Mám se rád/a natolik, abych  dokázal/a odpustit?

Dokážu odpustit druhým?

Nezapomenout, ale odpustit to, co mi vědomě či nevědomě udělali?

 

Srpnové otázky věnujeme sami sobě a tomu, jak moc se máme rádi.

Užijte si odpovědi!

Vaše Jitty

 
… a pár slov k tématu…
 
Odpustit druhým – další téma, které je více než náročné. Pokud chceme milovat sama sebe, musíme se odpoutat od zloby, kterou chováme vůči těm, kteří nám ublížili – vědomě či nevědomě.
Pokud se nám podařilo odpustit sami sobě, půjdeme nám odpuštění druhým snáze.
Jak na to?
V duchu si dotyčného představte, vybavte si i tu situaci a řekněte: „Odpouším ti.“ nebo „Už proti tobě nic nemám.“ 
Návod je jednoduchý, ale udělat je těžké. Jen tak se ale posuneme dál. Pokud odpustíme druhým, osvobozujeme se z role ublíženého.  Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, vlečeme je jako těžký náklad, sráží to naši energii, zůstáváme v negativních emocích.
Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak označit sám sebe za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění neosvobozuje pouze druhé, ale také a především  nás.
Je to  naše cesta ke svobodě.
 
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account