Myslím, že je špatně, když si člověk sebou nese neodpuštění. Vyvolává to v něm deprese a vůbec nemůže být svobodný…
Sama ale často řeším, jak to či ono mohu vůbec odustit – vždyť to se přece ani nedá. Neodpuštění mě pak začne užírat.
Každý asi zná ten pocit, kdy se vám točí myšlenky jen kolem jedné věci a nedokážete ej dostat ven u hlavy – ups…
No a co teď? Komu se svěřit a za kým jít? 
Určitě jste se už setkali i s tím, že jste se o tom chtěli někomu svěřit, ale zrovna vás ten daný člověk neposlouchal nebo zareagoval tak, jak jste to nečekali,… a tím se na jedno neodpuštění přibalí naštvání, smutek, apod.
Tohle ale nejsou pocity, který bych chtěla cítit, mít, prožívat.
Toužím být šťastná, plná radosti, ale nejde to,…
To je čas, kdy poklekám na kolena a modlím se za odpuštění nejen pro člověka, kterému jsem neodpustila, ale i pro sebe.
Vím, že Ježíš je tu pro mě vždy a nikdy mi neřekne: “Promiň, nemám čas. Teď se mi to nehodí…” Vždy mi naslouchá. *heart*
A když si vyleji své srdce, přichází druhá fáze a to je zajít za tím člověkem a říci mu: “Odpouštím ti.”
Teprve potom může dojít k fázi číslo tři a tou je UZDRAVENÍ.
Po tom se opět cítím svobodně a můžu se znovu radovat, být šťastná. 🙂
 
Shrnutí:
1) modli se za odpuštění
2) jdi za člověkem a řekni mu odpouštím ti (vyříkejte si to)
3) uzdravení, svoboda, radost
 
Máte to taky tak nebo jste typ lidí, kteří si své zklamání, zranění shraňují pro sebe?

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account