Některé věci jsou tak moc absurdní, že je napíše jenom sám život.

To, s čím se nepotkám v práci s osobami, které žijí s mentálním postižením (mají své opatrovníky, kteří jim ve většině spravují jejich finanční prostředky), s tím se potkávám v domově pro seniory.

Pominu, že nejvíce návštěv v domově pro seniory je v době, kdy se vyplácí důchody.

Klient, který není už zcela orientován v prostoru a čase, plete si současnost, minulost, … Jeho rodina si na pokoji přečte měsíční vyúčtování a přijde si vybrat 100 000 Kč z účtu svého otce.

Snažím se vysvětlit, že bez souhlasu otce nemohu udělat nic. Začínám být titulována nejrůznějšími názvy, z nichž půlka by mohla obývat ZOO. Pak také prý nemám cit a pochopení.

Vysvětluji, že mám cit i pochopení, ale především pro svého klienta, kterého chráním před podobnými rodinami.

Nejhorší věta, kterou v těchto chvílích slyším, je: „Vo co vám de, sakra!“

Fakt „vo“ nic.

“Jen” o ochranu klienta, kterého nesmí rodina obírat bez jeho vědomí o finanční prostředky.

Jak byste se zachovali vy?

 

Foto: pixabay.com

Tagy:

©2025 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account