Tak já nevím.
Kde jsme se naučili kývat poslušně hlavou a stále dokola říkat ANO, MŮŽU, UDĚLÁM, SPOLEHNI SE, …?
Přestože na nás náš vnitřní hlas už hlasitě řve: “Halóóó, ještě stále mě neslyšíš? Prober se a už mu, jí konečně řekni NE! Nevidíš, že Tě to Tvé ANO vyčerpává? Necítíš, že už to tak dál nesneseš? No ale dobrá, jak chceš!!”
A jednoho dne na nás přijde únava, nemoc, nechuť, depka, nevíme si se sebou rady, nechce se nám do práce, nic nás nebaví, křičíme na děti i partnery, nesneseme hluk a co já vím co ještě. Prostě zapomínáme na to, že stejně tak, jako máme možnost říkat ANO, tak máme úplně stejnou možnost říkat NE.
Možná si to uvědomujete, ale nepraktikujete to. Proč? Že by strachy? Z čeho vlastně? Že když řeknu NE, tak se ona druhá osoba (šéf, kolega, manžel, matka, dítě….) naštve, urazí, bude si myslet bůhví co o vás? To jsou ty důvody? Nebo jaké konkrétně máte vy?
A nebo taky jinak….máte kolem sebe lidi, kterým, když řeknete o to či ono, tak vám taky odpovídají ANO, ANO, ANO? Kolik jich je ve vašem okolí? A už vám někdy řekli NE? Jo???? A jak jste se cítili? Nemá to něco společného s tím, co si myslíte, že by cítili ti druzí?
Jo jo, psychika je mocná čarodějka. Ale my můžeme přesně to, co si dovolíme moct 🙂 A to je silnější páka. Myšlenka, že můžu, co chci, protože je to vždy jen a jen v mé hlavě, v mé komfortní zóně, v mém návyku, ta nás vede k odvaze a dává nám sílu.
JÁ MŮŽU ŘÍKAT NE!!!
Ulevím sobě, konečně si udělám tzv.respekt i u druhých. Přestanou využívat mé dobroty, laskavosti a pečovatelského syndromu.
Holky – odtud a potud, jak se říká 🙂
Tady krátké video, co a jak s ANO a NE.
Přeji krásné prožitky u prvního vědomého vyřčení vašeho jasného NE bez pocitu výčitek.
Druzí vás za to nepřestanou mít rádi, jen si možná vyčistíte rybníček vašich tzv. přátel. Těším se na vaše zpětné vazby.
Vaše Dana
