohla utišit své dítě.
Bohužel ne každý příspěvek je příznivý. Anonymita, kterou poskytuje internet dává mnoha lidem odvahu , aby kritizovali rodiče tak, jak by většinu z nich nikdy nenapadlo tváří v tvář.
Každý se tak může stát rodičem roku, protože přece ví všechno líp.
KONKURENČNÍ RODIČOVSTVÍ
Rodičovství, v některých ohledech, byla vždy trochu soutěž. Rodiče porovnávají své děti s ostatními a získávají pocit uspokojení z vědomí, že jejich dítě vyniká v X Y věcech mnohem víc, než sousedovic potomek .
Matky se tak častují otázkami ” Už ti chodí? To je divné, náš Pepíček chodí už od tří měsíců” “Už máte zuby? My už máme pusu plnou zubů. “
V posledních letech byly zrozeny i jakési “styly” výchovy, a to z rodičů udělalo ještě větší konkurenci. Skupiny rodičů horlivě prohlašují, že jejich zvolený styl je nejlepší a každý, kdo se nejde s nimi a rozhodne se pro něco jiného, je všechno, jen ne normální. Místo “jen rodičovství,” nyní máme například “BIO, EKO, BEZ CUKRU, TUKU, rodičovství”, nebo “BEZ TRESTŮ, ZÁKAZŮ A VÝCHOVY rodičovství”. Co se stalo s jen “BÝT PROSTĚ JEN RODIČ?”
Soutěž dokonce začíná ještě předtím, než se dítě narodí. Pokud zvolíte přírodní domácí porod bez léků, pak jste buď hodní obdivu, nebo cvok, který ohrožuje zdraví a život dítěte.
Když rodíte v nemocnici a využijete lékařské pomoci stejně jako medikamentů, pak jste velmi statečná a silná, nebo fňukna, která nevydržela trochu té bolesti.
Jakmile je dítě na světě, konkurenční rodičovství teprve dostává tu správnou atmosféru. Prsa versus kojenecké mléko. Chovat nebo nechat plakat. Domácí příkrmy nebo kojení do tří let. Kolik času může dítě strávit u obrazovky nebo kolik g cukru denně zkonzumuje. To jsou milníky, kterými postupně procházíte.
Pak přijde škola a hodnotíme výsledky testů, úroveň čtení nebo jak naše dítě vyniká při kolektivní hrách. Tento seznam je nekonečný. Vždy se najde něco, co nás donutí váhat, jestli děláme správnou nebo špatnou věc nebo jestli nemá naše dítě nedostatek něčeho nebo naopak příliš mnoho něčeho.
DOKONALÝ OBRÁZEK RODINY
Myšlenka být dokonalý rodič je jen poháněna sociálními médii. Facebook, Twitter a Instagram jsou přeplněny obrázky andělsky vypadajících dětí, které se nadšeně zapojují do umění, pečení nebo jsou nadpozemsky šťastné při procházce v přírodě. Tyto obrázky se publikují právě proto, že jsou dokonalé. Štěstí a harmonie z nich doslova přetéká. Vedle nich, vypadají Vaše obyčejné fotky jako nudné a trapné. Nikdo na nich není načesaný, oblečený podle posledních trendů a křičící do světa, jak je život báječný a bez poskvrnky.
Na těch ideálních kupodivu nenajdete okamžiky, kdy dítě pomaluje fixou nově natřenou zeď v obývacím pokoji, nebo pokus, kdy se snaží praštit lžící do hlavy sourozence.
Stejně tak jsem nikdy na těch okouzlujících momentkách neviděla vztek, když se dítě chce prostě dívat na kreslenou pohádku a ne hrát si venku.
Abychom zapadli do škatulky, měli bychom publikovat příspěvky o tom, jak úžasné rodičovství je a jak požehnaní jsme od naší zábavných, roztomilých, a nadprůměrně inteligentních dětí. Naopak by jsme rozhodně neměli zveřejňovat příspěvky o tom, jak sedíme ve 3 hodiny ráno zhroucení, protože se naše dítě nespokojilo s tím či oním.
Nebo o tom, že jsme na naše dítě zvýšili hlas po té, co rozlilo čaj na čerstvě vytřenou podlahu. A už vůbec by jsme neměli postovat příspěvky o tom, jak naše děti strávily celý den sledováním televize, protože, upřímně řečeno, jsme prostě dnes neměli energii je dostatečně pobavit.
Ale pokud mám být upřímná, podstatná část rodičovství našich pěti dětí zahrnuje především přežít den s minimem záchvatů vzteků batolete, hádek dvou nejstarší, které procházejí pubertou, bez přívalu frustrace na hlavu mé polovičky a utopení zoufalství v tuně čokolády.
Rozdíly, které nás odlišují jsou naopak to, na co by jsme měli být hrdí.
