Založení Alexandrijské knihovny
Město Alexandrie, založené roku 332 př. n. l. Alexandrem Velikým, bylo za doby vlády satrapy a pozdějšího faraóna Ptolemaia II. jedním z největších hospodářských i kulturních center na světě a hlavním městem starověkého Egypta po více než tisíc let.
Již Alexandrův nástupce, Ptolemaios I. Soter, snil o místě, kde se soustředí veškeré vědění světa. Proto pověřil Démétrios z Faléru kolem roku 295 př. n. l., aby vytvořil návrh stavby dvou největších institucí, jaké svět kdy spatřil, Museia a knihovny – střediska pro studium, bádání a uchovávání učenosti helénského světa. Výstavba těchto dvou skvostů byla dokončena za panování Ptolemaia II. Filadelfa.
Ptolemaios II. začal svou vlastní sbírku knih uloženou v královském paláci doplňovat o další knihy pojednávající o vládnutí, geografii zemí, o dávné minulosti i současnosti a zvycích různých národů, se kterými se Makedoňané na svých asijských výpravách setkali.
Budovy knihovny byly těsně přilehlé ke královskému paláci vystavěnému na nábřeží v části města známého jako Brucheion, kde stály ty nejhonosnější domy v celé Alexandrii. Uvnitř knihovny bylo asi deset rozlehlých, vzájemně propojených sálů. Každý z těchto sálů byl věnován jedné konkrétní oblasti vzdělání. Ve zdech sálů byly výklenky, v nichž se skladovaly papyrové svitky.
Pro dnešní vědce zůstává nejvýznamnějším počinem těchto starověkých učenců překlad Starého zákona z hebrejštiny do řečtiny. Badatelé v Alexandrií ovšem došli k mnoha jiným objevům. Významnými jsou například pokroky v architektuře a technice, které zůstaly až do období renesance naprosto ojedinělé. Šlo o návrhy na první použití betonu k výstavbě kanalizací a výškových budov.
Panovník Ptolemaios III. ve své touze opsat každou knihu tehdy známého světa, nařídil dovést všechny možné knihy do Alexandrie, kde měl být pořízen jejich opis. Nechával prohledávat lodě odplouvající z alexandrijského přístavu a zabavovat všechny knihy, které na jejich palubách vojáci objevili. S velkou radostí si pak nechával originály a vracel kopie. Ptolemaios zaslal dokonce i dopis jiným knihovnám do Řecka a Říma, aby Alexandrijské knihovně zasílali knihy všech existujících autorů. Díky tomuto postupu měla knihovna nejobsáhlejší fondy oné doby. Ve sbírkách bychom nalezli díla básníků i tragédů, slovníky, gramatické a sémantické studie či pojednání o astronomii. Učencům, badatelům a spisovatelům, kteří se do knihovny sjížděli téměř z celého světa, bylo zdarma poskytnuto ubytování i strava, pobírali plat a byli osvobozeni od povinnosti platit daně. Jejich jediným úkolem bylo překládat knihy ze syrštiny, hebrejštiny, perštiny a egyptštiny a bádat nad novými poznatky.
Správce knihovny měl za úkol dohlížet na nákupy a vedení katalogu, starat se o uchování originálů, zajišťovat restaurování poškozených děl a ověřovat důvěryhodnost textů. Toto místo vesměs zastávali proslulí vzdělanci, jakým byl například básník Kallimachos z Kyrény. Ten sestavil v roce 250 př. n. l. vůbec první soupis všech knih uložených v knihovně, včetně podrobných informací o jednotlivých autorech.
Postupný zánik knihovny
Od poloviny 1. století se v Egyptě šířilo křesťanství, což pro Alexandrijskou knihovnu znamenalo velkou ránu. Nástup křesťanství vedl k prudkému úpadku tradičního egyptského náboženství. Pro nejradikálnější stoupence křesťanství bylo navíc učení totéž co pohanství. Proto byla v této éře zničena spousta helénistických knih.
Další zásadní krok ve „vývoji“ knihovny učinil počátkem 3. století císař Karakalla, který začal aristotelovské filozofy pronásledovat a nařídil spálit jejich knihy.
Traduje se, že knihovna byla definitivně zničena v době 47 př. n. l. za občanské války, která vypukla po vpádu Julia Caesara do Egypta. Knihovna byla zpustošena požárem, který Caesarovi vojáci založili v Alexandrijském přístavu.
Mnoho znalců ovšem nevěří, že byla knihovna tímto požárem kompletně zničena. Soudí, že se tak stalo až při obsazení města Araby v roce 642. Muslimové považovali Alexandrii za nebezpečné a zkažené antické město plné filozofů a kněží. Při jeho plenění prý vítězný vojevůdce Amr ibn al-As vyslal k chalífovi Umaru ibn al-Chattabovi posla s dotazem, jak má naložit s tou spoustou nalezených knih. Moudrý vládce měl pronést jedny z nejslavnějších slov v historii: „Obsahují-li ty knihy totéž, co korán, jsou zbytečné. Je-li v nich něco jiného, jsou škodlivé. V každém případě spálit!“
Alexandrijská knihovna po sedm set let plnila funkci kulturního a vzdělávacího centra celého západního světa. Není přesně známo, kolik knih bylo v knihovně uloženo. Svitky ovšem tvořily největší sbírku v tehdejším antickém světě. Odborníci odhadují, že se zde za vlády Kleopatry VII. v 1. století př. n. l. nacházelo přibližně 700 000 rukopisných svitků zahrnující práce Homéra a Aristotela.
