101

Balím do Ameriky. Ne, neutíkám, před nikým ani před ničím, naopak, zamilovala jsem se a jdu lásce vstříc, byť na druhý konec světa. Sedím na zemi, skládám svůj život do krabic, přemýšlím, kolik člověk nastřádá věcí (utratí peněz) a kolik z nich opravdu potřebuje, i proč je tak těžké dát sbohem tradiční české pohodě, na kterou dost času plivu … Když na mě z krabice, kam roky schovávám všechno, od pohledů z cest po výstižky z časopisů, vypadne článek o zvyku. Nemám tušení, kde jsem ho vzala, kdo ho napsal, kdo ho kde publikoval, a tak se tímto omlouvám autorovi či autorům za neuvedení zdroje. Ale proč vám to píšu. Protože jak se v něm správně říká, zvyky jsou prevíti a rozhodnout se měnit je patří mezi vůbec nejsložitější v životě. Když se mě lidé kolem ptají, jestli se nebojím vyměnit “české pohodlíčko” za americkou nejistotu a spoléhat přitom na něco tak křehkého jako je láska, chce se mi řvát: bojím se. Panebože jak já se bojím!!! Naštěstí méně než mám strach měnit zavedené pořádky. A proto jedu. Nejistotě navzdory. 

Víte, co děláme ze všeho nejmíň rády? Měníme. Změny bolí, komplikují nám život a nejsou vůbec snadné. Proto tak bolí rozchody. Protože je to najednou všechno jinak. Proto tak bolí diety, kdy měníte tabulku čokolády za hodinu v posilovně. Ačkoliv víme, že to druhé nám po všech stránkách prospěje rozhodně lépe, zvyk je železná košile a je nám v něm dobře i přesto, jak moc nám někdy ubližuje a jak často na něj nadáváme. Psychologové tomu říkají, že jsme v komfortní zóně. Zatímco v dětství ji přirozeně překračujeme a naše zvědavost nám zajišťuje neustálý rozvoj, v dospělosti se v ní zabydlíme a nehodláme se hnout z místa. Nejčastějším důvodem je strach: ze selhání, z reakce okolí, z nejasné budoucnosti … Nedávno jsem dělala rozhovor s Jolanou Voldánovou, která tento rok po mnoha letech odešla z prestižního moderátorského postu. Z takového, z něhož se neodchází, říkali všichni. A ona to udělala. Nevěděla, jestli bude umět fungovat bez toho, čím žila uplynulých dvacet let. Taky měla strach. Na druhou stranu si uvědomila, že neučinit rozhodnutí znamená nikdy to nezjistit.

A tak je to se vším. Kdo není v životě spokojený, tím spíš by měl začít hledat své štěstí tam, kam se dosud neodvážil nebo se mu tam z různých důvodů nechtělo. Kdo spokojen je a zvyky mu mění okolnosti, měl by k nim přistupovat s vděčností, jakou šanci mu nabízí a minimálně ji pořádně prozkoumat, jestli by nestálo zato zkusit se jí chopit. Ať už nakonec dopadne jakkoliv, cesta je vývoj. A změna je život, říká se. Podepisuji, letím a jestli jsem vás nepřesvědčila, přikládám inspirativní hádanku, kterou jsem našla v krabici.

* Jsem váš stálý SPOLEČNÍK.
* Jsem váš největší POMOCNÍK nebo BŘEMENO.
* Budu vás POSTRKOVAT vzhůru nebo vás STÁHNU do propasti.
* Jsem vám K SLUŽBÁM.
* Polovinu svých záležitostí mi můžete klidně přenechat a já je PROVEDU – rychle a správně.
* Jsem snadno ovladatelný – stačí, když ke mně budete NEÚSTUPNÍ.
* Ukažte mi přesně, jak to má být provedeno, po několika lekcích to budu dělat AUTOMATICKY.
* Jsem sluhou všech velkých pánů a bohužel i všech jejich selhání.
* Ty, kdo jsou velcí, jsem UDĚLAL VELKÝMI já.
* Ti, kdo selhali, selhali mou vinou.
* NEJSEM STROJ, i když pracuji přesně jako stroj, ale s lidskou inteligencí.
* Můžete mě dohnat k ÚSPĚCHU nebo KE ZKÁZE – mně je to jedno.
* Vezměte si mě, trénujte mě, buďte ke mně neústupní, a položím vám k nohám CELÝ SVĚT.
* Buďte ke mně ohleduplní, a já vás ZNIČÍM.
.
.

Kdo jsem?
Jsem váš ZVYK.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account