98

Můj příběh nezačíná víceméně klasickou větou: už od dětství jsem chtěla dělat to a to… Můj příběh začíná tím, že jsem většinu svého života vůbec nevěděla, co vlastně chci dělat, v čem je moje poslání a upřímně jsem ani nevěřila, že může existovat něco, co by mne opravdu bavilo, naplňovalo a co by druhým přinášelo něco výjimečného.
 
Moje mamka je zdravotní sestra, můj táta podnikal (nyní je již v důchodu) a já jsem od malička velmi dobře viděla, co jejich profese obnáší – hlavně tu odvrácenou stranu (především velký stres) a byla jsem přesvědčená, že ani jeden směr není nic pro mne. A dneska? Dnes mám pocit, že se snažím zdravým způsobem propojit přístupy a talenty obou rodičů.
 
Po maturitě na gymnáziu s opravdu hodně “všeobecným” zaměřením (od latiny po deskriptivní geometrii), jsem usoudila, že jazyky budou potřeba vždy a zamířila jsem na vyšší odbornou školu cestovního ruchu se zaměřením na průvodcovství, kde jsem kromě angličtiny a francouzštiny, kterou jsem se učila už na gymplu, přibrala i ruštinu. Při škole a poté i po škole jsem pracovala na recepci ubytovacího servisu a v hostelu, práce to byla vcelku pěkná, člověk se dobře rozmluví a nemá pak problém s rychlou reakcí v cizím jazyce, což musí ti cizinci, kteří mne téměř denně oslovují na ulici s dotazem “jak se dostaneme k…” nějak podvědomě tušit 🙂
 
Po pár letech v cestovním ruchu jsem ale cítila, že to chce změnu a rozhodla jsem se vyzkoušet klasickou práci v kanceláři. Na několik let jsem zakotvila v jedné americké společnosti – podobnost s filmem Office space více než náhodná, zvláštní to svět sám o sobě a globalizace v pravém slova smyslu – kdesi ve Francii si přejí novou židli, napíší do Prahy, Praha objedná židli v Belgii, doveze ji německá přepravní firma a Praha všem zaplatí faktury. Časem jsem ale začala přemýšlet o smyslu toho všeho a uvědomovala jsem si, že ta práce mne vlastně moc nebaví a hlavně tím ničemu reálnému nepřispívám. Mé přemítání se svým způsobem zhmotňovalo – začaly se tam dít různé změny (vesměs negativní), což bylo krásné zrcadlo mých vlastních pochybností a hledání. Přinutilo mě to se sama sebe ptát, čemu smysluplnému bych se tedy v životě chtěla věnovat. Hledala jsem, jak být doopravdy spokojená a nežít jen 5 týdnů v roce, kdy mám dovolenou, ale dělat to co mne doopravdy baví a žít plně každý den. Začala jsem chodit na zajímavé sebepoznávací semináře. Přítel mi dával přečíst různé knihy o podnikání a pomohl mi změnit celou mou představu o tom, že podnikání není nic pro mne – naprostý obrat a do té doby pro mne něco nepředstavitelného. Intuitivně si mne přitáhla oblast péče o zdraví a tělo (asi ty geny po mamce). Najednou to do sebe začalo pěkně zapadat a celé to vykrystalizovalo na jaře 2011, kdy jsem absolvovala rekvalifikační masérský kurz a začala se v této oblasti vzdělávat, jak jen to šlo.
 
Před více než rokem jsem se do toho pustila naplno a začalo jedno z největších dobrodružství mého života. Cesta sebepoznání a opravdového osobního rozvoje. Dělám to, co mne baví, moje práce je mou meditací a pomáhá mi co nejvíce žít v přítomnosti, potkávám úžasné lidi s různými příběhy a osudy, neustále se učím a užívám si to.
 
A mé přání a vize do budoucna? Jednou si otevřít takovou malou “Maitreu”, kde by se masírovalo, pracovalo s tělem i duší a scházeli se zajímaví a inspirativní lidé nejen při přednáškách a seminářích. Prostě být sama tou změnou, kterou toužím vidět kolem sebe.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account