135

Krásný den, milé dámy,
děkuji za příspěvky k mému blogu. Jsem zde se slíbeným pokračováním.
Včerejší den byl pro mě důležitý v tom, že jsem se snažila dívat se kolem sebe jinýma očima než obvykle. Snažila jsem se, abych se chovala jinak než většina. Sledovala jsem, co to se mnou dělá, jak se u toho cítím. Zkuste někdy udělat úkrok z vaší vyšlapané cestičky, samozřejmě směrem, o kterém si myslíte, že je ten správný, že to je to, co chcete  ;-). To je pozvánka pro ty z vás, které chtějí stoupat po schodech vzhůru, chtějí něco změnit, něco vylepšit. Vždycky je co vylepšovat.
Dalším tématem, kterým se zabývá kniha “Jděte po schodech”, je téma “sebekázně”. Je to velmi nepohodlné téma. Mně osobně běží mráz po zádech, když to slovo jen slyším. Vybavím si, že musím být na sebe přísná, musím dělat tohle a támhleto a kdesi a cosi a nesmím skoro nic, co bych ráda. 
Kdo chce žít život svých snů, může se nechat vést pravidly, které nám nabízí Rory Vaden jako esenci rad a životních filozofií lidí, kteří jsou opravdu úspěšní. První krok k dosažení sebekázně a následnému rozvinutí skrytého potenciálu je: OBĚŤ: zákon paradoxu. Co to je? To je nějaký moc drsný. To nechci. To nezvládnu. Obětovat se nebudu. Proč bych to měla dělat?…..ano, tak reaguje většina. Kdo nechce být většina, přijme a inspiruje se  😉
Nechte se inspirovat bizonem, radí kniha. Na Coloradských planinách se pasou bizoni a krávy. Když přichází bouřka a začíná se převalovat přes horský hřeben, zvířata reagují rozdílně. Krávy se chovají předvídatelně, bouřka přichází od západu a krávy se dávají na úprk před bouřkou na východ. Běží a běží, až je bouřka dohoní, protože je rychlejší. Tak běží unaveny chvíli s bouřkou a pořádně při tom zmoknou. 
Bizoni reagují jinak. Když se bouřka převalí přes hory, bizoni se seberou a běží proti ní. Bouřka se přežene a oni zkrátí svůj pobyt v dešti na minimum. Většina lidí se chová jako stádo krav. Pojďme najít během dneška nějakou situaci, kdy se zachováme jako bizoni  :-).
Miluju metafory :-*
Utíkáme před problémy, děláme že nejsou, odkládáme jejich řešení. Problémy, které odkládáme, narůstají. Musíme přijmout fakt, že nikdo je za nás nevyřeší.  V životě si vybíráme nejsnažší cesty, krátkodobě nám to vychází, ale často jdou přimo proti tomu, co je snadné dlouhodobě. Pokud chceme žít dlouhodobě příjemný život, pak na začátku cesty stojí oběť v podobě kroků, které nejsou snadné. Podporou nám může být pravda, která říká, že náročné zkoušky musíme podstupovat pouze krátkodobě. Odměna pak trvá déle.
Tyto myšlenky jsou pro mě darem, který přišel nečekanou cestou :-). Děkuji.
Zítra budeme stoupat dál. 
Krásný den
Vandiik
 
 
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account